Jaký by byl sex, kdyby nebyla pornografie?
To je velmi těžké říct, doteď totiž neumíme přesně změřit a oddělit vliv pornografie (ani médií a kultury) na lidskou sexualitu. Z výzkumů víme, že vyšší sledování pornografie je asociované s určitými jevy - s vyšším počtem partnerů, větší touhou zkoušet nové sexuální praktiky či s menší četností používání kondomu při sexu. Na druhou stranu, jak praví oblíbená poučka, korelace není kauzalita, a proto nemůžeme říct, že tato chování jsou pornografií způsobená.
Dostupnost lechtivých i tvrdých snímků se s nástupem internetu rapidně zvýšila, sociologové dokonce často mluví o fenoménu pornografizace společnosti.
Jak říkáš, dostupnost pornografie se rapidně zvýšila - a s tím se i rapidně zvyšuje její používání, což ostatně dokumentuje například blog PornHub Insights, kde jedna z nejnavštěvovanějších pornostránek PornHub publikuje svá data. Ve chvíli, kdy se pornografie stává tak masovou záležitostí, je třeba ji zkoumat. A to nejen její obsah, co zobrazuje za praktiky, či jaké stereotypy prezentuje, ale i kdy a za jakých podmínek ji lidé konzumují, její vliv na naše (nejen sexuální) životy. Porn Studies jako takové jsou navíc rozšířené především v euroamerickém prostoru, existuje jen velmi málo studií týkajících se pornografie z Asie nebo třeba Afriky, takže je pořád hodně oblastí, o kterých vlastně vůbec nic nevíme.
Michaela Lebedíková
Michaela se na magisterském studiu sociologie na Fakultě sociálních studií MUNI věnuje výzkumu sociologie. Ve své bakalářské práci se věnovala problematice sexuálních scénářů v současné pornografii.
Zmínila jsi, že z porna se dnes de facto stala masová záležitost, dostupná všude tam, kde je internet. Proniká pornografie do životního stylu lidí?
Nejde popřít, že konzumace pornografie se zvyšuje a stává se součástí životů mnoha lidí. Například Ševčíková a Daneback, jejichž studie vyšla v roce 2014, zkoumali používání pornografie u 2950 českých adolescentů ve věku 11-17 let a zjistili, že 56,8 % dotázaných dětí pornografii online někdy vidělo či sleduje. Nesmíme ale zapomínat, že stále existují lidé, kteří pornografii nesledují, a součástí jejich sexuálních životů není. Nerada bych tedy generalizovala a tvrdila, že používání pornografie se týká každého, jen se o tom nemluví. Určitě ale můžeme říct, že se konzumace pornografie stává více normalizovanou.
Nepodporuje a nenormalizuje sledovanost různých pornostránek právě benevolentní přístup západních společností vůči pornografii? Přece jen v zemích, kde je pornografie zakázaná, většinou liberální demokracie nefungují.
Vypadá to tak a říct, že to tak je, se přímo nabízí, ale ve skutečnosti je to složitější. Německá kolegyně Madita Oeming v současnosti zkoumá mediální diskurzy o pornografii v USA, které můžeme považovat za model liberální demokracie, a nedávno publikovala článek o tom, jak často se tam v souvislosti s pornografií v médiích mluví o morální panice, pornografické epidemii či dokonce národní zdravotnické krizi.
A co v Evropě?
Příkladem může být Velká Británie, kde se poslední rok diskutovalo o zavedení zákona, který by zpřísnil podmínky sledování pornografie - v platnost by vstoupil tzv. legal ban, a pouze lidé, kteří by předtím vždy online verifikovali svůj průkaz totožnosti, aby tak opravdu dokázali, že jim je více než osmnáct let, by měli k pornografii přístup. Zprávy o zrušení dohod o tomto zákonu přitom přišly teprve před pár dny. V Británii je také od roku 2014 zakázáno produkovat pornografické snímky obsahující určité praktiky, namátkově například spanking (plácání, např. na zadek), pissing (praktiky zahrnující močení), bondage (svazování a jiné znehybňování) či squirting (ženská ejakulace) a fisting (penetrace celou pěstí). Neřekla bych tedy, že přístup k pornografii je tak benevolentní. To, co máme v Česku, je světový unikát, údajně tady máme jedny z nejliberálnějších zákonů na světě, což je jeden z důvodů, proč jsme v devadesátých letech byli jednou z nejoblíbenějších destinací, kde porno točit a produkovat.
Dělá pornografie společnost svobodnější, tolerantnější? Nebo ji naopak spíš svazuje do stereotypních a nerealistických představ o sexu?
Těžko říct, pornografický průmysl i jeho produkt mají své pozitivní i negativní stránky. Mezi negativní stránky samozřejmě patří nerealistické zobrazování sexu, jsou zde i výtky odpůrců pornografie související se sexuální objektifikací žen. Nesmíme zapomínat i na pracovní podmínky performerů, protože bohužel stále existují nekalé firmy a agenti, kteří performery nutí do praktik, které jim nejsou příjemné, vyhrožují jim neplacením a podobně. Tyto případy bohužel existují, a neměli bychom se tvářit, že ne. Na druhou stranu pornografický průmysl není plný jen těchto "vykořisťovatelů", existují i produkce, které si opravdu dávají záležet na dobrých podmínkách pro performery, pak je tady také feministická pornografie, která se snaží o realističtější zobrazení sexu a zapojení žen do produkčního procesu.
A pozitiva?
Jak argumentují zastánci pornografie, díky snímkům s různými sexuálními praktikami můžou lidé z pohodlí domova zjistit, co se jim líbí či nelíbí, bez nutnosti to zkoušet v reálném světě. Pornografie je taky způsob jak se uvolnit, prožít rozkoš. Osobně si myslím, že bychom k pornografii měli přistupovat kriticky - uvědomovat si její pozitiva i negativa. Cesta ke kritickému vnímání podle mě leží v otevřené konverzaci a výzkumu, nikoliv v zákazech a tabuizaci.
Vraťme se ke zmíněnému zobrazování žen v pornografii. Často se pornografickým snímkům vytýká znázorňování žen v podřízených a podbízivých rolích, v extrémních případech dochází i k násilí.
S tím argumentem přišly tzv. antipornografické feministky, které následně usilovaly o zakázání pornografie v USA a Kanadě. Je pravda, že existuje část pornografie, která zobrazuje ženy jako sexuální objekty, které jsou non-stop po chuti svým mužským partnerům. Původní argument zakladatelek antipornografického hnutí Andrey Dworkin a Catharine MacKinnon se ale týkal především BDSM pornografie (praktik), ve které jsou všechny aktivity, i ty, které mohou být pro některé šokující, jako fyzické znehybnění či působení bolesti, předem domluvené a žádoucí, a jsou zdrojem vzrušení a rozkoše pro všechny zúčastněné, což ony nebraly v potaz. Navíc BDSM se rozhodně netýká jen "podřadného" zobrazení žen - existují samozřejmě i role opačné, ve kterých je žena dominantní a muž submisivní.
Jenže ve videu jde v tomhle případě jen o fantazii, ne? O jakýsi scénář?
Ano. Musíme ale rozlišovat, zda se jedná o předem domluvené, konsensuální praktiky, nebo o jednání, které je proti vůli někoho ze zúčastněných - pak jde samozřejmě o sexuální zneužívání. Jedna věc je, že pornografie představuje sexuální fantazii, idealizovanou verzi sexu, nikoliv návod; druhou věcí je pak to, jak k pornografii přistupujeme jako konzumenti. Existují výzkumy, které tvrdí, že lidé si při sledování pornografie neuvědomují, že koukají jen na fantazii, kterou někdo zrežíroval a vymyslel, ale berou to jako reálný sex. Proto je důležité vést o pornografii otevřenou konverzaci a zohledňovat jak její pozitiva, tak negativa, případně mluvit o takovém zákonném ošetření produkce pornografie, které by performerům zajišťovalo bezpečné pracovní podmínky.
Ve své bakalářské práci jsi se primárně zaměřila na sexuální scénáře nejsledovanějších videí na serveru Pornhub za rok 2017. Spojovalo něco ty snímky?
Ne, byly poměrně různorodé - od "klasiky" v podobě sexu syna s nevlastní matkou, až po fetiš video, ve kterém žena kope do mužova penisu. Předpokládala jsem, že sledovanost videí bude ukazatelem jejich oblíbenosti, ale podcenila jsem algoritmus PornHubu - ten totiž populární videa propaguje na hlavní stránce a generuje jim tak ještě větší sledovanost. Konverzace s okolím pak ukázaly, že jedním z důvodů, proč pak uživatel klikne i na video, které ho nevzrušuje, je zvědavost a touha po objevení něčeho "bizarního".
Máme nějaká data o české společnosti? Jak česká kotlina vnímá pornografii? Jaké jsou preference diváků a divaček?
Kontinuální výzkum českého sexuálního chování dělá Sexuologický ústav co pět let, již od roku 1993. Nicméně jde o výzkum sexuality obecně, a pokud vím, položky zahrnující pornografii tam představují pouze pár otázek. Co se týče diváckých preferencí, určitým vodítkem mohou být data pro Českou republiku, které publikoval Pornhub v roce 2015.
Co o nás vypovídají?
Češi podle nich nejraději koukají na porno v pondělí, 25 % přístupů je od žen, nejpopulárnější kategorií je Teen a nejvyhledávanější jsou snímky s "czech" v názvu. K datům z PornHubu však musíme být kritičtí, jak poukazuje italská vědkyně Silvia Rodeschini, PornHub nepublikuje metodologii (takže například nevíme, zda pohlaví odečítá z analytických nástrojů jako Google Analytics, nebo třeba podle přihlášených uživatelů, kteří si na profilu vyplní své pohlaví a že jsou z Česka). Kritičtí musíme být i k tomu, jaká data PornHub nepublikuje. Například se nikde oficiálně nedozvíme, kolik lidí, kterým ještě nebylo 18, tento web navštěvují - přitom je jasné, že jich určitě nebude zanedbatelné množství, už jen proto, že PornHub se při přístupu neptá na potvrzení věku a jde o nejrozšířenější pornografickou síť, na kterou jsou odkazy i v populárních seriálech a filmech.
Co všechno vůbec obor Porn Studies zahrnuje? Bizáry, veškerou audiovizuální porno produkci, … ? Pokračuje dál, třeba k výzkumu závislosti na pornu? Může poskytnout podklady k výuce sexuální výchovy?
Porn Studies mají nesmírně široký záběr. První debaty, které oboru položily základ, se odehrávaly v 70. letech minulého století během tzv. feministických Sex Wars. To je označení pro debatu, ve které jedna strana argumentovala pro zakázání pornografie, která z žen dělá sexuální objekty, a druhá byla pro přijetí pornografie, protože umožňuje prožívat rozkoš a svobodně objevovat své sexuální touhy. Co začalo studiemi obsahu pornografie a experimentálními měřeními vlivu pornografie na násilí u mužů, se pak díky filmové teoretičce Lindě Williams v 90. letech přehouplo ve zkoumání téměř všech oblastí spojených s pornografií. Dalším důležitým milníkem bylo založení akademického časopisu Porn Studies v roce 2014 pod vydavatelstvím Routledge. Za těch několik desítek let se zkoumal dost široký záběr: od toho jak funguje žánr pornografie a jaké má konvence, přes zkoumání historie pornografie, jejího vlivu na sexuální život nebo toho, jak pornografie mění sexuální výchovu. Porn Studies ale řeší i to, jak funguje pornografický průmysl, jak jsou ve společnosti vnímání performeři, věnuje se hrozbě deepfake pornografie (realistické videomontáže) nebo třeba zkoumání homosexuální či VR pornografie. A i v tomhle výčtu jsem určitě na něco zapomněla.
