Jaký je recept na probuzení kina?
Nespat. To vážně, v prvních měsících jednak strávíte hodiny a hodiny přímo v kině, pak z toho nemůžete usnout a nad ránem se zase budíte hrůzou, jestli jste opravdu obvolali všechny distributory. Trochu si dělám legraci, nejdůležitější je mít kolem sebe lidi, které dokážete nadchnout pro věc. A to ani ne proto, aby s vámi na něčem pracovali, ale hlavně aby šířili pozitivní vlny a všeobecné povědomí o tom, že se o něco snažíte, a že je to vlastně docela fajn, občas přijet do kina v Prostějově i ze vzdálenějších měst. Že to stojí za to.
Jak ses k práci dostala? Nedívali se na tebe jako na "pouhého" absolventa? Nebo jsi výběrovou komisi odzbrojila argumenty?
Naše katedra na UP se myslím dost snaží, aby dávala svým studentům vědět o možnostech uplatnění. Takže tento inzerát jsem našla na Facebooku KDFS. Popravdě jsem na podobném pohovoru předtím nikdy nebyla, takže mě třeba trochu zaskočilo množství přítomných členů výběrové komise nebo to, že na mě jiný ředitel kina pálil odborné otázky jak z opakovačky. Anebo to, že jsem na místě psala různé psychotesty. Jak se na mě dívali to nevím, nicméně nejmenší z účastníků jsem byla určitě, to se mi povede spolehlivě téměř vždy. Snažila jsem se ale na pohovor pečlivě připravit, takže jsem si sehnala kontakty na několik jiných kinařů, kteří byli skvělí a byli ochotní si se mnou dlouze po telefonu povídat o tom, jak provoz v kině funguje. A taky mi myslím pomohla zkušenost dramaturgyně z filmového festivalu a orientace ve filmovém průmyslu, kterou mám ze školy.
Takže ses u školy věnovala i něčemu jinému. Můžeš specifikovat čemu?
V Olomouci se pravidelně pořádá naprosto skvělý festival Academia Film Olomouc. Zaměřuje se na popularizaci vědy a já na něm pár let pracovala v dramaturgickém týmu. To byla skvělá zkušenost, stejně jako všechny ostatní, které mám z dalších univerzitních projektů. Natáčeli jsme třeba s kamarády krátká videa se zajímavými pedagogy na UP, pracovala jsem jako guide na Přehlídce animovaného filmu, chvíli jsem se podílela na akcích studentského spolku Zaparkuj, který oživoval olomoucké parky a veřejný prostor, taky jsem spolu s univerzitou a městem mapovala kulturní a kreativní průmysly v Olomouci. Jedna věc zajímavější než druhá a díky každé z nich mám spoustu nových kamarádů. Ti se mezitím stali třeba vývojáři aplikace pro město a univerzitu, správci sociálních sítí Akademie věd, organizátory Pecha Kucha a Fuck Up Nights, skvělými grafiky, dramaturgy, produkčními, filmovými kritiky a podobně. Což je báječné, protože se vždy mám kam obrátit pro radu, a to je k nezaplacení.
Zpětně - myslíš, že tedy má cenu se při studiu věnovat i něčemu jinému než studiu?
Naprosto ano! Vždy a za všech okolností. A navíc se naše univerzita opravdu snaží aktivní studenty podporovat, zařídila pro spolky společnou klubovnu, všichni se pravidelně setkávají. Sociální kapitál univerzitních spolků je komodita, do které se rozhodně vyplatí "investovat", a to hlavně energii a čas :).
Bylo/je pro tebe náročné skloubit studium a práci?
To je vždy těžké, ale bylo to o něco lepší proto, že už jsem vlastně jen čekala na státnice. Ale ani to není nic, co by se dalo zvládnout levou zadní, aspoň ne v mém podání. Nicméně denní studium bych s touto prací skloubit nedokázala.
Barbora Prágerová
Barbora je absolventkou filmové a divadelní vědy na olomoucké Univerzitě Palackého a momentálně ředitelkou prostějovského kina Metro 70.
Setkala ses v rámci své práce s "předsudky" ohledně tvého mladí/stáří?
Setkávám se spíš s překvapenými výrazy typu "ale vy mi nerozumíte, já hledám Paní Ředitelku", většinou je to vtipné. Ale hodně věcí řeším telefonicky a po mailu, nemyslím si, že je to nějaký problém.
Je ředitelování těžké?
Určitě víc, než jsem si myslela, ale už jsem si zvykla. Na druhou stranu ta práce obnáší tak obrovské spektrum činností s takovým množstvím často velmi zajímavých lidí, že si ani neuvědomujete, že trávíte nedělní odpoledne místo procházky telefonáty s paní pokladní a řešíte problémy se slevou pro ZTP. Nebo o půlnoci odpovídáte nedočkavým fanouškům na Facebooku, kdy že bude ta premiéra Avengers. Je to skvělá práce, i když někdy hodně náročná.
Zapojuješ nějak studenty do chodu kina?
Ano, jednak v týmu máme i studenty, kteří dělají uvaděče, šatnáře nebo prodávají popcorn, ale také se u nás momentálně píše několik akademických prací, třeba na marketing našeho kina nebo psychologii publika. A jeden výborný student filmové vědy u nás dělá odborné úvody k filmovému klubu.
Podařilo se ti prorazit i na sociálních sítích. Myslíš, že v dnešní době lze něco dělat bez "online" tváře?
Snažím se kombinovat materiály, které pro potřeby propagace dostáváme od distributorů s tím, co se děje přímo v kině a jeho okolí. Vykvetly před kinem krokusy? Krása, hned s nimi na web. Podařilo se nám naplnit sál do posledního místa? Pochlubíme se na Instagramu. Nejsme si stoprocentně jistí, kterou verzi filmu posílit v programu? Zeptáme se v anketě na Facebooku. Myslím, že bez "online" tváře se to dělat nedá, především dobře fungující web a možnost nákupu lístků přes aplikace je pro nás dost důležitá. To celé hodně souvisí s jednotným vizuálním stylem, který pro nás dělá skvělý grafik Radim Měsíc. Třeba naše logo je trochu takový fetiš, vychází z úplně skvělého (nově opraveného) neonu, který září nad kinem už od roku 1970.
Není od věci se zeptat, jaké filmy bys jako ředitelka kina doporučila ? Čekají nás nějaké "must see"?
Tady narážíš na jednu z věcí, která mě samotnou při nástupu do práce vlastně dost překvapila. Vedoucí kin nevidí filmy dřív než diváci, při tvorbě programu vychází z dost omezených informací, téměř stejných, jako mají všichni ostatní uživatelé internetu. Takže spíš doporučuju najít si nějaké zajímavé kamenné kino ve svém okolí a důvěřovat jeho dramaturgii, případně stát se členem některého filmového klubu. Lidé, kteří tato malá kina provozují, filmem žijí a pokud chceš vidět i něco jiného, než je aktuální blockbuster v multiplexu, určitě zamiř do jednosálovky.
