Martine, jaký jsi měl dneska den?
Docela dobrý. Mám praxi na detoxu v rámci programu Psycholog ve zdravotnictví. Odpoledne jsem se potkal v čajovně s lidmi, kteří se chtějí přidat k projektu PsyCare. V čajovně na mě dýchla atmosféru klidu, takže jsem po celém dni příjemně naladěn.
Jak ses vlastně dostal k tomu, čemu se teď věnuješ? A čemu všemu se vlastně věnuješ?
Vývoj člověka probíhá po spirále, tak teď primárně studuji psychologii v 5. ročníku. Celé mé studium ale v podstatě začalo, když mě babička vedla k dobrým mravům a k etice. Jako dítě jsem skoro pořád četl encyklopedie. V dospívání pak chodil na pivo a párty s lidmi z různých subkultur. V tomto kontextu mě začaly zajímat změněné stavy vědomí. A to byl jen krok ke studiu psychologie a filosofie. V rámci vysokoškolského života jsem si ještě našel vztah k fotce, virtuálním světům a marketingu.
Ve své bakalářce ses zajímal vlivem užívání konopí na osobnostní rysy uživatelů. K čemu jsi došel?
Překvapily mě dva zajímavé momenty. Jeden, jak dlouho uživatelé konopí látku užívají. Většina z více jak 420 respondentů užívala konopí 5 až 7 let (když jsem s nimi mluvil, tak většině dlouhodobé užívání nesedělo). Druhým momentem bylo, že více jak 65 % uživatelů se s marihuanou nějakým způsobem snažilo skončit. Člověk je uzavřený v sociálním kruhu a je těžké z něho vystoupit. Rovněž se ukázalo, že kolem 30 let většinou uživatelé s pravidelným užíváním přestanou. Důvodů může být mnoho - založení rodiny, snaha o kariéru atd.
A co ostatní drogy? Jak to probíhá u nich?
První látka, která vede k závislostním vzorcům, je rozhodně cukr. Dalším rizikem jsou technologie a sociální sítě. Pokud se jedná o přechod na látky způsobující závislost, nastupují legální cigarety a alkohol. Dále nelegální konopí (jen asi 20 % dlouhodobých uživatelů konopí nemá zkušenost s jinými látkami) a další drogy. V Česku se z těch dalších drog nejvíce zneužívá pervitin a extáze. S tím, že nyní zažíváme i druhou renesanci psychedelik. Zkušenosti například s pervitinem a extází se pohybují už ve věku 15-16 let.
Angažuješ se i v České psychedelické společnosti. Mohl bys ji více přiblížit?
Cílem České psychedelické společnosti je destigmatizace psychedelických látek. Studie Národního ústavu duševního zdraví i studie Multidisciplinary Association for Psychedelic Studies totiž ukazují na léčebný potenciál psychedelických látek. Například je prokázaný vliv látky psilocybin na léčbu depresí, látky MDMA na léčbu posttraumatické stresové poruchy, či látky ketamin pomáhající u pokusů o sebevraždu.
Pod Českou psychedelickou společností existuje také služba PsyCare. Můžeš objasnit, čemu se služba věnuje?
PsyCare je harm-reduction služba. Zatímco současná legislativa tak úplně nebere v potaz reálný stav užívání návykových látek ve společnosti, harm-reduction právě počítá s tím, že se takovéto látky užívají a snaží se o minimalizaci následků a prevenci. A to jak v rovině teoretické - formou přednášek, infosheetů, či univerzitního kurzu, který začne v září na Karlově univerzitě, tak v úrovni praktické na hudebních festivalech, kde je v rámci služby k dispozici jurta vyhrazená jako prostor pro lidi s náročnou psychedelickou zkušeností. Kromě aktuální festivalové pomoci se zpracováním psychedelické zkušenosti také odkazujeme návštěvníky i na síť odborníků (dostupná na webu czeps), kteří umí pomoci lidem psychedelickou zkušenost v sobě integrovat.
Potřebuješ k intervenci za účelem poradenství s psychedelickou zkušeností nějaké vzdělání? Nebo spíše důvěru?
Úplně ideální je, když člověk má zkušenost. Lidé za vámi přichází, když se necítí dobře. Co se týká lékařů, ti obvykle dodržují postup nasazení antipsychotik, čímž ale přeruší proces zkušenosti. Naším přístupem v PsyCare se snažíme nutnosti lékařské pomoci předcházet. Člověka necháme projít celým procesem a pomůžeme mu i při následné integraci zážitku. Samozřejmě, že v okamžiku, kdy hrozí zdravotní riziko a je třeba hospitalizace, okamžitě s lékaři spolupracujeme. Na festivalech službu PsyCare obvykle využijí 2 % návštěvníků. Příčiny, proč nastala náročná psychedelická zkušenost, jsou různé. Nechodí za námi lidi po úžehu, ale lidi kteří prožívají náročnou psychedelickou zkušenost. Ta je vetšinou způsobena a) kombinací látek b) první zkušeností c) nevhodnou motivací a prostředím d) únavou či komorbiditou psychického onemocnění. PsyCare je služba založena na důvěře. To znamená, že ať už se člověk cítí jakkoliv, u nás najde bezpečné prostředí.
Vnímáš v českém prostředí nárůst různých trendů ve vztahu ke zvyšování výkonu? Například mikrodávkování LSD (či obecně halucinogenů, stimulantů, atd.) jako součást podpory při učení, pracovním výkonu, motivaci, kreativitě?
Přirozená potřeba zkoumat změněné stavy vědomí je s lidmi od pravěku. Navíc se společnost neustále a neustále zrychluje. To s sebou přináší více požadavků na člověka, na potřebu neustále něco stíhat. Už ve 20. a 30. letech se ve společnosti začaly zvedat nároky a tento stres vedl k tomu, že se v evropských domácnostech užíval pervitin jako léčivo. V současné době cítím, že vlivem technizace a materialismu chybí lidem spiritualita nebo pocit smyslu a uvědomění. Tomuto nedostatku kolikrát pomáhá zkušenost s psychedeliky. Pozadu ale v těchto trendech nejsou ani jiné látky - mikrodávkování LSD, stimulanty, přírodní formy guarany, či kratom.
Měly by být podle tebe halucinogeny volně prodejné? Případně legalizované na lékařský předpis?
Pokud se jedná o čistě můj názor - na volně prodejné halucinogeny naše společnost není připravená. Pokud se podíváme na legální návykové látky, zjistíme, že v podstatě každý desátý Čech je rizikovým uživatelem alkoholu. Každý má samozřejmě právo objevovat svou psychiku a osobnost, ale je to výzva pro další jednu generaci, jak s návykovými látkami pracovat tak, aby sloužily a nikoli, aby byly zneužívány. V současné době je na místě uvažovat spíše o legalizaci vybraných látek pro terapeutické účely než o plošnou legalizaci halucinogenů. Legalizace psychedelik pro terapeutické využití je také jedním z dílčích cílů služby PsyCare.
Měl bys nějaký vzkaz pro někoho, kdo by se rozhodl vyzkoušet halucinogeny poprvé?
My v rámci CZEPS rekreační využívání halucinogenů nepodporujeme. Když už se člověk pro psychedelickou zkušenost rozhodne, měl by mít na paměti tři základní věci - o jakou látku se jedná, pak takzvaný (mind)set (uvědomění si současného stavu, ve kterém je a co se mu v životě děje posledních 3-6 měsíců - halucinogeny totiž zintenzivní to, co už v nás je) a brát v potaz setting (tedy prostředí vhodné pro tuto zkušenost). Člověk by si měl nejlépe najít bezpečné prostředí v přítomnosti lidí, kterým důvěřuje, a měl by si být vědom toho, co vlastně očekává a proč. Hudbou budoucnosti by mohla být možnost zažít psychedelickou zkušenost v přítomnosti zkušeného terapeuta.
