Strategie, jak na kreativní myšlení, začíná u správných otázek. Otázek, které se na věc dívají z různých stran a úhlů pohledu. Psycholog Keith Sawyer ve své knize Zig Zag: Překvapující cesta k větší kreativitě poukazuje na to, že by žádná velká společnost nebyla tím, čím je dnes, kdyby se její zakladatelé pokoušeli vyřešit prvoplánové otázky. Místo toho, aby se Howard Schultz, zakladatel Starbucksu, zeptal: "Jak mohu vytvořit další italský espresso bar ve Spojených státech?", položil si otázku: "Jak mohu vytvořit pohodlné a uvolněné prostředí, kde si návštěvníci vychutnají skvělou kávu?". Za globálním úspěchem Starbucks tedy stojí otázka směřovaná z jiné perspektivy, než je obvyklé.
Ale jak přijít na tyto otázky? Sawyer ve své knize nabízí techniky, které je rychle a jednoduše dostanou z hlavy každého člověka. První technika je založená na tom, že rychle, aniž byste o tom přemýšleli, napíšete 10 variací stejné otázky. Například místo původní základní otázky "Jak postavit lepší past na myši", se můžete zeptat "Jak dostanu myši z mého domu?" nebo "Co mohu udělat, aby můj dvorek byl pro myši mnohem atraktivnější než můj dům?" Jedna z nových otázek a odpovědí na ni pravděpodobně povede k inovativnějším řešením.
Tajemství mimořádného úspěchu nespočívá většinou v přirozeném talentu a schopnostech, ale v záměrné praxi. Výzkumy naznačují, že mistrovství v čemkoliv, ať už mluvíme o vyšívání či hokeji, vyžaduje 10 000 hodin praxe. Ta však nespočívá jen v tom, dělat ty samé věci stále dokola, ale snažit se vždy o kousíček posunout a své schopnosti kultivovat. Poodhalením nové oblasti života či vědění zároveň nevědomky rozvíjíte i kreativní myšlení.
Vyberte si tedy oblast, ve které se budete zlepšovat a začněte na sobě pracovat. K tomu nepotřebujete vždy školu, pomoci mohou i různé online či offline kurzy či sledování různých inspirativních videí, jako jsou například TED přednášky. Pokuste se do učení zapojit veškeré své smysly. Když se třeba rozhodnete, že chcete do hloubky poznat Japonsko, můžete se začít učit japonsky, promluvit si s Japonci a zjistit co nejvíce informací o japonské kultuře, uvařit japonská jídla, jít na kurz suši, poslouchat oblíbenou japonskou hudbu či do Země zapadajícího Slunce rovnou vycestovat a zažít ji na vlastní kůži. Součástí cesty za mistrovstvím v jakékoliv oblasti je i hledání správného mentora, který vám předá něco ze svých zkušeností. Téměř všichni nositelé Nobelovy ceny svého mentora měli nebo mají. Čím se do nějaké oblasti budete nořit více, tím více otázek vás bude napadat, tím více zjistíte, co ještě nevíte a kam dál se dá daná problematika posunout.
Kreativní lidé vnímají detaily ve svém okolí a neupínají se jen na jedno možné řešení. Věci, se kterými přicházejí každý den do kontaktu zkoumají a přemýšlí o způsobech, jak je vylepšit a odstraňovat možné problémy a překážky při jejich používání. Zakladatel Applu Steve Jobs vynikal při hledání chyb, které odvracejí pozornost uživatele od produktu. Hledal, jakými způsoby je zařízení používáno a zda by nemohlo sloužit i k jiným účelům, než bylo původně navrženo. Tento proces zpochybňování odmítá první předpoklady a stereotypy a nutí člověka zvážit nové perspektivy. Další technika tedy spočívá ve vědomém cvičení pozornosti a otevřené, zvědavé mysli, která nedovolí věci kolem "zaškatulkovat" a založit do předem připravených kategorií.
Zajímavým faktem je zjištění vědců, že lidé, kteří se označují za šťastné, mají tendenci si všimnout více maličkostí než ti, kteří se vnímají jako nešťastní a nespokojení. Ti jsou tak zaměřeni na přesné cíle, že příležitosti, které leží kolem nich, často nevidí a propásnou je.
Odvaha zkoumat a posouvat i zdánlivě nepodařené věci se projevuje v dalším rysu tvůrčích lidí. Nenechají se zastavit neúspěchy, ale pracují a zkoumají věci dál. I vynálezy jako je například Penicilin vznikly nedopatřením a tím, že se je někdo přesto rozhodl zkoumat.
Schopnost kombinovat věci, které se obvykle nespojují, je dalším důležitým prvkem tvůrčího myšlení. V nedávné studii britský neurovědec Paul Howard-Jones požádal účastníky experimentu, aby vytvořili příběh pomocí tří slov, která jim rozdal. První skupina měla za úkol do svého vyprávění vložit slova "kartáček", "zuby" a "zářivý". Zbytek účastníků dostal nesouvisející slova "kráva", "zip" a "hvězda". Příběhy druhé skupiny byly daleko kreativnější, protože slova nezapadla do obvyklých a naučených vzorců o světě. Snažte se tedy objevovat na první pohled nepostřehnutelné souvislosti mezi věcmi a propojujte je. Potkávejte a povídejte si s lidmi, kteří uvažují jinak než vy. I to vám pomůže uvidět věci z různých úhlů pohledu. Nechte se lidmi, věcmi, nápady kolem vás inspirovat a rozvíjejte je. I Picasso řekl, že ti nejlepší umělci od sebe koncepty kradou a pak je dále posouvají. Jak na to? To se dozvíte v knize Kraď jako umělec.
Vizualizujte své nápady ať už prostřednictvím obrázků, koláží či stavebnic z lega. A dovolte vaší mysli stát se znovu dítětem, které si hraje a znovu a znovu objevuje svět. Ty nejlepší kreativní nápady pak už přijdou samy.
