Kromě hudby má rád také auta, a to zejména veterány. Před nedávnem se svým tátou dokonce otevřel garáž určenou k repasování veteránů. Jejich první zakázka po otevření byla kompletní repase starého Volkswagenu T2 pro značku Coca-Cola, která v něm nyní vozí známé osobnosti a vytváří s nimi poutavá videa pro svoji instagramovou IGTV. Autu říkají Colin a jedním z lidí, kteří se jím svezou, bude také sám Ezy.
Hned ze začátku se musíme zeptat na jméno - máte kořeny v cizině?
Kdepak. Moje jméno pochází z Bible. Ezdráš byl prorok, který měl rád pódium a rád mluvil k lidem. Vtipné je, že když mi rodiče jméno dávali, tak nemohli tušit, jak moc bude sedět k mému životu. Můj táta chtěl jméno po sobě, Egon. Mamka zase Ezdráš. A tak to vyřešili kompromisem, dostal jsem obě dvě. Co se kořenů týče, ty máme židovské, ale jsme křesťané, proto jméno z Bible.
Jaký máte dnes vztah k Bibli?
Bibli čtu rád a musím říct, že hodně formuje moje postoje k lidem, i moji povahu. Podle mě by si ji měl každý přečíst, aby se naučil uvažovat trochu jinak. V životě jsem měl pár horších dní a Bible mi pomohla se z toho dostat. Našel jsem v ní klid a zjistil, že trápit se nenávistí k lidem, kteří vás podvedli nebo okradli, je zbytečné.
Věříte v něco?
Nevěřím v něco, ale čistě a jasně v Boha. Dnes už o tom umím mluvit, ale například na základní škole to pro mě byl problém. Za víru přicházela tvrdá šikana. Naštěstí je tohle všechno pryč a s klidným srdcem dnes otevřeně můžu říct, že Bůh je pro mě naděje života po životě a naděje, že zase uvidím lidi, o které jsem přišel. Nedávno jsem byl na pohřbu kamaráda, který nevěřil. A přišlo mi škoda, že nevěřící lidé nekončí obřad kázáním, jako my, a tak odcházejí z pohřbu bez pocitu 'něčeho navíc'. Myslím si, že vzhledem k tomu, co se v současnosti ve světě děje, je ta potřeba nějaké naděje obrovská. A potřebuje ji každý.
Stalo se někdy něco, co by zásadně ovlivnilo vaši tvorbu?
Rozhodně ano. Jeden náš kamarád náhle zemřel, a tak jsme s bratrancem Honzou a pianistou Davidem složili jeho rodině písničku, která byla napsána jako dopis.
Kdy jste se stal součástí skupiny EzyWay?
V roce 2010 jsme s bratrancem Honzou Rafajem a bráchou Lukášem založili skupinu EzyWay. Začalo to gospelovou muzikou, která je nám hodně blízká, a kterou jsme kombinovali s funkovým stylem. Postupem času jsme se ale rozhodli zůstat jen u popu a funkových kytar. No, a takhle od roku 2011 vystupujeme do teď.
Otevřelo vám to dveře do světa showbusinessu, nebo už otevřené byly?
Moje hudební cesta začala, když mi bylo 12 let. Tehdy mi můj druhý bratr Simeon dal prostor ve své kapele, byl jsem perkusista (hráč na bicí, pozn. red.). S jeho kapelou jsme dokonce jeli tour po Finsku. Později jsem začal i zpívat a od 17 let jsem u samotného zpěvu zůstal. Dneska je mi 31 a ta cesta, kterou jsem se vydal už ve 12 letech, se pořád vyvíjí. Některé dveře se otevřely ještě před EzyWay, některé otevírám ještě teď.
Vzpomenete si na svůj vůbec první koncert?
Můj vůbec první koncert byl pro naši opravdu velkou rodinu. Tehdy mi bylo 7 let a odehrál se na balkóně našeho domu. Ale pokud mám vzpomínat na svůj první opravdový koncert, tak to bylo až s bratrem a jeho kapelou. Dodnes si pamatuju pocit, že se na mě někdo kouká. Že na mě někdo čeká. Strašně jsem se tenkrát potil, byl jsem nervózní… A přitom jsem za perkusama nebyl vůbec vidět.
Bylo to fiasko, nebo naopak nezapomenutelný zážitek?
Dopadlo to nad očekávání dobře. V tu chvíli jsem si totiž začal uvědomovat, že tohle je to, co chci dělat celý život. A vyplatilo se. Slovo jsem dodržel. Zatím, i když je to někdy dost složité, se to pořád nějak děje.
Jaký nejdivnější návrh na spolupráci jste dostal?
Nejdivnější návrh? Asi od raperů. Občas dám featuring svým kamarádům na track. Někdy ale napíše vážně zajímavý typ lidí s otázkou, zda bych jim něco nenazpíval. Později se ale ukáže, že vlastně nemají ani song, do kterého by to mělo být, ale jen se chtěli ujistit, že KDYBY NÁHODOU někdy nějaký měli, tak bych to udělal. To mi přijde divné.
Cestujete po světě?
Dnes už necestuji tolik, jako dřív. Když jsem byl menší, cestoval jsem s rodiči. Létali jsme na klasické dovolené do klasických destinací - Egypt, Mallorca, Chorvatsko, nebo třeba Itálie. Teď už jsem větší, a tak cestuji pravidelně, každý rok, do USA, konkrétně do Las Vegas. Přistáváme v Los Angeles, půjčíme si auto, absolvujeme 5hodinovou cestu do Vegas, kde je to mimochodem parádní, a to mi stačí. Potom už nějak nemám chuť cestovat dál. Navíc mám pocit, že jsem toho u nás v Čechách pořád viděl málo, takže není nutné tolik cestovat za hranice.
A můžete říct, že je cestování vaše vášeň?
Určitě ne. Mám problém i s tím, když jedeme tour, a mám se balit jen na hotely. Je pravda, že každý rok rád vypadnu, ale to je fakticky jen 1x za rok. Cestování rád přenechám turistům.
Vydal jste se někdy vstříc dobrodružství, třeba na motorce, někam fakt daleko?
Trefa! Zrovna motorky mám fakt rád, je to můj koníček. Občas na motorku sednu a jedu někam, bez plánu, to mě baví. Mám od OCC Choppers Harley a to je taková moje srdcová záležitost. Ale zatím jsou to pořád jen cesty po České republice, dál ne. Jo, a můj táta je mimochodem sběratelem starých motorek. Vášeň máme v rodině.
A chtěl byste tohle dobrodružství zkusit?
Nebránil bych se! Kdyby to někdo vyhecoval a začal organizovat, jel bych. Dokonce jsem plánoval dobrodružnou cestu s mým Volkswagenem broukem. Takovým tím starým, klasickým. V plánu by bylo Německo a Rakousko. Mě by to bavilo, jen musím sehnat toho blázna, co pojede se mnou.
Co třeba František Soukup? Na youtube máte společný pořad Auťáci…
To je pravda, ale řekl bych, že to už je historie tzv. měli jsme. Ale upřímně, s Frantou bychom se na tak dlouhé cestě brzy pozabíjeli! (směje se)
Čí to byl nápad?
Nápad točit "něco" s autama a o nich, byl Frantův. Název jsem vymyslel já. No a podobu už jsme vymysleli společně.
Proč pořad už neexistuje?
Tak nějak to vyhořelo. Franta se chtěl začít víc věnovat rodince a kapele s Jakubem a už jsem do toho jejich plánu moc nezapadal tak byl nejlepší čas posunout se dál.
Kam byste se naopak nikdy v životě už nepodíval, a proč?
Do Chorvatska, do města Umag! Tam mě to vážně nebavilo. Na druhou stranu je to od mého bydlení ta nejkratší cesta k moři, takže vlastně 'nikdy neříkej nikdy'.
Nedávno jste navštívil USA, odkud jste přivezl i videoklip. Stalo se tam něco, co stojí za zmínku?
Toho bylo hodně! Například jsem tam, poprvé za 12 let za volantem, odřel auto. Nebo jsem si celý den vybíral sluneční brýle do videoklipu, které jsem po hodině natáčení ztratil! Bylo to smolnější, ale musím uznat, že s ve společnosti Teri Blitzen, Johnyho Machette a Matěje Kretíka jsem si to vážně užíval a pokud by šel vrátit čas a šlo by to zažít znovu, udělám to hned.
Na co nového se v nejbližší době můžeme těšit?
Aktuálně pracuji společně s Johnym Machette na albu RAOP. Já osobně mám na starosti tvorbu písniček a věřím, že to lidi bude bavit. První - stejnojmenný - singl jsme si přivezli právě z USA, najdete ho na Youtube. Také jsem začal moderovat nový pořad V Náladě pro Evropu 2 a YouRadio. Zveme si tam hosty a kecáme o jejich prvních klipech a muzice celkově. No a s tátou jsme otevřeli firmu Egmont garage a začali repasovat veterány auta i motocykly. Náš první projekt je Volkswagen T2 Westfalia pro firmu Coca-Cola. Auto můžete vidět třeba v reklamě, která poběží celé léto a hraje v ní Ester Ledecká a Emma Drobná. Celé léto pak taky auto pojede roadtrip s vybranými influencery a my se staráme, aby vše fungovalo. Pomalu ale jistě také tvoříme moje sólové album s producentem z Las Vegas a Borisem Carloffem. Těšit se můžete na podobný styl, jako má The Weeknd nebo Pharrell Williams. Prostě makáme!
