Přijde vám, že současná česká (vlastně i západní) společnost prahne po (post)apokalypse? Třeba v Česku se pořádá festival Junktown, různé postapo larpy, zároveň vznikají pořád nové postapo seriály, knihy, filmy a spousta lidí všechen ten obsah miluje a hltá.
Ve skutečnosti to tak není. Svět po apokalypse pro autora i čtenáře představuje místo plné nebezpečí a tím pádem i dobrodružství. Takový svět klade na hrdiny vysoké nároky a v takových kulisách se proto může stát hrdina skutečným Hrdinou. Dřív byl podobným literárním a filmovým hřištěm western, kde muž s revolverem mohl srdnatě bránit slabé v divokém světě bez pravidel, teď je to svět po apokalypse.
A všechny ty festivaly nebo larpy (realtime hraní na hrdiny, pozn.red.)?
Co se týče festivalů nebo postapolarpů, tam jde hlavně o zábavu. Nikdo z jejich účastníků se ve skutečnosti na reálnou apokalypsu netěší. Samozřejmě jsou lidé, kteří na stará kolena očekávají zánik světa, ale to je běžný duševní stav od nepaměti. Tady se nabízí slavný úryvek dochovaný z třetího tisíciletí před naším letopočtem, který jistý asyrský úředník na hliněné tabulce zaslal svým nadřízeným: "Naše země se v těchto dnech zvrhává. To jsou známky, že se svět rychle blíží ke konci. Úplatkářství a korupce jsou běžné." Ostatně husité také čekali na konec světa. Nepřišel. On si dává na čas a je to tak správně.
Kdo je František Kotleta?
František Kotleta je pseudonym novináře, publicisty a spisovatele sci-fi/fantastiky Leoše Kyši. Kyša mimo jiné externě přednáší na Slezské univerzitě v Opavě a na pražské Vysoké škole kreativní komunikace. Ve svém volném pak vysvětluje veřejnosti proč nevěřit konspiračním teoriím nebo léčitelství. Je taky hrdým iniciátorem a koordinátorem Paranormální výzvy Českého klubu skeptiků Sisyfos, která nabízí provedení vědeckého experimentu každému, kdo věří, že může prokázat své případné paranormální schopnosti. Takže kdyby byl zájem…
V knižní sérii Spad popisujete apokalypsu "po česku". Svět v roce 2050, výbuchy atomových bomb, rozbořená Praha, "demokratické" Brno a technologiemi oplývající Japonsko. Vycházíte při psaní z nějakých reálných krizových scénářů? Třeba jak by dopadla Praha, kdyby byla atomová bomba shozena na Berlín?
Praha by nejspíš vypadala jako v mé knize. V troskách by se snažili přežít nějací lidé a až na pár idealistů, by většina snědla své bližní, kteří neměli dost síly nebo jim došly náboje.
Vaše "radioaktivní" série obsahuje i občanskou válku, spoustu násilí, otroků, otrokyň a sexu. Myslíte, že v časech apokalypsy, by se společnost vrátila k vládě fyzické a palebné síly?
Obecně se říká, že civilizaci od barbarství dělí dvě teplé večeře. Já věřím, že lidstvo vydrží i tři, ale jsem optimista, tak mě berte s rezervou. Když se podíváme třeba na válku v Jugoslávii, zjistíme, že stačí vypustit džina z lahve a pak už se k moci skutečně dostane barbarství. Ostatně postapo literatura je právě skvělá v tom, že můžeme tyhle možnosti domýšlet do detailů a historie nám ukazuje, že by to nejspíš bylo ještě horší, než třeba já ve svých knihách popisuji.
Je vůbec možné v postapo světě zajistit vládu zákona namísto fyzické síly?
Jasně. Tím, že budeš mít hromadu dobře ozbrojených lidí a zákon prosadíš. A nebo prosadíš svůj zákon, který pro ostatní bude bezprávím. Tak to prostě je.
Jakou roli ve vašich knihách hraje sex? Je to metafora?
Sex je důležitou součástí života. Literatura, která o životě píše, nemůže sex pominout.
A jakou roli by podle vás hrál v postapokalypse? Obchodní?
Sex je skvělá věc. Můžete si jím získat přízeň a samozřejmě je to i služba jako každá jiná, která se dá zpeněžit. V Praze je takových podniků spousta, ani nemusí nastat apokalypsa.
Existuje celá řada směrů, kterými se dá (post)apokalypsa vyvolat - pandemie neznámého viru, oživlá umělá inteligence, mimozemšťani nebo starý dobrý Soudný den a povstání Zla. Proč jste si zrovna vybral jadernou energii a občanskou válku?
Protože mi válka přijde reálnější, než andělé troubící na polnice. A těch atomovek mají některé státy tolik, že by s nimi dokázaly udělat vážně pořádný postapo.
Souvisí postapokalypsa s konspiračními teoriemi? Když se dívám na výčet možností u předchozí otázky, ke každé položce dokážu minimálně jednu konspirační teorii přiřadit. Není tedy postapo jen vtipná pseudokospiračka pro přemýšlivé lidi?
Jak pro koho. Lidé, kteří za každým pšoukem vidí blížící se pád civilizace, samozřejmě tu apokalypsu s různými konspiračními teoriemi spojují. Pro mě je to ale jen hra, literární hra a věřím, že pro mé čtenáře taky. Ale třeba mi časem hrábne a začnu to brát vážně.
V kontextu postapokalypsy se skloňuje i pojem prepperů (banda lidí připravujících se na den D, Soudný ten, někdy též jako TEOTWAWKI, pozn. red.). Patříte mezi ně?
Tím, že máte ve sklepě hromadu zbraní, konzerv, čisté vody a léků, nemůžete nic zkazit. Navíc je to užitečné v případě prudké inflace.
V dějinách se literární sci-fi a postapo díla často označovala jako braková literatura, možná ještě vhodněji jako škvár (odtud i Tarantinem proslavený termín pulp fiction). V současné době jsou ale sci-fi i postapo díla na piedestalu, svým způsobem odrážejí budoucnost a slouží jako inspirační zdroje vědě. Jak vnímáte svá díla vy? Je to jen vaše potřeba se vypsat, nebo píšete něco většího? Případně chcete varovat?
Autoři české fantastiky svá díla rádi označují jako brak. Hlavně proto, že nemáme sílu někomu vysvětlovat, že i fantastika může být kvalitnější literaturou, než běžná beletrie a navíc jsme tohle slovo prostě vzali hrdě za své. S tím piedestalem je to složitější. V českém prostoru je to tak, že zahraniční fantastika je cool a zajímavá a o tu českou by si mainstreamoví novináři vesměs ani boty neotřeli. Tuzemští čtenáři to naštěstí vidí výrazně jinak. Co se "poselství" týče, já píši dobrodružné příběhy, nejsem kazatel. Jestli si čtenáři v mých knihách ale něco najít mohou, pak univerzální touhu po svobodě.
Kdo jsou vaši čtenáři? Koho postapo více fascinuje? Muže nebo ženy? Dělíte to takhle vůbec?
Moji čtenáři jsou hlavně lidé, co se rádi baví, smějí a užívají si příběhy. Statistiku nemám, píší mi holky od čtrnácti po vážené pány v důchodu. Myslím, že je to proto, že potřeba po prožití literárního dobrodružství jde prostě skrz věk a pohlaví.
Když jste zmínil pohlaví, nedá mi to se nezeptat, co postapo a gender/feminismus. V posledním díle vaší tetralogie se na rozdíl od těch předchodzích stává hlavní hrdinkou příběhu vojačka Alice, drsná a de facto humanisticky založená žena (nechci spoilovat proč). Podle pravidel apokalypsy jsou ale obecně nejohroženějšími lidmi v takové situaci staří lidé, poté děti a pak ženy. Co vás tedy vedlo k napsání téhle postavy?
Kolem sebe mám spoustu silných žen, které by se i v drsném světě dokázaly prosadit. Já nad tím nepřemýšlím z hlediska nějaké ideologie nebo politického záměru - když mám pocit, že si daný příběh žádá silného muže, napíšu jej tam, když tam sedne silná žena, prostě ji do příběhu přivedu. A to platí i o homosexuálech či lidech různých ras. Ostatně v Bratrstvu krve se mezi čtenáři stalo velmi oblíbené mé upíří komando brazilských transsexuálů.
Ve vaší postapokalyptické sérii jsou hlavními hrdiny vojáci. Očekává se, že právě tohle povolání by mělo při jakékoliv krizi lidstva před ostatními na vrch. Jaká další povolání by přežila? A jakou roli by měl spisovatel? Kronikáře?
Já mám hlavně ten sklad zbraní a konzerv, takže bych určitě zvládl víc, než psát kroniku. Ale je jasné, že vycvičení a ozbrojení lidé budou mít vždycky větší šance, než manažeři z KFC.
Které postapo vnímáte jako naprosto zásadní dílo žánru, co to všechno odstartovalo? Bavíme se třeba už o Bibli a knize Zjevení Janovo?
Filmy o Šíleném Maxovi a samozřejmě Cesta krve od českého spisovatele Jiřího Kulhánka.
Jaké dílo je podle vás (post)apokalypticky nejrealističtější?
Přece to moje …
