Proč ses rozhodl věnovat problematice nootropik, tedy smart drugs?
Vždy mě přitahovala neurologie a také myšlenka zefektivnění lidské kognice. V posledních letech se tato otázka stává aktuálnější i z pohledu vytvoření "konkurence" lidskému modelu myšlení v podobě zdokonalující se AI (umělé inteligence). Ve vzdálenější budoucnosti si zřejmě budeme muset vybrat mezi nahrazením lidského pracovníka digitálními algoritmy (a to postupně i v tak sofistikovaných oblastech, jako je architektura, chemické inženýrství nebo do jisté míry i medicína) a rychlou evolucí lidského myšlení, tak abychom byli schopni AI "stačit". Nootropika se jevila být jednou z cest, jak toho dosáhnout.
Nahlédl jsi tedy do principů fungování lidského intelektu. Co ti tenhle výzkum přinesl?
Jisté vystřízlivění. Nootropika nejsou rozhodně samospásnou myšlenkou a představa zázračné pilulky, která nám umožní dosáhnout násobně vyšších schopností v oblasti paměti, analýzy a řešení problémů (jako třeba ve smyslu sci-fi filmu Limitless) je naprosto iluzorní. Osobně pochybuji, že kdy takové léčivo vůbec může vzniknout. Možná zklamu některé čtenáře, ale pilulka, která by umožňovala se na zkoušku z anatomie "nadrtit" za jeden večer, je zkrátka možná pouze ve filmech.
Panuje populární názor, že lidský mozek využíváme pouze z 10-15 % a zbylých 85 % je nějakým způsobem uzamčeno. Co je na tom pravdy?
Každá úloha má danou lokalizaci v mozkovém laloku a ten je poměrně specializovaný. Je pravda, že v každém momentu využíváme asi jenom 10-15% mozku, ale ta zbylá část mozkové kapacity by nám v podstatě nepřinesla žádný užitek. Naopak pokud je aktivovaná, působí to na myšlenkový proces spíše rušivě. To znamená, že kdybychom dosáhli toho, že aktivujeme 100 % mozku, tak dosáhneme maximálně epileptického záchvatu.
Nootropika ale dokážou zlepšit alespoň dílčí aspekty. V jakých oblastech se tedy především zlepšuje výkon lidského mozku?
Kofein a Modafinil například velmi efektivně ovlivňují pozornost a bdělost, u racetamů a především ampakinů byl pak prokázán pozitivní vliv na paměť. Je to ale komplikovanější. Některé složky kognice zlepšují, jiné naopak komplikují, až potlačují. Možnosti zdokonalení architektury mozku a zrychlení procesů myšlení jsou totiž značně limitované. Velká část lidské kognice je už poměrně dost posunutá až na hranu možností díky desítkám tisíc let evoluce.
Ty sám jsi to vyzkoušel?
Mám zkušenosti s kofeinem, asi jako každý student. Kromě toho jsem ze zvědavosti vyzkoušel Piracetam. Musím se přiznat, že jsem si nějakého významného účinku nevšiml. U tohoto léku je diskutované hlavně zlepšení zapamatování a následného vybavování. Ono ale dost záleží na individuální fyziologii mozku. Ten je totiž poměrně variabilní člověk od člověka, takže to může mít i různé efekty u různých jedinců.
Jak je to s dostupností takových léků?
Kofein, nikotin a Piracetam jsou volně dostupné. Ty ostatní jsou většinou vázané na předpis, anebo se jedná o experimentální látky, které zatím neprošly všemi čtyřmi fázemi klinického schválení, takže nejsou dostupné ani lékařům.
Spousta lidí ale má i s těmi na předpis zkušenosti. Nemohu tedy přijít do lékárny a říci, že chci nějakou chytrou drogu?
Setkal jsem se zprostředkovaně s případem, kdy se studenti pokoušejí toho trochu zneužívat. Dojdou za psychiatrem a snaží se ho přesvědčit, že mají problém se soustředěním a udržením pozornosti. V podstatě ho navést k tomu, že mají poruchu pozornosti, tedy ADHD, na kterou je často lékem volby Ritalin. U kvalifikovaného odborníka se ale jedná o házení hrachu na zeď. Také když student přijde za doktorem a řekne mu na rovinu, že by se potřeboval učit na zkoušku a že na to potřebuje tabletky, tak si myslím, že šance je poměrně nulová. V podstatě jedinou cestou, jak se k těmto léčivům dostat, je přeprodej od lidí, kteří je mají předepsané, což je nelegální, nebo podvedením lékaře.
Myslíš si, že je používání těchto látek bezpečné?
Pokud nejsou předepsané lékařem, tak bych to určitě popsal minimálně jako rizikové. Stejně jako u kofeinu nebo u pervitinu (kterému jsou vlastně příbuznější) existuje opravdu reálné riziko. Například člověk, který neví o náchylnosti k epilepsii, si ji může užitím snadno vyvolat. Stejně jako u pervitinu také ovlivňují biochemii mozku a vzniká na nich určitá forma závislosti, ačkoli mnohem menší. V rukou odborníka a při zodpovědném dávkování mohou být užitečným a účinným nástrojem kompenzace duševních a kognitivních poruch. Rozhodně bych je ale nedoporučoval jako dlouhodobou strategii k učení.
Takže na všech těchhle látkách se může stát člověk závislým?
Mozek se na ně rychle přizpůsobí a v podstatě zleniví, není motivován si kognitivní schopnosti, udržování motivace a pozornosti zlepšovat vlastní fyziologickou cestou. V momentě, kdy uživatel náhle ukončí přísun těchto látek, nastává propad, který je většinou delší a hlubší než období soustředění, po které byl člověk schopen se učit. A to je v podstatě definice fyzické závislosti.
Dosahují lidé pod vlivem nootropika maximálního výsledku nějakého průměru mezi lidmi, nebo to umožňuje posun těchto maxim na nové hodnoty?
Ve většině případů jsou vyvíjena pro lidi, kteří mají nějaký předem daný deficit. Lidi trpící poruchou pozornosti nebo lidi trpící demencí. Demence v podstatě snižuje celou funkčnost nervového systému, a díky nootropikům se nám podaří kognici zvýšit. Pokud ale stejný vzorec použijeme u zdravého člověka, tak on většinou dosahuje velmi blízko maximálního potenciálu, který jeho mozek má. Takový člověk pak dosáhne minimálního zlepšení oproti jinému, který běžně dosahuje podprůměrných výsledků.
Takhle to tedy vypadá, že nemají skoro žádný efekt u přirozeně inteligentních lidí.
Z vlastní zkušenosti vím, že kolikrát k tomu lidé přistupují jako ke spásné myšlence, jak skvělé to může být, a potom při tom kontaktu s realitou nastává zklamání. Hlavním problémem je již zmíněná vrozená vysoká efektivita mozku, úzký rozsah zlepšení i u nootropik, která jsou velmi "nadějná". Člověk se může dočíst: Dosáhli jsme osmdesátiprocentního posunu v kognici, ale často jsou to výsledky testování na hlodavcích. Ti mají pro pokročilejší úlohy daleko méně efektivní mozek než my a dokážou dosáhnout lepšího posunu. Závisí to tedy na uživateli, na jeho původní kognitivní kapacitě, na úloze, kterou potřebujeme udělat a na přípravku, který použijeme.
Myslíš si, že je na místě ptát se, zda by se ve školách neměly začít dělat testy, jestli studenti nepoužívají "doping"?
To je zajímavá otázka, ale vzhledem k tomu, jak nedokonalá v podstatě nootropika jsou, si nemyslím, že je zatím aktuální. Ve spoustě ohledů také nejsou přijímací zkoušky úplně vypovídající o schopnostech studentů. Na spoustě fakult existují modelové otázky, takže je to pak spíše o vytrvalosti a čtení modelových otázek dokola než o kognitivních schopnostech toho studenta. Záleží tedy na povaze testu. Pokud ho postavíme dostatečně komplexně, aby testoval všechny složky kognice, tak v současnosti neexistuje nootropikum, které by bylo schopné významnou měrou posunout všechny složky rovnoměrně. Další otázkou by potom bylo, kde nastavit tu hranici a která nootropika zakazovat, vzhledem k tomu, že některá jsou běžně používaná, jako kofein a nikotin.
Platíme nějakou daň za to, že si zlepšíme paměť a schopnost se učit?
U stimulantů sice dosahujeme většinou lepší pozornosti, ale daní za to je, že vyvolaná vysoká vzrušivost nervového systému narušuje pozornost a soustředění na řešení složitějších problémů. Takže dokážeme rychleji řešit jednoduché problémy, déle se jim věnovat, udržet pozornost a potlačovat únavu. Ale pokud se máme soustředit na matematickou rovnici, která vyžaduje několik minut nepřetržitého soustředění, a jakékoli vyrušení pozornosti vyústí v to, že zapomeneme poslední krok a musíme se vrátit o několik kroků nazpět, tak je to dost kontraproduktivní.
A jaký je tvůj osobní názor na zlepšování dovedností pomocí léků původně určených pro lidi s ADHD nebo Alzheimerovou chorobou?
Eticky nemám nic proti tomu, aby se tato léčiva používala. Během psaní bakalářské práce jsem ale dost vystřízlivěl a nemyslím si, že momentálně existuje látka, která by přinesla dostatečně dobré dlouhodobé výsledky na to, abychom ji mohli pravidelně používat pro zlepšení kognice. Pokud potřebujeme krátkodobě prodloužit soustředění a zlepšit výkon, myslím si, že je skvělé, že máme běžně dostupný kofein - například pro povolání, jako je lékař, které vyžaduje soustředění v nějakých časových etapách, aniž by si člověk odpočinul. Tím pádem můžeme prodloužit dobu, po kterou je schopen se soustředit. Na kofeinu sice vzniká poměrně rychle fyzická závislost, potom ale také velmi rychle mizí.
Je tedy lepší se chytrým drogám vyhnout?
Já vidím daleko lepší cestu v trénování kognitivních schopností běžnými způsoby. Pokud člověk potřebuje paměť, měl by trénovat paměť. Pokud potřebuje kognici na složitější příklady, může zkusit matematiku nebo logické hádanky. Takovými cestami sestavujeme v mozku nové synapse, a mozek má poměrně velkou plasticitu, dokáže se přizpůsobit tomu, jaké problémy potřebujeme řešit. A poté vlastně získáme podobný efekt jako z nootropik, až na to, že je normálně fyziologický, dlouhotrvající, nemá v podstatě vedlejší účinky a je to pro mozek běžná záležitost, takže se ji nesnaží nějak zpětně kompenzovat.
Není nakonec možné, že tyto látky fungují v některých případech spíše jako placebo?
V řadě studií vyšlo, že po podání placeba se kognice zvedla třeba o 40 %, po podání nootropika o 55-60 %. To naznačuje významnou úlohu placebo efektu, což zároveň dává smysl. Když jde člověk studovat s dobrou motivací, náladou a má pocit, že má vyšší kognici, tak to kolikrát ovlivní hladinu neurotransmiterů, serotoninu a dopaminu v mozku víc než vlastní nootropikum.
