Jaký je to pocit vyhrát Cenu Magnesia, vlastně "studentského Českého lva"?
No je to fajn! Je to příjemné ve smyslu, že se ten film očividně někomu líbil, a že lidem evidentně i něco říká, takže snad mělo smysl ho dělat. Vnímám to jako odměnu za ty stovky, spíš tisíce hodin práce, které jsme do toho dali. A taky samozřejmě doufám, že by mi to mohlo pomoct sehnat peníze na další film.
Součástí výhry ale jsou i peníze na další projekt, ne?
To ano, sto tisíc. Nejsem si tedy jistý, že je to vyloženě na další projekt - kdybych to chtěl propít, tak by to asi šlo. Zatím mi nepřišly žádné podmínky ani peníze, zatím mám jen velkou kartonovou ceduli (smích). Ale ne, půjde to na další projekt, je fajn mít tohle do začátku, je to zhruba třetina rozpočtu…
Takže už máte v hlavě konkrétní představu o dalším počinu?
Pochopitelně toho mám rozpracovaného víc, ale ty větší projekty jsou zatím ve fázi synopsí v mojí hlavě. Další film bude zase krátký, mělo by to mít kolem 20 minut, scénář je napsaný, produkční tým je sestavený, existuje plán na sehnání peněz… Začátek natáčení ale i tak vidím na jaro 2020.
Jak to tak poslouchám, peníze jsou evidentně pro začínajícího filmaře největší problém…
Není to tak strašné, na krátký film se peníze sehnat dají. Ale uznávám, že pro mě je to možná problematičtější proto, že studuju na katedře scenáristiky, ne na katedře režie. To znamená, že nemám za úkol natočit film jako povinné cvičení, na které mi škola dá finance. Ale i tak, když pak člověk točí něco většího, třeba absolventský film, většina lidí si to musí dofinancovat sama.
A jak jste sháněl peníze na Sto dvacet osm tisíc?
Podařilo se mi dostat peníze z vnitřního grantu, v rámci něhož FAMU poskytuje finance na takzvaná mimořádná cvičení, co vznikají mimo kurikulum. Poskytlo mi to asi polovinu rozpočtu, ale musel jsem si je vysoutěžit. A druhou půlku peněz na film dala Nadace FILMTALENT Zlín.
Kluk by byl asi lepší
Váš vítězný film Sto dvacet osm tisíc je krátkým snímkem, který se věnuje exekucím, což je aktuální a dost palčivé téma. Proč jste si ho vybral?
První inspirace přišla se zhlédnutím dokumentu Exekuce - je to jeden díl z cyklu Český žurnál, točila to Andrea Culková. Je tam scéna, kdy Culková natáčí exekutory, kteří jsou zrovna u ní doma a zabavují jí věci. Ať dělá, co dělá, s exekutory to prostě nehne. Přijde mi neuvěřitelná a strašná ta situace, kdy má člověk v bytě cizí lidi, kteří si tam můžou dělat, co chtějí. Atmosféru té bezmoci jsem chtěl ve svém filmu zachytit.
Zvolil jste pro to ale vlastně docela stereotypní postavu mladé matky samoživitelky s malým dítětem. Není to trochu emocionální ždímačka?
Já si to teď uvědomuju, ale neuvědomoval jsem si to, když jsem na filmu pracoval. Zpětně si říkám, že je to jedna z věcí, které jsou na tom filmu nejvíc špatně, že je tam tohle žánrové klišé, které jde tomu žánru tak trochu po srsti. Kdybych to měl dělat znovu, hlavní postava by byla kluk, aby to právě ten stereotyp převrátilo.
Je potřeba uznat, že v tak krátkém formátu by pak ale asi bylo složitější tak silně vyjádřit hlavní myšlenku…
Ale šlo by to, a kdyby se to povedlo, byl by to asi lepší film.
Natočte dokument o tématu, které vás pálí!
Právě začíná šestý ročník soutěže My Street Films, která pomocí krátkých dokumentárních filmů mapuje důležitá témata ve společnosti a příběhy lidí v našem okolí. Soutěž je otevřena široké veřejnosti a přihlásit se mohou i zájemci bez předchozích zkušeností s natáčením filmu. Nejen pro ně je přichystána série workshopů a seminářů s předními českými dokumentaristy (filmové dílny se uskuteční od května do září v Praze, Brně a Ústí nad Labem), pod jejichž vedením mohou účastníci film natočit.
Stačí přihlásit námět do 25. dubna 2019 a najít si tak vlastní cestu k filmu.
Více informací o přihlašování na workshopy a harmonogram filmových seminářů najdete zde.
Točit filmy, co tě dostanou
Vy jste původním vzděláním i profesí novinář. Co vás přivedlo k filmařině?
No, novinář… Po škole jsem šel pracovat na web České televize, primárně ČT Sport, ale i ČT24, to ovšem není novinařina v pravém slova smyslu. Člověk prostě sedí v kanceláři od - do, sleduje zpravodajské agentury, zpracovává to a spravuje obsah webu. Byla to práce neuvěřitelným způsobem nudná a frustrující, navíc můj tehdejší šéf nebyl příliš nakloněn tomu vnímat, že lidé mají taky nějaké ambice. To byl jeden z důvodů, které mě vedly k tomu přestat pracovat a v pokročilém věku jít ještě studovat.
Ale tak asi vás to k filmu vždycky táhlo, když jste se rozhodl zrovna pro FAMU.
To ano. Ale zdálo se mi, že film je pro jakousi partu vyvolených a trvalo mi dlouho najít odvahu to zkusit. Spousta lidí točí třeba od třinácti, já jsem si poprvé něco vyzkoušel, když mi bylo asi dvacet a dopadlo to hrozným průšvihem. Znovu se osmělit k dalšímu filmu se mi povedlo asi až v šestadvaceti, sedmadvaceti.
Máte nějakého oblíbeného režiséra nebo přímo režisérský vzor?
Gaspar Noé.
Proč zrovna Noé?
Mě jeho filmy jednoduše fascinují. Věci, které dělá, jsou víc prožitek, než příběh, což je něco, k čemu bych se ve vlastní tvorbě taky rád dostal. Hrozně rád bych dělal filmy, které s divákem něco udělají. Zatím se mi to tedy úplně nedaří, což je ale možná dáno i tím, že struktury u nás nejsou nastavené na zpracovávání námětů, které jsou ve scénáři vlastně stroze načrtnuté a je potřeba je vytvářet je pak přímo před kamerou.
A váš nejoblíbenější film od Noého?
Enter the Void.
Tak to je film, který už nikdy nechci vidět podruhé (smích).
Tak to já ho viděl třeba dvanáctkrát. Ale pravda, vybavuji si, že když jsem ho viděl poprvé, bylo to snad ještě na Filozofické fakultě v rámci nějaké přednášky. Už u titulků odešlo asi osm lidí a po patnácti minutách nás tam zůstalo šest. Ale tak jsou to filmy. Každému se líbí něco jiného.
