Delfín, asistentka a věda
V roce 1967 vydal psycholog a delfínolog John Lilly knihu The Mind of Dolphin, ve které detailně zachytil vztah jeho asistentky Margaret Howe s delfínem Peterem. Tento podivuhodný pár žil spolu půl roku v zatopeném domě na Panenských ostrovech. Margaret se v těchto podmínkách mořského království snažila naučit Petera mluvit a porozumět lidské mimice. Jak už to ale ve společném bydlení bývá, Peter se po čase do Margaret zamiloval a Margaret nakonec ve jménu vědy kouzlu delfína podlehla. Lillyho výzkum byl ale nakonec přerušen nikoliv kvůli této podivné epizodě, ale kvůli tomu, že se zjistilo, že delfínům dával LSD za účelem zlepšení jejich schopností porozumět a mluvit lidskou řečí.
Nomen omen, krávy a produkce mléka
Cathrine Douglas a Peter Rowlinson z Newcastle univerzity provedli opravdu bizarní výzkum. Cílem výzkumu bylo zjistit, jaký vliv na produkci mléka má pojmenování krávy. Výsledek byl skutečně ohromující. Zatímco průměrná kráva vyprodukuje 7500 litrů mléka za časové období deseti měsíců, krávy se jménem dokáží v průměru produkovat za stejné časové období o 260 litrů mléka více. Vědcům se tak podařilo potvrdit, že navazování osobního vztahu s krávou zkrátka vede k lepší mléčné produkci.
Křečci, viagra a pásmová nemoc
Diego Golombek z National University of Quilmes, nacházející se v hlavním městě Argentiny, provedl opravdu netradiční vědecký kousek zkoumající vztah mezi křečky, pásmovou nemocí při létání (poruchy spánku a únava zaviněná střídáním časových pásem) a viagrou. Křečci, kterým byla v rámci výzkumu dodána injekčně do těla viagra, se dokázali s touto pásmovou nemocí vyrovnat o 50% rychleji, než křečci, kteří tuto kouzelnou modrou pilulku nedostali. Smutnou pravdou ovšem je, že vědci dodnes tuto teorii nepotvrdili na lidech.
Myši, klasická hudba a transplantace srdce
Jak víme, několik vědeckých studií prokázalo, že poslech vážné klasické hudby vede nejen ke zvýšení inteligence nenarozeného dítěte, ale například i k redukci stresu a zlepšení kvality spánku u dospělých. Masateru Uchiyama z Juntendo University Hospital v Tokyu ale posunula znalosti o vlivu klasické hudby na živočichy ještě dále.
Při svém výzkumu vytvořila čtyři skupiny myší, jimž bylo transplantováno srdce. Jedna skupina myší měla za úkol poslouchat Verdiho operu La Traviata, druhá měla za úkol poslouchat Mozarta. Třetí dostala na playlist písně od irské zpěvačky Enya, přičemž poslední skupina poslouchala jen určité monotóny.
Výsledky výzkumu byly skutečně průkazné. Zatímco skupinky myší poslouchající monotóny a irskou zpěvačku se dožily jen 7 až 11 dní, skupinky poslouchající vážnou hudbu si svět užily minimálně o polovinu déle. Mozart umožnil skupince myší přežít 20 dní a Verdi dokonce 26 dní. Uchiyama pak dokonce svůj výzkum provedla i na myších hluchých - ty se dožily jen 7 dnů, tedy obdobně jako poslouchání monotonů a irské zpěvačky Enya.
