Časy se mění. To, co bylo za dob našich prarodičů, ale dokonce i rodičů, nemyslitelné, je dnes běžným jevem. Platí to v oblasti technologií, cestování, ale třeba i v proměně pracovního prostředí. A co teprve ty všemi milované a zároveň nenáviděné vztahy. Právě vztahy tvořily v historii jednou z kapitol, které se společenské konvence týkaly nejvíce. Při zhlédnutí filmu Jana Eyrová si asi všichni klepeme na čelo. Jenže kdyby minulé generace vstaly z mrtvých, klepaly by si na čelo rovněž. Vývoj doby jednoduše neovlivníme.
Fakt, který ovšem zůstane beze změny minimálně do té doby, než se z nás stanou naprogramovaní roboti, je ten, že vztahy jsou nesmírně důležitá součást lidského života. Nemůžeme být šťastní, pokud jsme čtyřiadvacet hodin denně sami. A co víc, vztahy považujeme za jakousi jistotu. Každý z nás potřebuje někoho, komu se může vybrečet na rameni. Důležitost vztahů potvrzuje i koučka a mentorka Nikola Šmorancová Šraibová. "Mladí lidé musejí především vidět, že v ně někdo věří, a cítit emocionální podporu." Mnoho z nich má dojem, že tuto podporu může nalézt právě v konzervativním institutu, jímž je manželství. Přestože část párů plánuje žít takzvaně na hromádce, dle průzkumu centra Pew Research jde o menšinu, a to o jednu čtvrtinu mileniálů. Pětasedmdesát procent se chystá jednoho dne říct manželství "ano". Jedná se o slušné skóre při zvážení faktu, že současná společnost lpí na konzervativních hodnotách stále méně a méně.
Čím později, tím líp
Pojďme se ale podívat na oblast, v níž se přístup mileniálů liší. Jsme inovativní generace, což se odráží i ve skutečnosti, že jsme nastolili trend pozdějších sňatků. Předešlé generace měly v našem věku už dávno snubní prstýnky a vedly rodinné životy. Že vás taková představa děsí? Nejste sami. Jak zjistila americká studie The Knot 2017 Real Wedding Study, tamější aspiranti na manželství odkládají samotnou svatbu až na věk okolo třiceti let - nevěstám je v průměru 29,2 a ženichům 30,9 let. A v kolika letech se do chomoutu ženou Češi? Loni, tedy v roce 2017, byla dle ČSÚ čísla vypovídající o průměrném věku následující: ženy 29,8 a muži 32,2 let. Pro srovnání uveďme, že v roce 1960 se hodnoty pohybovaly řádově o desítku níže.
V čem spočívá odkládání sňatků, zřejmě tušíme. Naši prarodiče neměli takové možnosti, jaké máme dnes my. Málokdo studoval vysoké školy, které otevírají dveře k pohádkovým kariérám. Málokdo cestoval a nebyl téměř doma. Ale především, málokdo měl tak finančně náročný život, jako máme teď my. Jak dokazuje další výzkum od Pew Research, tuto pravdu si moc dobře uvědomujeme. Téměř 30 % z našich vrstevníků se nežene do vážnějších vztahů, protože se necítí být finančně připraveno. I proto zůstáváme bydlet u rodičů co nejdéle, a neprávem tak býváme označováni za pohodlné generace využívající mamahotelů.
Na druhou stranu, buďme čestní a přiznejme si, že i ne/zralost hraje roli. Téměř 26 % mileniálů si přijde příliš mladých na zakládání hnízda. Jednoduše řečeno, nechceme se okrást o bezstarostné mládí, díky němuž si můžeme "sobecky" užívat života.
Právě na to, jaká je reálná představa sňatku před pětadvacátým rokem života, jsme se zeptali vysokoškoláků. K jakému závěru jsme došli? Majoritní část se shodla na odpovědi, že vize brzkého uzavření manželství reálná je, ale pro ně osobně nikoli. Výsledek dokazuje, že proti vážným vztahům v útlém věku nic nemáme, ale jejich součástí být rozhodně nechceme.
Mezi specifické faktory, které ovlivňují naši generaci při navazování vztahů, patří i neustále rostoucí vybíravost. Na své okolí jsme příliš nároční a v záležitosti výběru partnera to platí dvojnásob. Je ale, čemu se divit, když se dennodenně topíme v záplavách dokonalých fotek na Instagramu? Než se nám někdo v reálném světě vůbec zalíbí, trvá to určitou dobu. A pokud už nějaký vztah navážeme, nevadí nám ukončit jej hned, jakmile ten druhý přestane splňovat naše představy.
Obavy po rodičích
Stejně tak obvyklé je ale i rozvazování manželských smluv. Konkrétně v České republice se předloni rozpadlo pětačtyřicet procent svazků. Nad číslem se pozastavují i mladí, kterých se daná problematika zatím osobně netýká. "Ačkoli rozvod považuji v dnešní době za běžnou věc, toto číslo je opravdu alarmující," potvrzuje dvacetiletý Mirek. Abychom ale setrvali u negativních zpráv co nejkratší dobu, zdůrazněme, že výše uvedené číslo je nejnižší za posledních patnáct let. A právě tyto kladné výsledky máme na svědomí my, mladí.
Možná si říkáte, jak svobodní lidé mohou ovlivňovat míru rozvodů? Jenže často se vysvětlení skrývá tam, kde bychom jej hledali nejméně. Philip Cohen, americký profesor sociologie, vysvětluje, že mileniálové se rozhodli změnit přístup k manželství a dělat věci odlišně než předešlé generace. Že bychom si naše předchůdce vzali za vzor, jenž není hodný k následování?
Baby boomeři, tedy lidé narození po druhé světové, vstupovali do manželství velmi brzy. Všichni automaticky směřovali k založení rodiny hned po dosažení nutného minimálního vzdělání. Nemůžeme popřít, že výrazným faktorem, který determinuje náš postoj ke vztahům, jsou nynější studijní a pracovní příležitosti.
Ale co když nás opravdu ovlivnily i nefungující vztahy minulých generací? Co když jsou pro nás rozvedená manželství našich prarodičů odstrašujícím příkladem? Možná se opravdu bojíme jen opakování jejich chyb. Proto se chceme nejprve zaměřit na sebe. Pracovat na své kariéře, ale i na seberozvoji, plnit si své sny a teprve pak začít uvažovat o závazcích. Sečteno podtrženo, snižující se míra rozvodů je důvodem k oslavě. I když pozitivních výsledků je dosaženo tak trochu oklikou.
