Svým projektem poukazujete na černé skládky, rozeseté po Česku. Odpadu produkujeme pořád hodně. Myslíte, že pro tuhle situaci existuje nějaké řešení?
Jedinou cestou, jak tomu předcházet, je snížit spotřebu a množství odpadu eliminovat. Od šílených devadesátek, kdy se nezřízeně konzumovalo a vyhazovalo všechno možné, se už naštěstí nějaké povědomí o nakládání s odpady začíná do společnosti dostávat. Měli bychom si pořizovat méně věcí, které ale budou kvalitní a vydrží nám klidně i patnáct let. Materiál, ze kterého je věc vyrobená, by se měl dát nejen zrecyklovat, ale mělo by být možné z něj udělat i další výrobek. Snažíme se k tématu otevírat diskuzi a pozitivně motivovat k cirkulárnímu fungování ekonomiky.
Víte kolik černých skládek se v Česku nachází?
Ty počty se samozřejmě denně mění, využíváme k tomu aplikaci Zmapuj to. Za šest let fungování bylo nahlášeno deset tisíc nelegálních skládek odpadu v České republice. Daří se je ale nějakým způsobem likvidovat a aktuálně jsou to přibližně dva tisíce nahlášených skládek. Aplikace je fajn v tom, že můžeš vidět aktuální stav skládky a jak je na tom její likvidace.
Když jste se o téma začali zajímat, byl to pro vás šok?
Dost. A problém je pořád aktuální. V Brně dnes rostou kancelářské budovy, na jedné straně vzniká přepych a o pár bloků dál narazíte na menší či větší hromady nelegálně skladovaného odpadu.
Věra Hošková a Redekorace
Věra Hošková a celý tým jejího projektu Redekorace má za sebou víc, než jen šaty z bublinkové folie. Organizují firemní nebo soukromé eventy, které jsou konstruované tak, aby vyprodukovaly co nejmíň odpadu. Od vytvoření event designu, programu, způsobu prezentace až po realizaci a úklid myslí na to, aby se zdroji nakládali šetrně a nenechávali po sobě zbytečné stopy. A když už někde nějaký odpad vznikne, dávají mu novou, smysluplnou podobu.
Co lidé na takové skládky nejčastěji vyhazují? Předpokládám, že to budou věci, kvůli kterým se jim nechce jezdit do sběrny odpadu, kde se za uložení musí platit.
Jsou místa, kde je čistě technický, stavební odpad. Jinde se hromadí elektronika a spotřebiče, od ledničky po mikrovlnné trouby, nebo záchodové mísy. Pak to jsou místa v okolí squatů, kde najdeš i běžný obalový materiál. Ta směs je veliká, dost často je to třeba i nábytek.
Prostřednictvím šatů ušitých z odpadu se snažíte na tenhle problém upozornit. Proč jste si vybrala zrovna společenské oblečení?
S módou se ztotožní každý. A samozřejmě je v tom ten twist, že i z odpadu můžou vzniknout krásné věci, které na první pohled výrobek z odpadu nepřipomínají. Navíc módní průmysl má dnes velké máslo na hlavě - podle aktuálních průzkumů zatěžuje oděvní průmysl životní prostředí víc než letecká doprava. Velké módní řetězce mají obrovskou nadprodukci. Vyrobí deset kusů, tři prodají a zbytek spálí.
Je podle vás reálné, aby se nakupování oblečení z odpadu jednou stalo běžnou součástí našeho života? Respektive, že takové kousky seženeme ve velkých mezinárodních řetězcích?
Reálné to podle mě je - třeba obchody se secondhandovým zbožím jsou taky odpad. Lidé se rozhodli, že tohle oblečení už nechtějí sami dál využívat, ale poslali ho dál a dali mu druhou šanci. Taky už dnes existuje způsob recyklace plastu, ze kterého se utkají nová vlákna k výrobě sportovního oblečení nebo ochranných oděvů. My ale strukturu materiálu neměníme - využíváme ho jako celek a dáváme mu jen novou formu. Dovedu si představit, že časem vzniknou butiky nebo půjčovny, které by upcyklovaly plastový nebo textilní odpad. Sama jsem nedávno viděla reportáž o jednom krejčovství, které upcykluje starší modely. Přešívá je do nových kolekcí a vypadá to fantasticky. Takových projektů se objevuje víc.
Chtít aktivně řešit dopady našeho chování na životní prostředí by znamenalo vzdát se našeho vlastního pohodlí a možností, které máme. Je současná společnost ochotná takové kroky udělat?
Já si myslím, že to není otázka pohodlí, jako spíš ignorace toho, co se děje. Samozřejmě bez téhle oběti to fungovat nebude. Je na každém z nás si přebrat, jestli opravdu potřebujeme koupit i tu desátou kabelku. A pokud ji opravdu potřebujeme, proč si ji nekoupíme od lokálního výrobce? Je děsivé, že si dnes během pár minut můžeš na jakémkoliv eshopu naklikat cokoliv, co ti pak dovezou za týden přes celý svět až do obýváku. Levné věci se za chvíli pokazí a protože cena pořízení je mnohem nižší než cena opravy, koupíme si zase něco nového.
Všeobecně mám pocit, že si lidé myslí, že se jich to konkrétně a bezprostředně netýká. Je možné je akcemi, na kterých pracujete vy, opravdu oslovit?
Tyhle věci přirozeně zajímají jen část populace, která se o ně už teď aktivně zajímá a vyhledává možnosti, jak se chovat zodpovědněji a vzdělávat se. Já tomu samozřejmě věřím, ale jestli se to podaří, to neví nikdo z nás. Abychom zasáhli co nejširší publikum, musíme zvolit co nejpestřejší množství aktivit. Globálně se nedá mluvit o náhlém přerodu, jsou to spíš malé kroky, které děláme soustavně. Každý z nás si ale může najít vlastní cestu, na které se začne chovat ekologicky a šetrně. Naštěstí jsou dnes už i firmy, které aplikují tenhle eko mood do svého výrobního procesu. Česká společnost na to začíná být připravená, ale hledá ty správné kroky. Koluje tu spoustu dezinformací - na jedné straně omýváme kelímky od jogurtu a hned potom si objednáme zboží z druhé strany světa. Dvě strany té samé mince.
Jak náročné je vytvořit šaty, které najdeme ve vašem portfoliu?
Úplně stejně, jako zakázkové krejčovství - dostaneš objednávku, podle které se snažíš vytvořit oděv na míru. Jen to neděláš z nové metráže, ale z banneru, bublinkové fólie, bantexu nebo mirelonu. Šaty mají i podšívky, které vytváříme z odepsaného materiálu velkých krejčovství. Veškerý materiál je tedy odpad. Takový banner nebo bublinkovka se ale nechovají jako běžná látka. Nejsou strečové a k jejich prošití proto potřebujeme speciální průmyslový stroj, který je při výrobě nepoškodí. Tomu všemu navíc předchází dlouhé a důkladné čištění, aby byly šaty hygienicky nezávadné.
Kolik toho takový kousek vydrží?
Zatím je nemáme ani rok, takže nechci úplně lhát, ale naše představa je, že by se mohly otočit na desítkách eventů ročně. Pokud nevznikne nějaký defekt, který by se musel opravit, nebo se neotře barva, mohly by v nezměněné podobě fungovat několik let. Samozřejmě se může stát, že nositelka hodí šaty na šedesát do pračky, ale to je trochu jiný příběh. V takovém případě ale zvládneme zbylý materiál předělat a použít na jiné věci, třeba na batohy a peněženky.
Kolik by si měly nachystat slečny, které jsme namlsaly a šaty by si chtěly koupit? Prodáváte je vůbec? Na webu jsem našla jen ceny za půjčení.
Není problém je i koupit a na objednávky se moc těšíme. První zakázky ale z kapacitních důvodů zvládneme přijmout nejdřív v únoru, do té doby můžeme zájemkyním zapůjčit šaty, které už máme hotové. Snažíme se je držet cenově dostupné pro běžného zákazníka, výroba se pohybuje od dvou tisíc až do částky přes deset tisíc korun. Záleží, jakou má zákazník představu, jak má být model propracovaný, jaké mají být komponenty a detaily. Ušít jde téměř cokoliv a podle toho se pak odvíjí i cena.
S vaším týmem pořádáte taky workshopy s názvem Dej odpadu smysl!, kde s účastníky upcyklujete odpad a vytváříte funkční výrobky ke každodennímu používání. Co všechno jde z vyhozených věcí vyrobit?
To se dost liší podle toho, pro koho jsou workshopy určeny a kolik máme času na společné tvoření. Mezi nejoblíbenější věci patří svítidla, která vyrábíme z pet lahví nebo kartonu, velký úspěch má i výroba kabelek, při které na workshopy připravíme polotovary z banneru, aby účastníci nemuseli sedět u průmyslového stroje a zvládli si věc sami ušít. Na to máme takovou velmi jednoduchou šablonu. Často taky tvoříme různé ukládací boxy, bižuterii a doplňky.
Spousta lidí klade důraz spíš na vizuální stránku výrobku než na funkčnost nebo na podmínky, za jakých vzniknul. Jsou produkty z odpadu taky hezké nebo jde spíš o názor, který podobnou věcí vyjádřím sama k sobě nebo ke svému okolí?
Neříkám, že všechny naše výrobky jsou výstřelkem extravagance a posledních trendů. Jde nám hlavně o emočně udržitelný design - ideální je, aby se výrobek líbil i za několik let.
Kde jste vůbec přišli k takovému skillu?
Začátky byly hodně o inspiraci. Když si na internetu vyhledáte heslo upcycling, vyskočí opravdu velká spousta odkazů. V zemích, kde s odpadem bojují hodně, jsou v tomhle směru víc aktivní na sociálních sítích, lidé tam vydávají blogy nebo podcasty. My se teď snažíme tuhle inspiraci přinášet českému publiku. Se šaty to ale bylo jiné - ty jsme si vymyslely s mojí designérkou, což je zároveň moje máma, která má celý život svoje krejčovství.
