Na ten druhý vás vyděsí absencí ostřejších rysů a prázdnotou. Jakub totiž skoro kubisticky rozkládá realitu, a i když postavám krásně tvaruje nohy, ruce nebo boky, další rysy, nejčastěji ty v obličeji, podléhají rozkladu a vytváří tak v divákovi napětí.
"Při tvorbě obrazů se inspiruji fotkami z mobilu, ze starých časopisů, z reklam, z antikvariátů, z rodinných alb, z dovolených atd. Nebo dělám skici akrylem na čtvrtky. Když se mi povede něco, s čím jsem spokojený, udělám z toho obraz. Fotky jsou pro mě ale jen takové vodítko. Potom, co je přefiltruji přes svou malířskou zkušenost, je opustím a přetvářím realitu podle sebe.
Pro Jakuba typická absence obličejů přitom vzešla z náhody. Kdysi pracoval na výstavě, kde trochu bojoval s časem, tak se jedné figuře rozhodl nenamalovat obličej. Výsledek na něj zapůsobil tak silně, zvláštně a moderně, že už u toho zůstal. Nezřídka u něj ale uvidíte i malby sportovců.
"Sport mě fascinuje. Rád se na něj dívám v televizi a obdivuji individuální výkony sportovců. Možná je tam jistá paralela s malováním. Dá se říct že, namalovat větší obraz je do jisté míry také sportovní výkon. Zachycení pohybu je zachycení života a to k malířství myslím patří už od prvních jeskynních maleb."
Jakubova tvorba je specifická a jde do hloubky, čímž vytváří kvalitní umělecký dojem. Ale neznamená to, že se jeho umění prodá tak úplně samo. Někdy se tak musí stylizovat do role manažera, obchodníka a částečně i kurátora. Možná právě proto uplatnění malířů v Česku nevnímá jako nejotevřenější. Ideálem je pro něj totiž co nejvíce malovat.
"Zahraničí je otevřenější, ale i tady se to zlepšuje. I mladí lidé začínají sbírat umění, což je skvělé. Ve větších zemích je publikum samozřejmě rozsáhlejší. Žijeme v Čechách, tak zas takovej výběr není. Jak jsme malá země, tak to tu funguje v mnohem menší míře a tím je to vlastně vzácnější, že tu vaši tvorbu třeba pochopí míň lidí, a zároveň to tím paradoxně má něco do sebe."
Jakub si myslí, že lidi v zahraničí vnímají umění vlastně podobně jako v Česku, přesto není Praha pro vystavování jeho nejoblíbenějším místem. Nejlepší je to podle něj v Německu.
"Výstavy mají větší ohlas a přijde víc lidí, tam ta malba prostě lidi zajímá a milují to. Najdou si tě třeba na Instagramu a opravdu přijdou. Jsou k umění vřelejší, pro ně je namalovaný obraz hodně významná věc."
Z Jakubových webovek se moc velký backround nedozvíte. Místo nich používá sociální sítě, které vnímá jako nejjednodušší cestu, jak se dostat k lidem, primárně proto, že tam stačí "nahrát obrázek" a ve vteřině jsi vidět. Instagram tak primárně nevnímá jako přehlídku patosu.
"Je tam toho hrozně moc. Ale když se člověk snaží hledat, tak tam může najít dost kvalitní věci a dobré umělce. A mám pocit, že Instagram má dnes každý umělec. Tím ale neříkám, že tam nenajdeš i trash."
