Vaše studium je široké: učila jste se od malby po fotografii a multimediální design. Proč právě hedvábí?
Věnovala jsem se víc oborům najednou, a nemohla jsem se rozhodnout, co vlastně chci dělat. Na co se plně soustředit, a jelikož mám ráda i módu, tak jsem malbu a kresbu s konceptem propojila se šátky. Hedvábí je skvělý materiál s mnoha vlastnostmi a jednou z nich je, že se na něj dá malovat jako na malířské plátno. A tak jsem to pojala. A když mě osud jednoho dne zavál do města, kde hedvábí patří k tradici už od 17. století, neváhala jsem.
Říkáte o sobě, že je pro vás inspirací příroda a, co mě zaujalo, vaše sny - co si pod tím mohu představit?
Jsem člověk, který hodně rád sní a každý sen si pamatuji, zapisuji si ty nejzajímavější a z toho čerpám. Vybavuji si velmi barevné a živé sny. Často se mi stává, že mám problém rozlišit co se mi zdálo, a co se doopravdy stalo. Ostatně tímto tématem jsem se zabývala i ve své diplomové práci. Byl to tenkrát jiný obor, vystavovala jsem sérii fotografií. Realita versus fikce. Sny mě velmi intenzivně ovlivňují od dětství. Jak pozitivní tak i ty negativní.
Co bylo to nejtěžší na vaší cestě?
Myslím, že jednou z nejtěžších věcí na mojí cestě bylo nalézt sama sebe a co vlastně chci dělat. Teď už to vím, a snažím se na sobě pracovat každý den.
Výrobu hedvábí podle vašich představ jste nalezla až v zahraničí - ve francouzském Lyonu. Jak se taková věc přihodí, jak to bylo náročné?
Najít zázemí jednoduché nebylo, několik měsíců jsem hledala firmu, která by pracovala s francouzským hedvábím a to v té nejlepší kvalitě. Doslova jsem obíhala obchod za obchodem, nikdo mi nechtěl dát kontakt. Až jsem nakonec narazila na pána, který kdysi pracoval pro Hermés a kontakt mi předal. A k tomu ještě další cenné rady.
Jaký bude další krok?
Momentálně spolupracuji s lyonskou rodinnou firmou už přes rok a jsem velmi spokojená. V lednu jsem dokonce objevila, nebo tedy spíše mě oslovili lidé, kteří pracují se sítotiskaři v ateliérech v Lyonu. Kde se vše tiskne ručně. Což je takový můj další sen. Je to takový "tajný" spolek uměleckých řemeslníků, kteří mezi sebe jen tak nějakého cizince nepustí. Avšak tento proces je velmi technologicky náročný. Ale v budoucnu plánuji tisknout i s nimi.
Co vůbec obnáší jít si za podobným snem v oděvním průmyslu?
Trpělivost, které se mi někdy moc nedostává. Lidé tu nejsou moc zvyklí nakupovat od designérů. A co tedy pozoruji je, že hedvábné šátky si u mě kupují převážně cizinci, nebo lidé, kteří už nějaké doma mají a ví, jak je nosit.
Byla chvíle, kdy jste to chtěla vzdát? Co byste v takovou chvíli doporučila ostatním?
Takových chvílí bylo pár bylo, ale snažím se vytrvat. Doporučila bych se asi obrnět trpělivostí a jít si za svým snem. Myslím, že sny se plní, i když na můj vkus někdy trochu pomalu.
Uvažujete o nějakých dalších plánech nebo se plně a pouze soustředíte na tento směr?
Uvažuji o větším propojení s uměním, ráda bych rozšířila svou tvorbu o malby a plakáty, kterých jsem už pár vytvořila. Zároveň pracuji na dalších návrzích na design šátků. A jak jsem říkala moc bych si přála tisknout sítotiskem a ne digitálním tiskem jako doposud. Zkouším i opravdu velké formáty, které jsou velmi těžké. Mám také v hlavě spoustu nápadů na další doplňky a oblečení s hedvábí. Avšak cesta od návrhu po realizaci je dlouhá. V budoucnu budu otevírat eshop mé značky Anna Schwitzer a ráda bych se soustředila na zahraniční trh. Také jsem se zúčastnila pop up butiku Life is fashion, a bude možnost mě vidět na Prague design weeku v květnu, to se moc těším.
Modelka: @petra_smejcka
