Dostupná videa k filmu, který sám sebe označuje jako thriller, řeší dost tajemně jednu jedinou věc. Na rychlém sledu neurčitých záběrů problikává věta: "Nepoznáš pravdu, dokud nezjistíš, kdo je Daria." Působí to mysticky, děsivě, zatraceně hororově a nakonec ti v hlavě zůstane dost jasná otázka. Kdo je sakra Daria?!
"Daria je krásná, chytrá holka, která neví, jestli blázní, nebo ji někdo sleduje. Nikdo jí nevěří, dějou se jí zvláštní věci a to všechno jí dohání k šílenství. Její postava není v rámci filmu skoro vůbec čitelná, což v lidech kolem ní vyvolává divný pocity a doslova jim to mění životy."
V realitě všedního světa může hlavní hrdinka ztělesňovat řadu úplně běžných problémů, které dnes a denně zažívá každý z nás. A přebrat si to evidentně můžeme každý po svém. Režiséra Matěje třeba děsí reklamní bannery na internetu (zdravíme do mediálních agentur), Kláru zase vlastní nerozhodnost.
"Daria je holka, která ví, co chce. Aspoň na začátku filmu, než se jí všechno začne rozpadat pod rukama. Je to úplně jinej člověk, než já, protože Klára rozhodně není sebevědomá a rozhodně neví, co chce. Bylo ale příjemný takovou postavu hrát. Když jsem sama za sebe, kolikrát ani nevím, jak na některý věci reagovat. Když se ale vžiješ do cizího charakteru, můžeš si najednou dovolit úplně všechno. Hrát postavu, která je něčím podobná Kláře, by mi asi nebylo příjemný."
Celé to tak nějak dává smysl, zvlášť v případě, že má tvoje postava psychické problémy a část filmu prožije za dveřmi psychiatrické léčebny. Dát průchod svému internímu šílenství bychom někdy potřebovali všichni, protože co si budem, žít život ve 21. století může být občas svazující.
"Situace byla ještě umocněná tím, že jsme natáčeli v areálu bohnického sanatoria, kde na tebe ta atmosféra dopadne, ať chceš nebo ne. Z naší lokace jsme viděli pavilon s některými pacienty, kteří se na nás sem tam koukali. A na to, jak jsme byli jinak vtipnej tým, nás tady ten humor docela přešel. Musím ale říct, že hrát blázna v blázinci jde tak nějak samo."
Zahrát si blázna
Obsazení herců do rolí v mysteriózním thrilleru vyžaduje určité charakterové předpoklady, roli magora prostě nejspíš jako konzervativní spořádaný introvert nedostanete (I když se nám Klára při rozhovoru svěřila, že by si jednou ráda zahrála princeznu. Může prý být i zlá, když by to jinak nešlo). Kláru do role Darii nominoval její filmový kolega Míra Nosek, který se ve filmu sám představí jako její nová známost.
"Do hlavní role jsme chtěli obsadit někoho neprofláknutého, z koho bude už od pohledu vyzařovat tajemství. Klára se na postavu skvěle hodila a dodala jí ten potřebný prvek sexappealu a napětí. Na kamerových zkouškách jsme měli několik dalších hereček, ale Klára to nakonec s přehledem vyhrála."
Klára v tomhle článku zatím působí víc jako sériový vrah, než jako mladá milá herečka. Je tedy potřeba uvést na pravou míru některé informace. I když Matějovi s producentem Michalem Theerem do scénáře sedla, objevily se scény, ve kterých jí podepsané smlouvy možná bylo trochu líto. Přestože jí námět ze startu připadal fajn.
"Při natáčení jsem si zažila docela dost strachu. Mám panickou hrůzu z výšek, přičemž jedna ze scén je o tom, že ležím přikurtovaná k posteli vysoko nad zemí. U té scény mi bylo nepříjemný snad úplně všechno - jsem tam ve výšce, polonahá a k tomu všemu je tam se mnou herec ve vážně děsivým kostýmu ďábla. Protestovat ale moc nešlo, Matěj si tu scénu docela logicky obhájil a tak mi nezbylo, než do toho jít."
Nebylo to ale naposled, kdy si Matěj svoje hlavní herce málem přizabil. Klára docela živě vzpomíná i na scénu, která se točila pár dní po silvestru, při mínus sedmnácti stupních, v noci uprostřed lesa na Vysočině. Tam už nešlo o strach z výšek, jako spíš o zápal plic. Takovej klasickej "Survivor: Director’s cut". I když režisér herce povzbuzoval Leonardem DiCapriem, který si za válení ve sněhu v The Revenant odnesl Oskara, na place to příliš nepomohlo.
"Naštěstí to je hodně vypjatá scéna, kdy vůbec nevadilo, že jsme byli na place vystreslí, a že nám byla zima. Právě naopak. Takže jsme tam běhali v obrovský spoustě sněhu, nevím jak dlouho, dneska mi to připadá jako celej den. Ale kostýmní výtvarnice se fakt snažily nám to udělat hezký, moc pěkně se o nás staraly. Mezi střihy nás vždycky pořádně oblíkly, dostali jsme takový ty zahřívátka na ruce… A pak nás zase vypustily do závěje."
Jak říká Matěj: "Maminka a pan režisér mají vždycky pravdu". Což naznačuje hodně. Především to, že herci ve vypjatých situacích moc argumentů z rukávu nesypali. Podle podkladů je ale Daria "film o strachu a o tenké hranici mezi šílenstvím a normalitou", takže nezbývá než přiznat, že všechny strasti k natáčení tak nějak přirozeně patří. Co když se ale tahle hranice na place začne stírat?
"Ten pocit jsem párkrát doopravdy měl. Pro všechny to bylo dost vyčerpávající natáčení, pro mě ale asi dvojnásob. Jednak to byl můj celovečerní debut, druhak jsem jako výkonný producent ručil za to, že se všechno včas natočí, což v momentu, kdy jsem sám sobě škrtal nápady, aby nepřekračovaly budget, působí trochu schizofrenně. Navíc jsem možná až příliš velký detailista, který je vždycky rád připravený, takže jsem si každý večer po šestnácti hodinách na place sednul do kanclu a pokračoval v přípravě na další den. Někdy jsem si vážně připadal jako v blbým filmu."
Scénář ze střední
Předloha k tomuhle psycho filmu existuje už docela dlouho, povídku o problémové holce s ofinou, které se dějí divné věci, napsal scenárista už na střední škole. Po nějaké době příběh rozpracoval do literární předlohy, a z něj se nakonec stala Daria na plátnech kin. Dalo by se proto říct, že jde tak trochu o tvůrcův "celoživotní projekt". Jak to tak ale bývá, režisér má často i svoji vlastní představu.
"Bylo to složitý, protože Daniel nechtěl dělat příliš ústupky a něco přepisovat, ale vždycky se nakonec nechal přesvědčit. Nejvíc času na scénáři s námi strávil Míra Nosek, pro kterého se, stejně jako pro mě, stal z filmu srdcový projekt."
Jakoby nestačilo, že je teaser k filmu prošpikovaný detaily z různých žánrů, prostředí a nálad, autoři do toho všeho zakomponovali ještě komiks. Matěj se netají tím, že vyrostl na tvorbě Káji Saudka a vždycky si prý přál nějakou jeho předlohu zfilmovat. A ilustrace nakonec protlačil i do Darii.
"S tím jde ruku v ruce moje fascinace žánrovými filmy, ať už Marvelovkama, nebo severskýma detektivkama a tam se asi vzala touha dělat filmy takhle výtvarně. Určitě jsem nechtěl natočit "laskavou českou komedii", ale žánrový film, kde je ta vizuální složka naprosto klíčová, což se nám pevně doufám povedlo."
