1. Přestaňte si už konečně stěžovat
Škola je těžká, opsat diplomku po skandálech ministrů už taky nejde a navíc jsou všichni kolem vás zcela jistě neschopní a nic neumí. Proč s tím ale otravovat ostatní? I vy máte slabiny. Místo energie vložené do stěžování se raději začněte učit cizí jazyk. A nebo čtěte. Je jedno co. Hlavně čtěte a přestaňte si stěžovat. Nikam to nevede. Fakt.
2. Naučte se učit se
České školství možná učí, jak se nabiflovat. To jo. Když k tomu přidáte frontální výuku a uniformitu známkování, dostanete smrtící koktejl potlačující kreativitu a alternativní metody učení. Málokdy se tak stává, že do školních lavic prosákne vizionářské zprávy například o existenci několika typů paměti. Nejefektivněji si přitom lidé obecně pamatují to, co dělají (na což ve škole při frontální výuce není tak úplně čas, jediný kdo se tak učí je v podstatě učitel(ka)). Takže pokud chcete být v něčem dobří, prostě to dělejte a třeba přednášejte historii Mongolska a úvod do studia HTML plyšákům nebo psovi. Po třech opakujících se přednáškách to v těch hlavách bude.
3. Berte všechno jako výzvu
Od vynášení odpadků po vyhazov ze školy nebo práce. Život je totiž houpající se loďka v moři plném výzev. Je to trochu klišé. Ale nic víc, nic míň za tím netřeba hledat. Lodička, moře, výzva. Lodička, moře, výzva. Hlavně se neutopit.
4. Buďte prosociální a proaktivní
Nebo se o to alespoň snažte. Mezilidské vztahy, virtuální i nevirtuální, vám otevírají dveře. A je jedno jestli to jsou dveře do nové práce, k novým kontaktům, zážitkům či novým druhům myšlení. I srážka s blbcem je konstruktivní, když ji včas zažehnáte.
5. Prostě se z ničeho neposerte a zůstaňte v klidu
Konstruktivní kritiku přijměte s pokorou. Tu nekonstruktivní klidně pusťte za hlavu a spláchněte s vaším ublíženým egem. Pak se zamyslete se a přečtěte si body 1. - 4.
6. Buďte sami sobě zpětnou vazbou
Na konci každého dne (nebo týdne, roku…) se sami sebe zeptejte, co vám ten den (týden, rok…) vlastně přinesl. Pokud si nějaké ty věci vybavíte, jsou na místě gratulace. Nejpromarnější jsou totiž právě ty dny (týdny, roky…), ze kterých jsme zapomněli si něco vzít. A pak si to začne ego vyčítat a zapomínat na body 1.-5.
Kdo, nebo co je pro vás motivátorem? Máma, táta, influencer, nebo třeba knihy?
