Terezo, původně jsi chtěla na návrhářství, které nevyšlo… Jak ses dostala ke svému nynějšímu studiu designu na Fakultě architektury ČVUT?
Návrhářství mi souzeno nebylo, ale jsem za to dnes nesmírně ráda. Vůbec by mě to totiž nebavilo. Původně jsem netušila, co přesně bych chtěla studovat, jen mě to táhlo k něčemu tvořivému, co si sama můžu navrhnout již od začátku a vidět pak postupný průběh realizace. Nebrala jsem to jako nic špatného, spíš jako zkušenost.
V rámci svého oboru jsi vyhrála prestižní cenu. Jaké to pro tebe v tu chvíli bylo?
Nikdo mi to nevěří, ale vážně jsem to absolutně nečekala (smích). Byly kolem toho celkově docela nervy. Já sama bych si takový model nikdy nemohla dovolit, protože jako studenti si všechny své výtvory musíme platit. Celou dobu jsem své "miminko" provázela, kontrolovala a opatrovala. Nejkrásnější moment byl, když jsem viděla své dílo hotové, ucelené, jak visí ve Flagship Storu (pozn. red. - prodejna Preciosy v Rytířské ul. v Praze). V tu chvíli jsem si řekla: Tak, a je to.
Jak tě vůbec napadlo se do soutěže zapojit?
Nebyla to zdaleka má první. Účastnila jsem se už projektové soutěže Crystal Challenge, kterou organizovala také Preciosa. Byla to skvělá týmová záležitost, přestože jsme nevyhráli. Vnímám to jako krok, který mě přiblížil zase maličko blíž k mému snu. Prostě jsem to musela zkusit znovu.
Dneska chtějí mladí úspěch hned. Co tě na dlouhé cestě k němu nejvíce podporovalo, motivovalo?
Určitě kamarádi a spolužáci. Spousta lidí mi to přála a měla z mého úspěchu radost, řadu z nich jsem inspirovala, že by to v dalších letech také zkusili. Konkurence (zvláště v našem oboru) je hodně silná a určitě to nefunguje tak, že něco vyhraješ a tím to končí. Naopak, to je jen začátek. Člověk musí na sebe pořád upozorňovat, a to všechno se stává tak nějak postupně.
Bála ses?
Bojím se pořád, jestli se má díla budou líbit, jestli budou mít úspěch, jestli je to dobrý nápad. Ale rozhodně to vždycky stálo za to. Každé překonání sebe sama mi zvedlo designérský sebevědomí (smích).
Kdybys měla něco vzkázat mladým lidem, kteří se ještě pachtí za svými sny - ať už uměleckými nebo jinými - co by to bylo?
Tak určitě to, ať se nikdy nevzdávají a ať se vždycky snaží naplnit své sny, přání a cíle. Ono je to někdy složitý. Chvilku to trvá a ne každý pokus je úspěšný, ale když to člověk dostatečně dlouho a nadšeně zkouší, tak to prostě nakonec vyjde.
Koukněte na Terezy výrobky na jejím webu.
