Rok se s rokem sešel a opět tu máme jedno z nejvíce komerčních a konzumentských období roku - správně, Vánoce. Nemůžeme se dočkat okamžiku, kdy rodiče seberou veškerou kuráž k otázce, co si jejich drahé, ačkoliv dospělé, děti přejí k Vánocům. Většina z nás se vytasí se seznamem, na nějž když se rodiče podívají, padají do mdlob. No co, Vánoce se blíží a my cítíme příležitost získat všechny ty drahé a luxusní věci. Proč? Protože je přece nutně potřebujeme. A k čemu? No, aby kamarádi koukali!
Tlak vrstevníků
Nalijme si čistého vína. Mnoho věcí v životě děláme pro ostatní, nikoliv pro sebe. Nebo si snad fotíme všechny ty obědy jenom pro své potěšení? To asi těžko. Jinak bychom jimi neplnili každý den "storýčka". Pro naše ospravedlnění ovšem dodejme, že vina neleží pouze na nás. A pro předcházení případných problémů zmiňme, že se pohybujeme na půdě společenských věd, nikoliv například přírodních. Tudíž nemůžeme mluvit o zákonitostech se stoprocentní platností, ale pouze o tendencích, či značně rozšířeném jevu. Je tedy možné, že se vás níže rozebíraná problematika netýká a vy si můžete gratulovat.
O jaké problematice je řeč? Psychologie hovoří o takzvaném "Peers Pressure". Neboli o tlaku, který na nás vyvíjí naši vrstevníci, či v širším pojetí celá společnost. Každý z nás je vůči tomuto tlaku imunní v jiné míře, ale téměř vždy je výsledkem ať už vědomé, či podvědomé porovnávání se s ostatními. Což značně ovlivňuje naše chování a rozhodování. Často volíme velmi iracionální cesty jenom proto, abychom dokázali, že si stojíme lépe než ostatní. Jak jinak totiž vysvětlit fakt, že většina z nás by sáhla po mobilním telefonu s jablkem na zádech v situaci, kdy bychom měli na výběr ze dvou srovnatelné kvality?
Pořízení drahé věci nám dokáže zvednou náladu, to je fakt. Odborným jazykem lze nic neříkající slovo věc nahradit termínem statusový statek. Řeč je o takovém produktu, který přitáhne pohledy všech ostatních a objasní jim naše společenské postavení. Jen si přiznejme, že nám pozornost ostatních může posunout sebevědomí na vyšší příčky. Jenže zajistí nám i trvalý pocit štěstí?
S jídlem roste chuť
Problém totiž nastává tehdy, když si na danou situaci zvykneme a vše, co vlastníme, nám začíná připadat běžné. Pak naše spokojenost začne vyprchávat. A jediné, na co myslíme, je to, co si pořídíme příště. Celou problematiku shrnuje pojem hédonická adaptace. Mluvou Čecha: "S jídlem roste chuť." Málokdo je schopen znát míru, kdy už má takzvaně dost. Vždy můžeme mít ještě více. Záleží na tom, s jakou referenční skupinou se srovnáváme. Pokud se rozhodneme přátelit s dětmi miliardářů, se svým majetkem zřejmě příliš spokojeni nebudeme.
Nesmíme ovšem zapomenout i na staré známe rčení, které praví, že za peníze si štěstí nekoupíme. Jak je to ale s jeho platností? Nad odpovědí si láme hlavy nemalý počet ekonomů. A poměrně dostatečný počet let. Ačkoliv nepanuje v ekonomické obci jednomyslná shoda, většina z odborníků by se podepsala pod následující tvrzení: Peníze (respektive v našem případě luxusní věci) opravdu přinášejí i pocit štěstí. Byť nepředstavují jeho záruku. To dokazují i mnohé studie, které dokazují, že ani výhra v loterii vám doživotní spokojenost nezajistí. Mnohdy si výherci dokonce přestanou užívat běžných radostí každodenního života, a tak se na pomyslném žebříku štěstí posunou ještě níže.
Nemateriálno je víc
Možná se ptáte, jaký cíl si tento text klade. Říkáte si, jestli je jeho jediným úkolem kárat vás za to, že si dopřáváte lepší věci? Či ve vás vyvolat pocit viny? Omyl. Záměrem není přinutit vás k tomu, abyste se vzdali veškerého drahého oblečení a utíkali s ním do charity. Záměrem není okrást vás o ten pocit, který vyvolává krabice vysněné elektroniky pod stromečkem. Pokud vás ale výše napsané řádky přimějí k zamyšlení se, že život by neměl být pouze o hromadění materiálních věcí, účel by splněn.
Nenechme si ukrást vyšší hodnoty, nedovolme vytratit se kupříkladu kouzlu Vánoc, které spočívá ve strávení příjemných chvilek se svými blízkými. Nedopusťme, aby celá společnost stála pouze na tom, kdo má více a ti, kteří nemají takové možnosti, byli považováni za loosery. Pojďme si užívat svého majetku, ale tak, abychom mu nikdy nepřiřazovali tu největší důležitost, protože jedině tehdy můžeme být šťastní, a dokonce dlouhodobě.
