Chudý kapitalistický Ježíšek
Komunisté měli s církví obecně dost problémů. A protože ani Ježíšek moc nesplňoval představu budovatele národa, začali komunisté víc než okatě prosazovat Dědu Mráze. Stačí se jenom podívat nad Čechy nostalgicky milovanou pohádku Mrazík a hned je všechno jasné. Film je totiž slavný jenom u nás, v Rusku po něm neštěkne medvěd. No a co, že je to dílko béčkové, možná céčkové kvality? Jako propaganda stačí.
Navíc i bývalý československý prezident Antonín Zápotocký měl o tom, kdo nosí dárky, celkem jasno. Chudý Ježíšek narozený ve chlévě měl podle něj pracujícímu lidu jasně naznačit, kam patří - do chléva. A kdo jiný mohl Ježíška do chléva poslat, než bohatý kapitalistický podnikatel, který pro jeho rodinu neměl místo k ubytování. Když Ježíšek ze chléva zestárnul, vyrostl, zmoudřel a stal se z něj Děda Mráz.
Aby dětem nebylo divné, jak to Děda Mráz všechno stíhá, vymysleli mu soudruzi strastiplnou cestu. Zastavil se na kus řeči u Stalina a pozdravit dobrý lid v Uljanovsku, rodišti velkého Lenina. A takhle pomazaný dědula mohl československým dětem nadělovat dárky.
Bohatá socialistická nadílka
Soudruhům se ale prosadit Dědu Mráze nepodařilo, a tak u nás musel nadělovat chudý Ježíšek. Možná i proto nadílka vypadala, jak vypadala. Jedno se ale musí nechat - výběr dárků byl tak malý, že si rodiče ani děti nezáviděli. Nebylo totiž co. Později, když se rozšířila síť prodejen a začalo k nám jezdit ze Západu zboží, které nikdo nechtěl, začaly být Vánoce zajímavější. Pod stromečkem jste mohli najít i mončičáka, céčka nebo mrkváče.
Další věc, která nezapadala do socialistické idylky, byla postní doba spojená s Vánoci. Protože proč by se někdo postil v režimu, kde nikdo není chudý a všeho je dostatek? A tak se začaly prosazovat konzumní Vánoce. Čím dál víc šlo o to se na svátky nacpat a pak se svalit k televizi. To bylo pro soudruhy ideální. Lidé začali přemýšlet, co blyštivého by pod stromeček komu koupili a o skutečné hodnotě Vánoc přemýšlel už jen opravdu málokdo. To nám bohužel už zůstalo.
Aby lidem spojení církve s Vánocemi přetrhli ještě víc, začali soudruzi rušit a zákeřně přesouvat půlnoční mše. To ale k jejich nelibosti mělo úplně jiný efekt. Na půlnočních se začali scházet lidé, které nespojovala víra v Boha, ale lidé, které spojoval odpor k režimu. Tehdy si ale ještě nikdo neuvědomoval, že společná nenávist má daleko větší sílu, než společná myšlenka.
Vánoce československého komunisty
Přes všechny snahy i ten nezarytější komunista si na první advent zapálil svíčku. Nenechte se mýlit: "I my máme Vánoce - ale jsou to Vánoce rudé! V dělnických rodinách nemá místo pověra o ‘Ježíškovi‘, který naděluje ‘hodným‘. Můžeme Vánoc využít nejlépe pro vysvětlení dětem třídních rozdílů. Bohatým uličníkům všechno - nejhodnějším dětem nic: protože ti bohatí nám dnes všechno dobré snědli sami. Musíme se bránit. Na našem stromku nejsou andílkové, na tom visí pěticípá hvězda. Povíme dětem, co znamená. Nestavíme betlémy, ale koupíme dětem knihu o Krasinovi, plnou odvahy a síly a naučíme je milovat statečné ruské soudruhy. Z bílých, tajemných svátků, s legendami zašlých staletí, uděláme rudé dni, s velkou, živou vírou v osvobození chudých, v sociální revoluci," hlásal úryvek z článku Pozorovatel.
Tak veselé Vánoce, soudruzi! A kdyby Vám bylo smutno a měli jste už plné zuby koled, můžete si zarecitovat jednu otištěnou v Mateřídoušce v šedesátých letech:
Za to, že tolik dárků mám,
že teplo je v naší škole,
já vím, že děkuji nejvíc vám,
stateční horníci v dole.
Za to, že tolik knížek mám,
velkých knížek i malých,
já vím, že děkuji tiskárnám
a vše, co je tiskli a psali.
Za to, že teplé šaty mám
i veselý rukávník bílý,
děkuji textilním továrnám
a všem, co v nich tkali a šili.
Za to, že tolik jídla mám,
že stále rostu a sílím,
já na ty s láskou vzpomínám,
co obilí žali a sili.
Za to, že naší zahrady
je kousek světa svěží,
děkuji soudruhům z armády,
že věrně vlast naši střeží.
Za to, že rudý šátek mám,
ať se to každý doví:
horoucí pozdrav posílám
soudruhu Gottwaldovi!
