V roce 1973 vyhrál Marlon Brando Oscara za výkon v Kmotrovi. Herec se ale rozhodl bojkotovat ceremoniál, během něhož měl ocenění převzít, a místo sebe na podium poslal indiánskou aktivistku Marii Louisu Cruz zvanou též Sacheen Littlefeather. Byla to událost v historii Oscarů nevídaná a způsobila adekvátní rozruch. Takový, že ještě dnes, desítky let poté, to při vzpomínce zarezonuje. Vybavíte si ale podobně silný moment z posledních let?
Ceny Americké filmové akademie vždy platily za poměrně prestižní záležitost a pravděpodobně nejsledovanější předávání filmových cen vůbec. Uplynulé ročníky ale nepřináší nic než skandály a kiksy a ten letošní není výjimkou; naopak, na počet černých puntíků docela vede. Akce, která proběhne 24. února, třeba nebude mít moderátora, což se stane poprvé po 30 letech. Proč? Na Kevina Harta, který měl slavnost uvádět, totiž někdo vytáhl starší homofobní tweety, za které se komik odmítl omluvit, a tak musel tenhle job vypustit. Našla Akademie náhradu? Nikoliv.
Bez žen se to lépe táhne?
Předávání tento rok ovlivní i doznívající kampaň MeToo, a to ve dvou směrech. Před několika týdny světová média upozornila na skupinu, která nechápe, proč v roce 2019 v kategorii Nejlepší režisér není žádná žena. Sošku za režii v historii cen vyhrála jedna jediná dáma, byla to Kathryn Bigelow a Oscara dostala v roce 2010 za film Smrt čeká všude. Ženských tvůrkyň s kvalitními počiny se vloni objevilo několik, což potvrzuje fakt, že filmy dámských režisérek jsou nominovány v mnoha jiných kategoriích. Na bojkot afroamerickými herci z roku 2016 Akademie reagovala hned dalším předáváním, kdy bylo nominováno výrazně víc "černých" filmů a snímek Moonlight vyhrál v kategorii Nejlepší film. Přestat ignorovat filmařky je ale zřejmě nemyslitelné. Ona je totiž košile bližší než kabát a privilegovaní bílí muži z čela Akademie (ano, generální ředitelka Akademie Dawn Hudson je také privilegovaný bílý muž, jen v přestrojení) raději ustoupí černochům než sukním.
Zároveň je otázkou, co se stane, až jeden z favorizovaných snímků - životopisné drama Bohemian Rhapsody - něco vyhraje. Jeho režisér Bryan Singer byl několika muži nařčen ze sexuálního obtěžování a mluví se o tom, že skandál snížil šance filmu na vítězství. I představitel Mercuryho Rami Malek spolupráci s tvůrcem v reakci na odhalení tak trochu pomluvil. Představme si ty reakce: "Takže člověk nařčený ze sexuálního násilí posbírá několik Oscarů, ale pro nominaci jedné ženské režisérky není místo?" Takhle to zní jako do absurdna vytažený oslí můstek, ale obdobné (například) tweety se jistě objeví. Pointa totiž leží ještě v něčem jiném.
Není akce bez reakce
Nejčerstvějším škraloupem je oznámení, že bude několik kategorií vyhlášeno během reklamních pauz v přenosu ceremoniálu. Zvedlo to takovou vlnu pohoršení (a to i mezi členy samotné Akademie), že bylo urychleně vydáno prohlášení nové ve stylu "odvolávám, co jsem odvolal" a potvrdilo, že vítězové všech kategorií budou oznámeni tradičním způsobem.
To všechno dohromady dokazuje, že i když je samotné předávání Oscarů nudnější a nudnější a odborná veřejnost i bystřejší fanoušci filmu chápou tyto ceny jako čím dál méně relevantní, každoroční mecheche v losangelském Dolby Theatre pořád ještě dost lidí zajímá, a ti, kdo za ním stojí, mají vůči této mase jistou zodpovědnost. K tomu, co dělá nebo nedělá Hollywood a jeho představitelé, upínají zrak mnozí obyvatelé z různých koutů planety, někdo tiše, někdo s komentářem.
Důležité je, že to zanechává efekt. Americké filmové akademii to servíruje jasný vzkaz: že si nemůže dělat, co chce, že si to celé nedělá tzv. pro sebe. Že není jedno, kolik skandálů má na hrbu a už vůbec ne, jak na ně (ne)reaguje. V budoucnu by na to dámy a pánové řídící měli myslet.
