Emoji - historie v pár větách
Název emoji pochází z japonštiny a znamená "obrázek" (絵 [e]) + "znak" (文字 [modži]). Za otce prvních emoji se považuje japonský umělec Shigetaka Kurita, jehož první sada emoji je nyní součástí stálé sbírky v Muzeu moderního umění v New Yorku. Po přidání emoji v roce 2010 na oficiální seznam znaků Unicode (technická norma v IT světě definující zpracovávání textů) nastal obrovský boom. Ten nastoupil i z důvodu gigantického růstu sociálních sítí. V roce 2015 se pak "tvář se slzami radosti" stává slovem roku 2015 a emoji začínají ovládat svět.
Degradace jazyka, nebo jazyk úplně nový?
Jonathan Jones (konzervativní kritik všeho nového píšící pro deník Guardian) dokonale ztělesňuje kritiky emoji. Jones vnímá emoji jako něco, co lze jednoznačně považovat za degradaci a ničení jazyka. Nejpalčivější je podle něj redukce vyjadřování citů i pocitů generace mileniálů (a generací narozených dříve) na pouhé symboly srdíček a roztodivných obličejů. Na druhou stranu je zde početná komunita lidí zastávající tak trochu jinou tezi. Emoji dle nich generují zcela nový jazyk překračující a protínající hranice kultur (komunitu i kurz emojii jazyka najdete například zde). Důkazem toho, že emoji jsou svébytným jazykem, je překlad světového díla literatury - knihy Moby Dick - právě do jazyka emoji.
Hloupost a emoji
Tato souvislost zatím nebyla úplně prokázána. Za to ale Vyv Evans z PsychologyToday konstatuje, že hieroglyfy moderní doby o hlouposti uživatelů vůbec nic nevypovídají. Spíše naopak. Dokážou do virtuální konverzace vnést non-verbalní prvky jako mrknutí, výraz tváře, nebo jednorožce. Dodávají tak online komunikaci větší míru empatie.
P.S. Na ty příručky českého jazyka si budeme muset počkat. Dáváme tomu pět, maximálně šest let.
Zdroj: PsychologyToday, Guardian
