Singles půlka planety zas kouká na Bridget Jones, láduje se zmrzlinou, čokoládou, pije růžové víno a říká si:
Prosim vás, slibte mi, že už na tu Bridget přestanete koukat. Fakt. Nedělám si srandu. Tinder mě do toho masíruje push notifikací, kde stojí:
Já svojí jiskru raději zažehávám v oblíbený kavárně na Letné. Vousatej barista je nejvíc můj typ. Ale nemůžu ho přece pozvat na rande, protože když to nedopadne, tak nikde jinde tak dobrý kafe nedělaj. Při čekání na ovesný flatwhite, kterému Michal s chutí přezdívá čubčí pití, protože nesplňuje jeho kávové požadavky, mi vyskočí zpráva na messengeru, na kterou vzápětí odpovídám:
Chvíli zírám na displej. Mezi tím dostávám svý kafe. Hodím úsměvem po baristovi. Víc v tomhle případě nemá smysl.
Radši tenhle stav, než ležet celou noc na neznámém týpkovi, kterého člověk sbalil před hodinou na Tinderu, protože bejt vykradenej je teď momentálně to poslední, co oba dva potřebujeme. Přísnej je ten únor. Týna "z vína" ho dokonce drží suchej. Na nikoho není spolehnutí. Mám chuť napsat Luborovi, ale pak si uvědomím, že ten si žije svůj ekonomicky úspornej život ve třech a pravděpodobně by mě asi vůbec nepochopil. Za to já jeho touhu po snadnějším umoření všech poplatků naprosto chápu. Tečku tomu po pár hodinách nasazuje Petra, když mi píše:
Vím, že to není vtipný, ale já se tomu směju. Skvěle nám tahle dekáda začíná. Dál courám městem. Zapomněl jsem říct, že jsem ráno nahlásil v práci home office, ale tak doufám, že to na mě neprásknete. Ze mně si rozhodně příklad neberte. Korunu tomu pak nasadí Eva, když se ozve s nečekaným požadavkem:
Konečně má můj život dneska smysl. Potkáme se v Dejvicích. Moje koupelna je jí k dispozici. Varuju jí, aby si ho určitě nebrala k sobě domů. Nechce přece ráno zjistit, že jí vykradli. Vyprovázím j na tramvaj. Je nádherná. Doufám, že jí to vyjde. A já si jdu dát domů svojí oslavu nezávislosti. S čokoládou, růžovým vínem a Bridget Jones. Kruci!
