1. Barevné kódy
Už roky se ví, že lidský mozek na různé barvy reaguje specifickými emocemi, aniž si to uvědomujeme. Toho se čile využívá v mnoha odvětvích od politiky až po marketing. Například zelená nejčastěji zobrazuje přírodu, klid a stabilitu. Modrá naopak zosobňuje poctivost, zodpovědnost a bezpečnost, čehož využívá mnoho služeb, které chtějí získat naši důvěru.
Schválně se teď podívejte na obrazovku vašeho telefonu. Hraje všemi barvami. Žádná není použitá náhodně. Nejočividnějším důkazem jsou jasně červené ikonky upozornění. Červená totiž automaticky poutá naši pozornost, sama o sobě nám připadá důležitá ( i když se jedná jen o notifikaci,, že jsme dlouho nehráli nějakou hru…)
Jediným a celkem drastickým řešením je změnit si barvu obrazovky do odstínů šedé. Barvy pak na nás nemají takový vliv a šedé kolečko nad aplikací není zdaleka tolik výrazné. Kdo by ale chtěl vidět všechny fotky i videa jenom černobílá?
2. Upozornění
Každá aplikace po nás hned chce povolit všechna upozornění, aby nám neustále mohla připomínat, že od našeho posledního přihlášení uplynula už hodina, byl překonán náš rekord, ve hře nás čekají nové odměny, někdo přidal fotku na Instagram, nové příspěvky ve skupinách nebo nekonečné množství tweetů. Při každém zabzučení telefonu ho okamžitě vezmeme a podíváme se, protože co kdyby to byla důležitá zpráva, nebo mail na který čekáme. Nejen, že to ruší, ale často pak tu hru nebo aplikaci otevřeme a dvacet minut v …
Odpověď je na to jednoduchá: dát si tu práci, projet nastavení a vypnout všechna upozornění, která nevznikají tím, že nás chce někdo kontaktovat. Hodí se taky ztlumit skupinové konverzace, kde se často nic neřeší a jenom spamují.
3. Nekonečná timeline
Asi nejznámější věc, kterou Facebook disponuje už od začátku (a nově se inspiruje třeba i Seznam na své hlavní stránce). Nikdy nekončící řetězec článků, fotek, vtipů, gifů, který se navíc sám aktualizuje, obchází naše přirozené zábrany a přestaneme tak rolovat mnohem později než jindy.
Podobný efekt demonstroval i pokus se samoplnící se miskou. Brian Wansing uspořádal pokus, kdy účastníky rozdělil do dvou skupin. Obě skupiny jedly stejnou polévku, která byla jako jediný chod k obědu. Dostali pokyn, že mohou sníst kolik chtějí. Jedni z misky, která se sama plnila, druzí jedli ze stejně velké misky, kterou doléval číšník v okamžiku, kdy byla plná pouze ze čtvrtiny. Šokující výsledek ukázal, že ti, kteří sami nekontrolovali množství, snědli o 73 % víc.
Proti tomuto nešvaru se bojuje velice obtížně, protože tady nás zrazuje náš vlastní mozek. Nejlepším řešením je nastavit si časový limit a vědomě se soustředit na to, kolik času už jsme vyprokrastinovali.
4. Nahrání nového obsahu potažením dolů
Hrajete automaty? Většina z vás asi ne, maximálně párkrát ze srandy. Co když vám ale řekneme, že spousta aplikací funguje naprosto stejně? Často musíme po displeji přetáhnout dolů, aby se nám obsah zaktualizoval. Pocity, které u toho člověk zažívá, jsou podobné jako při hraní automatů. Nikdy nevíme, co se tam objeví: může to být vtipný gif, zajímavý článek nebo taky něco naprosto nudného.
Právě tato nejistota nás nutí to zkoušet stále znovu. Stejně jako u závislosti na automatech, kdy člověk stále doufá ve výhru, my stále doufáme, že tentokrát se objeví něco zajímavého. Jenom teď nehrajeme o peníze, ale o měnu nové doby - náš čas a pozornost.
Bránit se je složité, stejně jako hráči už máme zažité vzorce chování, které se dají jenom velice obtížně zlomit. Pomoci mohou zase časové limity pro problematické aplikace.
Chytáte se do některé z těchto pastí?
