Teď měla vaše kapela dlouhou pauzu. Co se stalo?
Odjel jsem na rok a půl na Nový Zéland. Původně jsem tam měl být kratší dobu, ale prodloužil jsem si to. Potřeboval jsem si trošku pročistit hlavu, zažít nějaký nový věci, získat nový podněty a odreagovat se od toho shonu v České republice. Což se mi povedlo. Po návratu jsme se snažili to rozjet trochu zpátky, měli jsme pár koncertů, ale potom brácha na podzim onemocněl a museli jsme všechno zrušit. Tím, jak se to všechno spojilo dohromady, tak to dalo skoro dva roky.
Jak se vám podaří naskočit zpět do sedla po dvouroční pauze?
Pro mě tohle bylo vždycky jednoduché. Nikdy jsem neměl pocit, že bych musel strašně trénovat a dřít, abych měl znovu hlas. Stačilo mi dostat se zpátky do koloběhu toho zkoušení a hraní a většinou to mám během pár koncertů zpátky. Pro mě je to jako jízda na kole. Nehledě na to, že zpívám pořád, sice ne veřejně, ale hraju si doma, skládám a s kluky je to podobný. Myslím si, že budeme rychle zpátky ve formě, ve který jsme byli. Možná v lepší, protože teď máme jiný nadhled než dřív.
Myslíš, že jste se už usadili a je čas na tvorbu?
Teď jsme ve fázi, že se všechno tak trochu uklidnilo. Vrátil jsem se ze Zélandu, pořídil jsem si psa a minimálně čtyři roky tady zůstanu, to se toho dá stihnout hodně. Konečně je prostor na to myslet do budoucna.
Koncem dubna chystáte v klubu Varšava po několika letech váš první koncert v původní sestavě. Co jste si k takovému výročí připravili?
Tenhle koncert bude takový comebackový, takže tím odstartujeme sezónu a vrátíme se v plné síle. Zatím jsme žádné hosty neřešili, z toho důvodu, že se k nám vrací Horác na bicí a chceme vyzdvihnout hlavně jeho, který byl pro nás hodně důležitý. Dáváme dohromady setlist, který bude držet nás pět pospolu. Je možný, že nakonec pozveme nějakou zpěvačku, kterou máme na poslední desce, ale myslím si, že se budeme držet základní linie nás pěti.
Poslední novinkou je album "Scarecrow" z roku 2016. Bude se vaše nová tvorba nějak žánrově lišit?
Řekl bych, že jo, minimálně zvukově. Máme dneska trochu jiný představy. Hrozně se mi líbí spojení elektronického beatu s akustickou kytarou, která je v naší kapele základním stavebním kamenem. Chtěl bych časem zakomponovat do naší tvorby trošku basy a bicích. Brácha je v tomhle se mnou na stejné vlně a složil už taky nějaký elektroničtější, funkový věci. Jsem moc zvědavý, co z toho vznikne. Chtěli bychom minimálně připravit nový album.
Loni byl 11. ročník festivalu Goodfest, který s kapelou organizujete. Jak je možné, že je festival starší než kapela?
Ono té kapele není už dneska deset, spíš je jí k jedenácti. My jsme těch deset let chtěli oslavit dřív, ale bohužel se to nepovedlo z důvodů, které jsem předtím říkal. Nicméně ten festival jde s kapelou už od začátku, takže nám je tak nějak stejně. I když už je to bohužel trošku dál, tak si pořád myslím, že to je důvod k oslavě.
Pořádat festival asi nebude žádná jednoduchá věc. Jaké to je v Čechách organizovat takovou akci?
Samozřejmě se to vyvíjelo postupem času. Brácha je ten hlavní, kdo to organizuje a já jsem mu pomáhal s mediálními věcmi a sociálními sítěmi. V podstatě jsme ale vždycky jako kapela stáli trošku spíš stranou. Je nutné vyjednat spoustu věcí a povolení s Magistrátem a pak sponzory. Ty opravdu musí bavit to, co děláme a celá idea toho festivalu. Takových lidí je Varech naštěstí dost, i z těch vyšších kruhů, kde jsou peníze.
Čím je váš festival specifický?
My nevozíme takový věci jako Majálesy, který si pozvou Chinaski a Tomáše Kluse. Snažíme se přivážet spíše objevy a zjistili jsme, že tahle cesta lidi baví. Díky tomu se nám daří ten festival po stránce finančních prostředků zvětšovat, což je skvělý, protože každý ročník je větší.
Říkáš, že se tam snažíte přivážet objevy. Už vám tam ale hráli Pipes and Pints, Lenka Dusilová nebo Celeste Buckingham. Tak jak to tedy je?
Většina programu jsou věci, které nejsou v Čechách zas tak známé. Bohužel je to tak, že když uděláš festival o dvaceti kapelách, skvělý bohatý program, je to zadarmo, ale nebude jediné jméno známé, tak tam přijde tak dvacet procent lidí. Takže tím, že tam pozveme tyhle jména, docílíme toho, že ty lidi poznají spoustu nových kapel, ale musíš na to jít chytrou cestou.
Spousta kapel si myslí, jak je těžké dostat se do zahraničí. Vaše tvorba, ať už vydání alb, nebo videoklipy je dost celosvětová. Co je na tom tedy pravdy?
Technicky se tam dostat, je lehký, ale spíš jde o to někoho tam zaujmout. Můžeš tam samozřejmě jet s tím, že oslovíš nějakého producenta a rovnou mu řekneš, dám ti za to tolik a tolik a chci to natočit u tebe ve studiu. To je cesta, kterou může udělat každý. Druhá věc je ta, kdy ten producent na tom má opravdu zájem, aby to bylo dobrý, protože ho to baví, a chce to mít jako dobrou vizitku pro sebe. A zaujmout tyhle lidi je opravdu těžký.
Vy jste právě s minulou deskou oslovili producenta Dannyho Sabera z Kalifornie, jak se vám to podařilo?
Když se mu brácha konečně dovolal, tak z toho byl hrozně nadšený, že se mu líbí texty a sdělení kapely, což je skvělý, protože my jsme tohle do té doby od moc lidí v Čechách neslyšeli, zvlášť pokud zpíváš v angličtině. Dal té desce neuvěřitelnou šťávu. Ani jsme nevěděli, že to má ten potenciál. Ta spolupráce s ním ale byla čistě po mailu, dělal nám mixy a v podstatě čtyři z těch písní úplně předělal. Ty výsledky byly úžasný.
Váš i rukopis Dannyho Sabera se podepsal i na hitovce od The Silver Spoons - He's Got My Money Now, která uspěla v hitparádě rádia Evropa 2. Takže spolupráce nese ovoce dál?
Ano, těm se povedlo za ním do Kalifornie dokonce jet, byl tam s nimi i brácha. Ta spolupráce trvá dál a je to super, protože je to producent na světové úrovni, který pracoval s The Rolling Stones a s Marilynem Mansonem. Když se to tomu člověku opravdu líbí a má v tom svoje srdce, jde to.
Máte v plánu tedy nyní zase cílit na zahraničí?
Teď jsme se rozhodli, že se opravdu budeme soustředit na Českou republiku. Zkoušeli jsme skládat v češtině a zkoušíme to dodnes, ale nám prostě vždycky líp seděla ta angličtina. Chceme, aby se angličtina dostala na české scéně na vyšší level.
