Quentin Tarantino je zpátky. Po zhruba třech a půl letech, kdy jsme žasli nad jeho westernovou konverzačkou Osm hrozných, se možná nejopěvovanější režisér světa vrací s dalším kouskem, který si zaslouží pozornost. Přestože Tarantinův devátý film určitě nenadchne každého, z výsledku je jednoznačně patrné, že bychom od něj chtěli vidět i reklamu na zubní pastu.
Zlaté časy Hollywoodu
Jak už je z názvu patrné, příběh je jakousi pohádkovou variací na to, co by se bývalo mohlo stát v Hollywoodu. Ocitáme se v roce 1969. V centru dění jsou tři postavy. Vyhořelý a emočně labilní herec Rick, jeho dublér a kaskadér Cliff a vycházející herecká hvězdička Sharon. Dívka je, na rozdíl od předchozí smyšlené dvojice, skutečnou historickou postavou, totiž Sharon Tate - manželkou známého režiséra Romana Polanskiho, která byla toho roku s několika přáteli brutálně zavražděna gangem Charlese Mansona, jedné z nejnenáviděnějších postav americké historie.
Nabízí se proto lehká paralela s Hanebnými pancharty, dekádu starým majstrštykem, v němž si Tarantino také pohrával s historií. Bez jakéhokoli spoilerování můžeme prozradit, že i tentokrát se svébytný tvůrce nebojí sáhnout do reálných událostí a upravit je podle svých potřeb. Linka kolem Sharon Tate, zahrané hvězdnou Margot Robbie, tak do značné míry určuje Tarantinovo vzpomínání na vyrůstání v 60. letech. Ačkoli by takový námět už spoustě jiných tvůrců stačil na plnohodnotný film, v Tarantinově centru zájmu je něco jiného.
Vyjádření (nejen) k mužství
Tenkrát v Hollywoodu je prvním Tarantinovým filmem, pod nímž není producentsky podepsán Harvey Weinstein. Vůči jednoznačně největšímu záporákovi aféry #MeToo se Tarantino samozřejmě musel včas vymezit, přesto se ani on sám nevyhnul nařčením ze strany hereček Umy Thurman či Rose McGowan. V dnešní době, kdy se točí spousta rebootů známých sérií zaměřených na ženské hrdinky, si tak Tarantino trochu rebelsky dovolil zaměřit se na přátelství dvou mužů.
Rick a Cliff ve (zcela dle očekávání) skvělých podáních Leonarda DiCapria a Brada Pitta jsou nejen kolegové, ale i kamarádi. A právě jejich vztah - ne vzdálený termínu bromance - je ústředním motivem filmu. Chtělo to bezesporu určitou odvahu, zasvětit film opomíjené křehkosti bílého heterosexuálního muže - tedy části společnosti, jež to v posledních letech schytává ze všech stran.
Tarantino je samozřejmě dostatečně inteligentní tvůrce, aby svou novinku prošpikoval větším množstvím motivů, a tak lze na vztah hlavních hrdinů nahlížet i jako na paralelu k různým složkám společnosti. Zatímco Rick (DiCaprio) je navenek sebevědomá hvězda, pod povrchem však zcela průměrný herec a charakterově zastupuje vlastně jakýsi mužský průměr - občas se opije, někdy se neumí chovat, má pošramocené sebevědomí, tu a tam dovede být i citlivý. Zato Cliff (Pitt) se drží v pozadí, nepotrpí si na velká gesta a dokáže velkohubým frajerům nastavit zrcadlo už jenom tím, že zvládá všechno to, co oni ne. Prostě, nejsme všichni stejní a už vůbec nejsme filmové hvězdy - ale to nám dodává dostatečné charakterové barevnosti a živosti, jež je patrná i z nejnovějších Tarantinových postaviček. I proto se jedná o film, v němž si to své najde i člověk, který se o americkou kulturu 60. let příliš nezajímá. A za to zaslouží Tarantino uznalé pokývání.
