Holky, průměrná spotřeba plastových sáčků a tašek na osobu za rok je docela alarmující, nemyslíte?
Tereza: Evropská unie provedla nedávno studii o tom, kolik jednorázových plastových tašek spotřebujeme, a průměr v té studii vyšel na 197 kusů plastových tašek pro každého za rok, přičemž Česká republika dosáhla s více než třemi sty tašek smutného, tuším, druhého místa. Celkově se pak za rok na světě spotřebuje více jak trilion mikrotenových sáčků nebo tašek, což je abstraktní množství, které si nikdo neumí představit. Doba rozkladu jednoho sáčku se přitom podle jeho typu a síly pohybuje mezi dvaceti pěti a několika sty lety. Problém je také v tom, že i když se plast rozloží, tak na malé kousíčky, které stejně zůstávají v prostředí. I když ho nevidíme, jeho zbytky se dostávají například do půdy a podzemních vod.
A taky ke zvířatům.
T: Přesně. Množství zvířat, která byla nalezena zapletená do nějakého plastu, nebo celkové množství plastového odpadu v oceánu, které momentálně činí 165 milionů tun, je šokující. Člověk o těch dopadech ví, ale když pak vidí konkrétní čísla, případně fotky, je to opravdu šok.
Hana: Každý třetí mořský živočich, teď už možná i víc, má ve svých útrobách nějaké množství plastu. Želvy například nejsou schopny rozlišovat, jestli kolem plave medúza nebo kus plastu. Ryby a další mořští živočichové, které jíme, si zase pletou menší kousky plastu s planktonem. Pokud sníte rybu, můžete si být v podstatě stoprocentně jistí, že v ní jsou nějaké mikročástice plastů, které se takto dostávají i do vašeho těla. Šokující také je, že do roku 2050 bude v moři víc kusů plastu než ryb. Často také slýcháme příběhy, že lidé jedou na dovolenou do místa, kde byli před deseti lety, místo čisté pláže a nádherného moře je tam ale nepořádek a všude plavou plastové sáčky. Lidé by měli být v tomto směru možná trochu sobečtí. Chcete si užít hezkou dovolenou, tak proč přispíváte k tomu, abyste byli na znečištěné pláži a plavali v toxické polévce
Položily jste si někdy otázku, jak mohlo lidstvo dospět k takovému přehlcení plasty?
T: Asi rozjetá sněhová koule a v rámci uživatelské pohodlnosti nikdo nepřemýšlel nad dopady. Skoro se ani nedá uvěřit, že jsme dospěli k takové situaci. Za sebe vidím důvod v tom, jak se vše zrychluje a zpohodlňuje.
H: Souhlasím. Je strašně jednoduché koupit si předbalené jídlo a doma si ho už jen ohřát než trávit hodinu nějakou přípravou. Všichni jsme přece tak strašně ve stresu a zrychlení, že nemáme čas. Vidím v tom problematiku společnosti celkově. S plastem je to stejné jako se spoustou jiných věcí, jejichž vznik znamenal obrovský přelom, ale následně se po pár letech zjistilo, že jsou nějakým způsobem škodlivé.
Myslíte si, že máme jako národ špatný přístup k životnímu prostředí?
T: Jsme v mnoha směrech národ extrémů. Na jedné straně jsou lidé, kteří to řeší extrémně hodně a pak jsou tady lidé, kterým je to zase extrémně jedno. V případě třídění odpadů dopadá Česká republika tradičně dobře. Na žebříčcích se pohybujeme na prvních třech, čtyřech místech. U jednorázového plastového odpadu je ale podle mě povědomí lidí o jejich negativních dopadech velice rozdílné.
H: Myslím si, že případné zpoplatnění mikrotenových sáčků by u nás mělo neuvěřitelný efekt. Spousta lidí řeší finanční stránku věci a v momentě, kdy jim Evropská unie přikáže platit za každý mikrotenový sáček jednu korunu, budou využívat alternativy. Bohužel se k nim nedostanou na základě svého vlastního vědomí a svědomí, ale budou k nim takhle dotlačeni, nicméně ten potřebný efekt nastane.
O Frusacku
Nápad vytvořit ekologickou náhradu mikrotenových sáčků na ovoce, zeleninu a pečivo přišel od Hany Němcové. Vadilo jí, jak velké množství těchto sáčků si z obchodu nosí a doma se jí tak vytváří úplně zbytečný odpad. Tereza Dvořáková se k ní za dva měsíce přidala a ve spolupráci s odborníky z české tkalcovny vyvinuly unikátní kompostovatelnou tkaninu. Frusack je proto znovupoužitelný a kompostovatelný. Dostupný je v několika barevných provedeních.
Mrkni na web Frusacku, kde si můžeš produkt zakoupit.
Co byste vzkázaly lidem, kteří používání mikrotenových sáčků nijak neomezují?
H: Dělaly jsme malý průzkum trhu a zjistily jsme, že spousta lidí stále neví o tom, že plastový odpad představuje nějaký problém, který se řeší. Možná bychom spíš vzkázaly do médií nebo někam výš, aby byla osvěta o této problematice větší a byl na ni kladen důraz. Lidé, které nezajímá, že někde v mořích a oceánech plavou tuny odpadu, by si měli uvědomit, že plastový odpad má dopad i na život ve městech. V České republice nemáme moře ani oceán, ale když jdeme po ulicích, narážíme na spoustu plastového odpadu. Zase se dostáváme k tomu sobectví. Lidé by si měli říct, že nebudou používat mikrotenové sáčky, protože sami chtějí mít kvalitnější život a chtějí, aby i jejich děti žily v příjemnějším, hezčím a zdravějším prostředí.
T: Řada lidí je, konkrétně u těch sáčků a lehkých jednorázových plastů, mystifikována tím, že jejich používání nevadí, protože se zrecyklují. Myslí si, že když třídí odpad, je v pořádku, že si berou věci na jedno použití. Problém je ale v tom, že tašky a mikrotenové sáčky jsou vyrobeny z nekvalitního plastu, který je navíc velice lehký. Aby se z jakéhokoliv typu plastu dal vytvořit recyklát, je potřeba ho nashromáždit alespoň jednu tunu a nesmí být znečištěný, což se v případě těch mikrotenových sáčků prostě nestane. Odpad se proto buď pálí, nebo putuje na skládku, což je horší varianta. Lidé nemají úplné povědomí o tom, že sáček hozením do žluté popelnice nezmizí.
Pojďme k Frusacku, k ekologické variantě sáčku. Z čeho je vyrábíte?
T: Frusacky jsou vyrobeny z bioplastu, který je původem z kukuřice, na rozdíl od plastů, které jsou vyrobené z ropy. Kukuřice se procesem kvašení přes glukózu zpracovává do polymléčné kyseliny a z té se potom vyrábějí granule. Granulát je základ většiny plastů, který se následně buď taví, nebo vstřikuje. V našem případě se z toho granulátu vstřikováním vytváří vlákno, které následně přijde na cívkách do tkalcovny nebo do pletárny. Z bioplastu se dá vyrobit prakticky cokoliv, co můžete vyrobit z normálního plastu.
H: Bioplasty nejsou vhodné pro aplikaci na jedno použití, ale dávají smysl v momentě, kdy je z nich vyrobeno něco, co se používá opakovaně. Třeba jako právě Frusack.
Jaké má ten materiál vlastnosti?
T: Ta tkanina je prodyšná, proto se vám ovoce ani zelenina nebudou pařit. Můžete je navíc přímo ve Frusacku dát pod kohoutek s vodou a všechno naráz oprat, což je velká výhoda například u hroznů. Primárně ale jde o redukci odpadů, protože se v průmyslové kompostárně rozloží.
H: Navíc je velmi lehká, proto nepřidává na ceně váženého zboží. Sáčky jsme také navrhly tak, aby byly průsvitné. Prodavačka proto vidí, co je vevnitř, a nemusí každý sáček zvlášť otevírat.
T: A ještě bych doplnila, že ta tkanina není vůbec savá, pokud se proto sáček ušpiní, stačí ho většinou jen jednoduše opláchnout vodou, protože ta špína na něm nedrží.
H: A rychle schne.
Má i nějaké nevýhody?
H: Materiál je samozřejmě textilie, proto se o ni musíte starat, abyste si ji hygienicky udržovali. Do mikrotenového sáčku něco dáte, ale potom je v podstatě určený k vyhození. Někdo ho třeba použije ještě jednou, ale nakonec stejně skončí na smetišti. S Frusackem si člověk také musí pamatovat, že si ho má brát z domova s sebou. Záleží ale na každém, jaká je jeho motivace a jestli si vybuduje nový zvyk.
Stalo se vám někdy, že jste šly na neplánovaný nákup a Frusack jste s sebou neměly?
T: Stalo, ale v takovém případě nenakoupím věci, které se dávají do mikrotenového sáčku, a nakoupím je až ve chvíli, kdy mám Frusack u sebe. Jak zmiňovala Hanka, jde o zvyk.
H: Mikrotenový sáček si v obchodě v žádném případě nevezmu. Když už potřebuji nakoupit třeba pečivo, v krajním případě zvolím papírový sáček. U volně ložených potravin bych zvolila komplikovanější cestu. Pokud nejdete koupit dvacet drobných rajčat, ale nějaké menší množství, můžete je všechny vyskládat na váhu, a poté zvážit naráz. Navykly jsme si ale, že stejně jako si bereme ráno z domu klíče, mobil a peněženku, sáhneme i po Frusacku a nosíme ho pořád s sebou.
Reakce lidí v obchodech byly zpočátku asi různé. Vzpomínáte si na nějaké vtipné příhody?
H: Když jsme šly se sáčky poprvé nakupovat, bály jsme se, jak budou v obchodech přijaty, jestli nás třeba od pokladny v supermarketu nevyhodí. Mikrotenový sáček je normální, Frusack je něco nového. Nestalo se ale vůbec nic a zažily jsme kouzelný moment, že vše funguje a obchody s tím nemají problém. O veselé příhodě nám psala jedna naše zákaznice, které se stalo, že jí paní na pokladně nenaúčtovala cibule, protože si myslela, že si je už ve svém vlastním sáčku do obchodu přinesla.
T: Tohle se mi stalo v Itálii. Myslela jsem si, že se paní prodavačka ptá na můj sáček, a tak jsem nevědomky ukradla meruňky.
A co negativní reakce?
H: S negativními reakcemi jsme se vyloženě nesetkaly, někdy se ale lidé pozastaví. Osobně se mi stalo pouze jednou, že se mě paní pokladní zeptala, co to je, a řekla mi, že v tom mi potraviny zvážit nemůže. Když jsem jí ale vysvětlila, že jde o mou vůli, že si nechci vzít mikrotenový sáček a že mi potraviny může zvážit bez problému, už nic dál neřešila.
T: Nejbizarnější zkušenost jsem zažila na řeckých trzích. Zboží, které jsem si dala do Frusacku, mi chtěli následně dát ještě do igelitového pytlíku, protože se prostě k nákupu dává.
Jaké máte s Frusackem plány do budoucna?
H: Firmu Infiberry, která za Frusackem stojí, jsme zakládaly s tím, že se chceme věnovat ekologickým řešením pro nákup a skladování potravin. Frusack je pilotní produkt. Začaly jsme ho vyrábět z tkaniny, nyní jsme vyvinuly pleteninu, která je levnější a rychlejší na výrobu, nikoli ale méně kvalitní. S touto novou variantou se budeme schopny dostat do supermarketů, které budou moci náš produkt nabízet svým zákazníkům. V nejbližší době se také budeme snažit o to, aby byl dopad Frusacku reálný a měl šanci se promítnout do statistik, k čemuž vede cesta právě přes supermarkety. V budoucnu se chceme zabývat i problematikou plýtvání potravin a pomáhat s jejím řešením.
Plánujete tedy, že budete supermarketům Frusacky prodávat a oni je budou nabízet zákazníkům?
H: Přesně tak. V Itálii došlo k zpoplatnění mikrotenových sáčků a nám od jednoho z tamějších supermarketových řetězců přišla poptávka na odběry v řádech milionů sáčků ročně, které chtějí nabízet svým zákazníkům. Zmínila bych ještě, že například ve Skandinávii vám v supermarketech odečtou z nákupu určitou částku, pokud si přinesete své vlastní sáčky a nepoužijete mikrotenové. I tak se dají lidé motivovat, aby sáhli po ekologičtější alternativě.
Co vy samy? Řekly byste - kromě vyhýbání se plastům - že žijete ekologicky?
T: Když například potřebuji šuplík na koření, vyrobím si ho ze staré krabice od bot. Sice to vypadá, jak to vypadá, ale nepotřebuji si kupovat novou plastovou krabičku. Jedná se o drobnosti, které ale mohou mít ve výsledku dopad a člověk z nich má dobrý pocit. Přestoupily jsme také například na ekologičtější přípravky do domácnosti jako prášek na praní, které před deseti lety nebyly, ale dnes je není problém koupit.
H: Minimalizuju také šatník a nakupování je u mě ztlumené. Spoustu věcí jsem rozdala, nechala jsem si jen nadčasové kousky a nové moc nenakupuji. Neustálá snaha být pořád in a cool mi přijde stresující. Dlouhodobě pak u nás stoupá redukce odpadu. Vzhledem k našemu vytížení jsme ale nebyly schopny ze dne na den přepnout na Zero Waste, postupně se k němu ovšem přibližujeme.
Rozhovor byl zveřejněn v březnovém magazínu Studenta s tématem ECOlife. Přečti si víc!
