Týden 0: Jak to všechno začalo
Letos se mi zachtělo trošky dobrodružství, a tak jsem vyrazila na klinickou stáž od IFMSA, mezinárodní asociace studentů medicíny organizující letní stáže po celém světě. Mým cílem byla Jižní Amerika a po dlouhém vybírání Ekvádor. Relativně malá a bezpečná země, navíc podmínkou stáže byla výborná angličtina a "dobrá" španělština, což ve mně vyvolalo naději, že se tam potkám s převážně anglicky mluvícími lidmi. Ze španělštiny umím jen základy, a i když jsem byla odhodlaná na ní během roku pracovat, přeci jenom jsem se víc spoléhala na angličtinu.
Výjezd na stáž znamená podzimní jazykový test z angličtiny a bodový souboj s ostatními studenty o umístění. Já měla štěstí, že do Ekvádoru se davy zrovna nehrnou, takže ještě před Vánoci jsem podepsala smlouvu a mohla začít vyřizovat. Očkování, pojištění, letenky, spoustu dalších papírů…
Osm týdnů do odjezdu mi přišla zpráva o mém umístění. Ačkoliv jsem žádala jenom o hlavní město Quito, které jsem považovala za mezinárodnější, dostala jsem místo v nemocnici v Azogues, sedmdesáti tisícovém městě na východě Ekvádoru. Jako jediný výměnný student. Pár dní jsem přemýšlela, že stáž vzdám, protože kvůli škole a ostatním aktivitám jsem španělštinu zanedbávala, ale nakonec jsem kývla. Jair, moje kontaktní osoba, mi slíbil anglicky mluvící doktory, já mu zase slíbila základní španělštinu.
Jak brzo zjišťuju, oba jsme lhali.
Jak je to s ubytováním?
Mezinárodní studenti v Ekvádoru bydlí v rodinách, což je asi ta nejlepší věc na světě, pokud chytnete dobrou rodinu. Díky tomu totiž můžete pořádně poznat místní život, kulturu a ochutnat běžnou kuchyni. Já jsem měla na rodinu zpekla štěstí, prakticky si mě adoptovali. Jídlo a praní není problém, společně jezdíme na výlety a jako bonus děti mluví perfektně anglicky.
Týden 1: Úsměv a mávat, hlavně se mě na nic neptejte
Moje španělština je na tom ještě hůř, než jsem si myslela. Jair mě představuje primáři interního oddělení a já se vůbec nechytám. Nasazuju proto nejjednodušší taktiku - kdykoliv na mě někdo mluví, tak se usmívám a kývu. To samozřejmě vede ke spoustě nedorozumění.
Statistika oddělení? Počet anglicky mluvících lékařů: 0. Počet anglicky mluvících pacientů: 0. Počet anglicky mluvících studentů-stážistů: 3. Naštěstí.
Na starost si mě bere jeden ze stážistů. Je jich tu jinak celkem 12 a dělají státnicovou rotaci. Stejně jako v Česku i tady totiž studenti posledního ročníku medicíny tráví celý rok v nemocnici na stážích a postupně prochází různými odděleními, aby načerpali zkušenosti do blížící se praxe.
Večer před mým prvním dnem v nemocnici mě Jair varoval, že jako nelatinoameričance mi budou muži z nemocnice nadbíhat. Očividně věděl, co říká, protože na jeho slova dochází téměř okamžitě. Chlapci jsou tu na mě extrémně milí, snaživě ze sebe páčí angličtinu, kterou už roky nepoužívali, a taky jsou přítulní. Otázka na přítele/manžela na sebe nenechává dlouho čekat a navzdory kladné odpovědi dostávám pár nabídek na rande. S tímhle tu musí počítat asi každá cizinka.
Po ranním semináři odcházíme na malou vizitu. Každý ze stážistů má na starosti 2-3 pacienty, které po dobu hospitalizace sleduje a ordinuje jim léky a další vyšetření. Během vizity všechny nálezy a návrhy probírá se svým školitelem, který mu je schvaluje. Zatímco někteří doktoři jsou tu milí a moc toho nevyžadují, další pálí salvu otázek ze všech oborů. Co je nejčastější příčinou selhání ledvin? Do které skupiny antibiotik patří klindamycin a jak funguje? Jaký je atmosférický tlak u hladiny moře? A jaký tady, když jsme v 2500 metrech nad mořem? To prostě musíte vědět.
Ze začátku na vizitě vůbec nerozumím, ale s každým dalším dnem se to zlepšuje. Doktoři si navíc zvyknou mluvit na mě jednoduše a pomalu, abych z toho aspoň něco měla. Všichni jsou tu tak ochotní, že mám na sebe vztek, že jsem se líp nepřipravila. Každopádně je toho přede mnou ještě spousta, takže nezapomeňte sledovat pokračování!
