Jak jste se dostal k natáčení filmu?
Vlastně ani přesně nevím. V 11 letech jsem dostal kameru, běhal jsem po městě a dělal krátké reportáže. Ve 14 letech jsem udělal patnáctiminutový dokument o dědovi. Děda stál před kamerou a povídal, do toho jsme dali záběry letadel a bylo to. Tenhle filmeček se dostal na soutěž nezávislých filmů a posbíral několik cen. To byl impuls k další práci.
Pak jsem se dostal k filmu Pomsta, nedávno ho vysílala i Česká televize. Následovala Nevinná krutost, která pojednávala o psích zápasech. Je zajímavé, že se jedná pouze o jeden ze tří filmů na světě na tohle téma. Je to asi trochu nedoceněné, lidé se totiž báli, že se bude ubližovat psům. No a pak přišel Narušitel.
Jak se podařilo sehnat herce a peníze na celovečerní film?
U herců to bylo jednodušší, protože je zajímalo létání. Když jsem začal posílat scénář, jako první kývnul pan Zindulka. Jakmile byl zajištěný on, navíc použitelný scénář a tématu létání, přidal se i Jiří Dvořák. Ten pak domluvil i Michala Hrůzu, Petra Kostku a začalo se to nabalovat.
S penězi je to horší, když člověk není známý. Proto byl i rozpočet Narušitele docela nízký. Část jsem dodal z vlastních zdrojů díky úspěchům předchozích filmů a práci na reklamách. Státní fond nás ale nepodpořil, jelikož podle nich jsem moc mladý na to, abych dělal filmy; což si mimochodem myslí spousta lidí i firem. Musím říct, že když za lidmi, kteří se chvástají podporou kultury, přijde mladý kluk s celovečerním filmem s Jiřím Dvořákem, tak ho okamžitě pošlou pryč. Takže s těmi mecenáši to tak slavné není.
A je to vážně kvůli tomu věku? Třeba se jim jen nelíbil scénář…
Spousta těch, co mluví o podpoře kinematografie, mě ani nenechala říct, o čem ten film je. Nebudu jmenovat, ale narážel jsem na to. Určitě se to ale netýká všech - ostatně, lidé v postprodukci i herci byli ochotni pracovat za nižší peníze, protože věděli, jaká je situace.
Vedle režie Narušitele jste dělal i kameru a spolupracoval na scénáři. Je to pro mladého filmaře nutnost, nebo to byla zábava?
Scénář jsem psal s Petrem Kultem hlavně proto, že je to dědův příběh. Znám ho velmi dobře, tak mi přišlo vhodné, abych u toho asistoval. Kamera mě strašně baví. Ve střižně se posunujete o minutu materiálu za den, u toho jsem trpěl; ale když máte v ruce kameru, tvoříte obrazy a něco rovnou vzniká. A režie je moje hlavní profese, takže to je základ.
Nakonec bylo dobře, že jsem film i produkoval, neboť znám případy, kdy role režiséra kvůli producentovi ztratila význam - říkal mu, co a jak má dělat a z režiséra byla loutka. Tak to nechci.
Co teď vlastně studujete?
Jsem na jazykovém gymnáziu a teď v dubnu budu maturovat. Nebojím se jí, mám díky pochopení pana ředitele individuální přístup. Zvažuju přihlášky na filmové školy, ale ještě přesně nevím. Primární činností totiž pro mě zůstává praxe.
Minulý rok jsem strávil tři měsíce ve střižně s Martinem Kirovem, střihačem Narušitele. Byl velmi přísný, ale hodně tomu filmu dal. A hlavně, během těch pár měsíců jsem od něj dostal obrovskou školu o filmu.
A co ještě děláte?
Rád bych se věnoval filmařině, ale dalším koníčkem je asi létání. Na premiéře filmu tu byli piloti a ti mě už lákali, abych k nim šel v létě létat. Mám v plánu si dělat papíry, při létání se cítím svobodně. Ale je to drahý koníček.
Film a létání - to nemáte úplně levné zájmy.
To je pravda. Děda ale učil spoustu lidí pilotovat, takže třeba v tom filmu leckdo létal jen za pohonné hmoty, jinak by se platily velké peníze za pronájem a podobně. Díky kontaktům je to celé levnější.
Máte nějaký vzkaz začínajícím filmařům?
Osvědčilo se mi občas jít proti zdi. Když něco chcete, musíte za tím jít. Poslouchat pozitivní i negativní reakce, ale hlavně konstruktivní kritiku. Spousta lidí po úspěchu jen závidí a je to znát. Vím, že ve filmu jsou chyby, ale na druhou stranu, piloti z něj byli nadšení. Takže nehroutit se z kritiky a poslouchat rady.
Také je nutné zůstat skromný. Herci z filmu jako Veronika Arichteva nebo Petr Kostka jsou velmi populární, ale zůstali skromnými lidmi, a to je hrozně důležité. Když pak s někým budete jednat, lidé to poznají.
Před Narušitelem jste pracoval i na reklamách a dalších filmech, které jste zmiňoval. Na co jste nejvíce pyšný?
Určitě na Narušitele. U Nevinné krutosti byla vzhledem k tématu taková zvláštní atmosféra, reklamy mě zase moc nebaví. Díky Narušiteli jsem mohl spojit lásku k filmu a létání, to mě bavilo nejvíc. Tak uvidíme, co na film řeknou diváci.
