Bez mučení vedoucího k proříznutí úsměvu od ucha k uchu rovnou přiznám, že komiksové předlohy jsem nečetl, a tudíž žádný z mnoha rebootovaných osudů papírového Jokera neznám; zato jeho filmové inkarnace mám hodně rád, poněvadž se vždy jednalo o nejzajímavějšího záporáka batmanovského univerza. Ať se jedná o komediálního Jacka Nicholsona utahujícího si z Michaela Keatona v roce 1989, jen na krátko děsivého Jareda Leta v Sebevražedném oddílu či samozřejmě nezapomenutelného maniaka Heatha Ledgera z Temného rytíře, všichni tihle Jokeři si získali fanoušky. V čem se ale lišili?
Tváře batmanovského protipólu
Jack Nicholson před třiceti lety dostal tuto postavu do širšího povědomí, když zkombinoval psychopatického zabijáka s humorným nadhledem. V jeho podání byl Joker podivným umělcem, který se zaměřoval na avantgardní vraždy; s groteskními černohumornými vtipy neváhal bez slitování zabíjet každého, kdo mu stál v cestě. To vše v duchu přiznané komiksové přepálenosti, za niž se tahle řada batmanovských filmů rozhodně nestyděla.
Trilogie Christophera Nolana o Temném rytíři však už byla dospělejší, a to platí i pro její uchopení Jokera v podání Heatha Ledgera. Nešťastně zesnulý herec dostal za svou nejlepší roli posmrtného Oscara a dodnes je zmiňován mezi nejvýraznějšími záporáky posledních dekád. Zdůraznil totiž psychopatičnost Jokerova charakteru a jeho posedlost chaosem. Právě nepředvídatelnost se pak stala jeho nejděsivější zbraní - vždyť co budí větší hrůzu než někdo, kdo má ohromnou moc, a navíc se nezastaví absolutně před ničím?
Nejméně prostoru z této trojice dostal Jared Leto v nedotaženém Sebevražedném oddílu z roku 2016. O jeho minulosti jsme se tam mnoho nedozvěděli - ale že se jedná o sociopatického zabijáka, který se neštítí ničeho, to bylo jasné vcelku hned. Uvidíme, jak se tenhle poslední oficiální Joker rozvine v dalších plánovaných filmech.
Cesta do hlubin Jokerovy duše
Tím se však konečně dostáváme k hlavní hvězdě této recenze, totiž Joaquinu Phoenixu a jeho uchopení slavného záporáka. Jak je patrné z dosavadní kariéry na Oscara třikrát nominovaného herce, komiksovky v jeho hledáčku úplně nejsou. Režisér Todd Phillips, stojící hlavně za trilogií Pařeb, však chtěl do hollywoodského studiového systému propašovat náročnější film o zrodu psychopata; a na to Phoenix už slyšel. Jeho výkon je skutečně dechberoucí, a zlomeného klauna mu uvěříte bez nejmenších problémů.
Hlavní rozdíl oproti předešlým uchopením Jokera je však v roli společnosti, jež zloducha zrodila. Phillips představuje Jokera s největší psychologickou hloubkou, co jsme zatím viděli. Arthur Fleck žije se svou matkou jako samotářský, ale zcela nepatologický člen společnosti. Postupem času však začne zjišťovat informace o svém původu a podivných reáliích, v nichž vyrostl a které ho nenávratně poznamenaly. Víc nebudu spoilerovat, nebojte, jen musím ocenit i sociální stránku, na niž Phillips klade důraz. Vedle Arthurových vrozených dispozic a rodinného zázemí je totiž zdůrazněno i prostředí odpadky prolezlého a kriminalitou bujícího Gotham City. Jen ti nejbohatší či psychicky nejvyrovnanější jsou pak odolní vůči vlivům, jež mohou slušného člověka svést na scestí. A Arthur samozřejmě nepatří ani do jedné z těchto skupin…
Očekávání příznivců sociologických studií musím ale přece jen trochu zchladit. Přestože na poměry standardního hollywoodského thrilleru (o komiksech nemluvě) sledujeme propracovaný vývoj postavy, o nic kdovíjak sofistikovaného či psychiatricky vycizelovaného se Phillips nepokouší; takže studenti psychologie mohou své hodnotící notýsky zase zaklapnout. Pokud se však na lehkou přepálenost Jokerova charakteru vyladíte, dostanete povedený film, který není hloupý, a navíc skvěle vypadá. A to by mělo zaujmout mnohem více lidí než pouze ostřílené komiksové fandy.
