Nevalné historické znalosti naší populace jsou často terčem posměchu televizních kvízových pořadů a anket. Reportéři na ulicích zastavují žáky základních a středních škol, studenty i dospělé. Povědomí o událostech minulého století má ale málokdo. Mimo pravidelných odpovědí typu Nevím, já na dějepis nikdy moc nebyl nebo Tenhle letopočet jsme se neučili se při dotazech na osmičkové roky naší historie respondenti orosí - a dle nich se Československo rozpadlo v srpnu roku 1968 a v roce 1938 začala první světová válka.
A to i v anketách z loňského roku, přestože se ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy podílelo na akcích, které měly v předchozím roce připomenout problematiku 1. světové války z nejrůznějších pohledů a oslovit co možná nejširší spektrum populace České republiky, ale především mladou generaci.
Skutečné příběhy
Několik organizací se pohled na mnohdy nudné hodiny ve škole snaží změnit a přinést něco nad rámec dějepisu. Organizace Post Bellum se snaží získat mládež formou, která by je mohla zaujmout - vyprávěním skutečných příběhů. "Pro žáky 8. a 9. tříd a víceletých gymnázií máme Příběhy našich sousedů. To je projekt, kde se učí dělat to, co dokumentaristé - najdou pamětníka se zajímavými vzpomínkami, vyzpovídají ho, pátrají v archivech, naučí se udělat rozhlasovou nebo video-reportáž, půl roku na projektu pracují a pak jej představí na slavnostní závěrečné prezentaci veřejnosti," vysvětluje manažerka komunikace Post Bellum Jana Holcová.
Organizátoři se žáky snaží vést k aktivnímu zamyšlení nad příčinami a následky toho, co se událo, a umožní jim vcítit se do životních situací lidí, kteří tím procházeli na vlastní kůži. "Třída během jednoho dopoledne 'zažije' reálnou situaci, kterou máme zachycenou v příbězích Paměti národa, např. kolektivizaci vesnice nebo vydávání disidentského časopisu," říká Jana Holcová. Workshopy se organizují v několika městech a jsou podpořené granty, takže školy je mohou mít zdarma či za velmi přátelskou cenu.
Jana Holcová také vysvětluje, že na workshopech reagují studenti se zájmem a většinou jsou nadšení a objeví něco, co neznali či znali jen z části. "Máme zkušenost, že pokud se jim to podá takovým způsobem, že je to zaujme, tak se začnou zajímat i ti, kteří nepatří mezi premianty. Mnoho škol s námi už několik let spolupracuje a známe spousty učitelů, kteří tématům našich moderních dějin věnují mnoho času a energie navíc. Ale určitě ještě více je vždy dobře. Je totiž důležité, aby se děti učily kritickému myšlení a znaly ty, kteří tu byli před námi a to, co se dělo," dodává.
Příběhy pamětníků si ti, kteří se na workshop nedostanou, mohou poslechnout třeba i na Českém rozhlasu. Na internetu pak najdete nahrávky vzpomínek, životopisy i dokumenty.
Se vzpomínkami, tentokrát zapsanými, pracuje i projekt izraelského miliardáře Matiho Kochaviho, který v koncentračních táborech ztratil většinu rodiny. Ten se snaží současné mladé generaci přiblížit hrůzy holocaustu pomocí Instagramu - díky němu "ožil" účet Evy Heymanové (eva.stories), který má na svém účtě již 1,7 milionu sledujících.
Pomocí instastories se snaží přiblížit život tehdy třináctileté dívky, která byla v roce 1944 deportována do koncentračního tábora v Osvětimi, kde zemřela v plynové komoře. Ta zaznamenala v denících nacistickou okupaci i své dětství, které teď díky instagramu ožívá. Mati Kochavi se k této formě uchýlil, jelikož si myslí, že pokud chceme mladé generaci předat vzpomínky na holocaust, musíme je přenést tam, kde se tato generace pohybuje.
Pokud si říkáte, že dobrým učebním materiálem jsou i filmy, je třeba si ale dávat pozor, jak moc jsou založené na skutečnosti a zda vůbec mají mladí lidé povědomí, že něco takového proběhlo. Komentáře pod novým seriálem HBO Černobyl, který je založen na skutečné události, mnohdy mrazí více než seriál. Nechybí totiž komentáře jako Ještě, že je to jen seriál.
A co ostatní země?
Nejedná se ale rozhodně jen o problém České republiky. V loňském roce se také slovenský politik Robert Fico zděsil nad povědomím mládeže o historických událostech. Loňský rok se totiž nesl v duchu různých výročí a připomněli jsme si významné události - např. sté výročí vzniku Československa. Slovenská mládež o tom ale nic moc neví. Robert Fico uvedl, že bez této paměti, ať už to zní pro někoho jakkoli abstraktně a neuchopitelně, nemůže žádný národ projektovat svoji budoucnost.
Z výzkumu British Future pak vyplývá, že dvě třetiny mladých nedokázalo uvést, kdy skončila první světová válka, 54 % nevědělo, kdy začala a 12 % mladých lidí si myslelo, že bitva u Waterloo roku 1815 byla součástí první světové války.
Většina studentů často říká, že jim tyto vědomosti k ničemu nebudou. Ale není právě znalost historie důležitá pro naši budoucnost?
