Nejčastěji se můžete potkat s hudebníky, ale dělat na ulici se dá prakticky cokoliv - akrobacie, žonglování, kouzelnictví, pantomima, recitace nebo loutkoherectví. Můžete potkat něco podivného, nebo něco, co vám vykouzlí úsměv na rtech a zlepší den. Nikdy nevíte. Ulice totiž přináší roztodivné umění.
Problémy: transport i legislativa
Ondřej Glogar, člen projektu Yedhaki:Nautika, hraje na didgeridoo již více než 17 let a s tímto nástrojem procestoval velký kus světa. Na ulici hraje totiž posledních devět let a neustále objevuje nové a nové zkušenosti. Hraním si vydělává nejen na cesty, ale celkově i na život. "Kromě Spojených států, Antarktidy a Arktidy jsme naši show měli možnost ukázat téměř po celém světě. Busking mi dává hlavně potěšení a dost tvrdý fyzický denní trénink, kdy s didgeridoo kromě domácích podmínek cvičím přímo na volném vzduchu a mezi publikem," dodává Ondřej.
S kapelou hrají na velmi netradiční nástroje - didgeridoo, bubny a perkuse v kombinaci s handpany (melodický hudební nástroj, který se skládá ze dvou miskovitých kovových částí pozn.aut.). Cestovat s takovými nástroji přeci jen není legrace. A tak je potřeba mít vždy několik variabilních forem transportu a dbát na kvalitní obaly. "Vždy je velké riziko rozbití, poškození či rozlazení nástrojů, hlavně skrze nedbalost pracovníků leteckých společností. K čemu vám je pojištění nástrojů, když vám ho potom nenávratně rozladí nebo zničí? Nezapomeňme, že každý z našich nástrojů, každý kus je originál a není k němu cesty zpět," vypráví Ondřej.
Ondřej má za sebou také busking tour po Skandinávii, Portugalsku, Rumunsku a Itálii. Každý stát je ve své tradici v pouliční kultuře jiný a legislativa země se dost liší. Na cestách tak byla potřeba vybrat země, kde je busking možný. "V České republice je busking dlouhodobě možný asi pouze v Praze. V jiných státech to lze ale i v každém větším i menším městě. Západní státy jsou pro pouliční kulturu mnohem vnímavější a mnohem více si ji cení. U nás je to pořád zakořeněno v širší veřejnosti jako žebrání, bohužel," říká Ondřej.
Busking ve velkém stylu
U nás i ve světě narazíte i na různé busking festivaly. V České republice by se ale daly spočítat na prstech jedné ruky. Leckde se dělají na úrovni skutečných festivalů a dává to tak možnost pouličním muzikantům hrát skutečnou show. "Je to místo pro buskery všech úrovní a naopak se vytřídí tzv. problémoví buskeři a žebráci jinak se přiživující na ulici někdy ve jménu buskingu, ale v realitě je to odpad. U nás to ale teprve začíná. Ve světě jsou busking festy na obrovské úrovni a je snem každého buskera tyto festivaly objíždět. I v místech, kde většinou v normálních dnech není busking vůbec možný, ale přes festival se otevírají nová místa pro muzikanty," dodává Ondřej.
Například v Plzni na Pilsen Busking Festu mají definovaný i takzvaný buskerský kodex. Umělci si nesmějí vynucovat pozornost posluchačů a musí jim dát vždy na výběr, zda se chtějí zastavit a poslouchat, nebo ne. Buskeři si podle Ondřeje Glogara také většinou drze neříkají o peníze - bylo by to pro ně hloupé a ostudné, a naopak jsou rádi za zpětnou vazbu.
Vzhledem k tomu, že se jedná se o pouliční vystoupení na veřejně přístupných místech s cílem získat peníze od kolemjdoucích, někteří lidé k tomu nenacházejí úplně pochopení. Pro některé je to žebráctví. K nepochopení ale podle Ondřeje dochází většinou u lidí bez kulturního rozhledu, maloměšťáků a lidí, co svůj život zasvětili trošku jiným věcem.
Hraní pod pokutou
Často na buskery čekají i pokuty. Například v Praze platí vyhláška, že od roku 2016 se smí hrát pouze od 9 do 21 hodin na stanovených místech a zabrat prostor o maximální ploše 1,5 m2. Zakázány jsou i dechové nástroje vydávající vysoké tóny. "Vyhláška je vyloženě likvidační, jsou zakázané hlasité hudební nástroje a to znamená všechny formy dechových i žesťových nástrojů. Prakticky s čímkoliv přijdete na ulici v Praze, za chvilku tam máte hlídku a už vám znesnadňují produkci a dávají pokutu. O té vyhlášce rozhodovali lidi, co nemají s hudbou nic společného. Jen byrokraticky sedí na magistrátě a nemají ani krapet tušení, jak to na ulici funguje. Je to smutné obrovské omezení," stěžuje si Ondřej.
Pokut dostal hodně, a to i v době kdy hráli všude legálně. Někteří policisté si i muzikanty cíleně vyhledávali a dávali jim pokuty se záminkou, že měl umělec stát kupříkladu o 1,5 metru na jiném místě. To ale Ondřeje neodradilo. Ulice mu víc dává, než bere. Nepřináší mu jen úsměvy kolemjdoucích. Přináší mu také kontakty s lidmi, pozvánky na velké akce a eventy i rozšiřování hudebního podvědomí. Úspěch je ale pro Ondřeje hlavně každá spokojená duše, která odchází vylazená s pocitem klidu a úsměvem.
A co umělce láká na vystoupení na ulici oproti třeba klubu? "Ulice je příprava na klub. Oboje na sebe navazuje. Jsou ale muzikanti, co jsou profíci v klubu ale na ulici nemají koule a ani zkušenosti. Ulice je tvrdá škola. Špína, narkomani, bezdomovci, déšť, prach, zloději, policie, různé nepříjemné stresové situace. Tomu se v klubu vyhnete. Nicméně, kdo si projde touhle školou, má obrovskou výhodu, jelikož neustále měnící se situace přináší různé tipy zocelujících situací," říká Ondřej.
V klubu i na ulici
Oproti tomu kapela Seventh Passion, která je právě odkojená na klubech, byla v loňském roce take jedněmi z vystupujících na plzeňském Busking festu. Plzeňské trio si tak poprvé vyzkoušelo, jak se hraje rockové kapele zvyklé na uzavřenou místnost na ulici. "Když hrajete na ulici, zvuk se odráží od protější zdi a je to rachot. Na druhou stranu, pokud hrajete muziku, která vás naplňuje, je vám úplně jedno co a kde hrajete," vysvětluje kytarista a zpěvák kapely Jan Lichťa Lichtenberg.
Hraní na ulici pro ně byla změna, jiná zkušenost a jiný publikum. Ani jedno podle nich ale není lepší, vše má své pro a proti. V lásce k festivalům se ale oba umělci shodují. "Myslím, že pro buskera to je úžasný zpestření. Jsou tu buskeři ze všech různých koutů světa a najednou se sjedou někam, kde mají po několik dní ubytování, zázemí, program, a ještě v tu chvíli jsou středem pozornosti ve městě. Takže už to je něco mezi publikem a kolemjdoucími posluchači. Byl jsem na tomhle festivalu dvakrát a ta atmosféra byla úžasná, jak ze strany muzikanta, tak i posluchače," dodává Jan Lichťa Lichtenberg.
