Martine, na jaký druh fotografie se momentálně nejvíce zaměřuješ?
Zabývám se teď už v podstatě jen portrétovou, uměleckou fotografií. Od reklamní a komerční fotografie jsem už téměř ustoupil, zjistil jsem totiž, že je to psychicky dost vysilující práce.
Řekneš nám něco více o projektu, na kterém nyní pracuješ?
Projekt s názvem Jedineční dokumentuje lidi, kteří jsou určitým způsobem jedineční. Jednak tím jak žijí a přemýšlí, ale i svojí specifickou vizáží. Tento projekt vlastně začal během mého studia v Ústí nad Labem, kde jsem studoval Aplikovanou a reklamní fotografii. Projekt jsem rozdělil na dvě části. V té první, která je již hotová, jsem se zaměřil na lidi vybočující jednak svým vzhledem, ale zároveň i osobní filozofií. Do druhé části jsem si vybral osobnosti, které jsou vyjmečné v tom, co dělají, a jejichž vliv má i mezinárodní přesah. Na druhé části momentálně ještě pracuju a snažím se domluvit se zbývajícími dvěma lidmi, které chci fotit.
Koho jsi fotil v první části projektu?
První, koho jsem dokumentoval, je Boris Rudý. U něj to vlastně začalo, jelikož bydlí v Předlicích v Ústí nad Labem. Tam jsem ho jednou náhodně vyfotil v parku a později mě napadlo, že bych mohl vytvořit celý jeho medailon. Kromě jeho specifické vizáže, která zahrnuje tetování a rohy na hlavě, je zajímavý také proto, že v Předlicích skupuje zchátralé domy, které svýma vlastníma rukama rekonstruuje a pak je zpětně pronájímá lidem za příznivé ceny. Snaží se tím celou čtvrť oživit. Po Borisovi následoval pan Václav Kulhánek z Pardubic, kterému se říká Krychlič. Má totiž paruku ve tvaru krychle, kterou si vyrobil s vlastních vlasů, kromě toho je vášnivým sběratelem vinylů a chovatelem kohoutů. V první části jsem ještě fotografoval Ludvíka Doležala, to je člověk, kterého vždy fascinoval oheň a spálil všechno, co našel. Nakonec skončil v polorozpadlém domě ve Skřivanech, kde spal v popelu. Ten se mu zažral do kůže, takže pak vypadal jako čert.
Dalším člověkem je Karel Lampa alias Karim, který se v Praze přes 20 let živil jako homosexuální prostitut, než ho jeden z klientů nenakazil virem HIV. Karim v současnosti dělá průvodce pro agenturu Pragulic, přes kterou provádí lidi po stinných zákoutích Prahy spojených s pražským podsvětím a sdílí svojí zkušenost, jak přežít na ulici. Posledním je Robert Paulat alias český ken. V mládí to byl velice žádaný model a nyní má zálibu v plastické chirurgii a tzv. antiagingu. Robert má dvě plastiské operace nosu a patří do top 5 světových kenů.
Podle čeho si vlastně osobnosti pro Jedinečné vybíráš a kde je hledáš?
Hledání vhodných lidí mi právě zabralo nejvíc času. Chtěl jsem, aby každý z nich opravdu byl svébytná osobnost a zároveň jsem nechtěl cílit na určité subkultury, ale vyloženě na originalitu osobnosti. Třeba Boris vyplynul přirozeně během mých studií v Ústí, Krychliče jsem zase znal, protože jsem původně z Hradce Králové a on je už od mého dětství známá osobnost města Pardubice, kde jsem býval celkem často. Na Ludvíka jsem přišel na doporučení kamaráda, který s ním pro regionální televizi dělal reportáž.
Martin Watch
Martin Vočadlo alias Martin Watch vystudoval Aplikovanou a reklamní fotografii na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Se svým projektem Jedineční se stal finalistou v celoevropské soutěži FETA AWARD 2016 a v únoru 2017 převzal ocenění Osobnost české fotografie jako "Nejúspěšnější student soutěží FETA-FEP Emerging Talent Award". V dubnu 2017 měl společnou výstavu s výtvarníkem Lubošem Plným v pražské galerii Artinbox, což mu otevřelo dveře do uměleckého světa. Martin v současnosti pracuje pro seznam.cz jako studiový kameraman a zároveň rozšiřuje projekt Jedineční.
Jak nyní vypadá druhá část projektu?
V druhé části jsem dokumentoval Luboše Plného, což je významý výtvarník v umění art brut. Letos v dubnu jsem pak měl možnost fotografiemi doplnit jeho výstavu. Dalšími jsou Jiří Tkadlčík, který se nedávno stal nejsilnějším mužem Evropy, a Angel Wicky, což je známá česká pornoherečka a zároveň první Češka, která se objevila na titulní stránce Playboye po celém světě. Druhou část plánuji dodělat snad do roka.
Kde jsi Jedinečné fotil?
Fotografie jsem vždy chtěl přizpůsobit prostředí, ve kterém se osobnosti cítí přirozeně a je s nimi spjato. Borise jsem fotil přímo v Ústí nad Labem v Předlicích v Marxově ulici, kde Boris opravdu bydlí. Ty fotky vznikaly přímo v jeho bytě a na dvoře jeho domu. Ludvíka jsem také fotil v rozbořeném baráku plném popela, ve kterém bydlel. Například u Wicky jsem jako u jediné zvolil konceptuální přístup, i když ho jinak nemám rád. Právě protože už figuruje na nespočtu vyzývavých fotografií, jsem ji chtěl vyfotit suše a jednoduše jako obyčejnou holku v teplákách, která si čte nebo je u plotny. Chtěl jsem tím ukázat kontrast mezi jejím mediálním obrazem, který si kvůli profesi udržuje, a jejím soukromým životem.
Prozradíš nám, kdy a kde tvůj projekt budeme moci vidět?
Co nejdříve bych chtěl udělat výstavu první části projektu, která je hotová. Bohužel jsem přišel na to, že je celkem problém mít jako začínající fotograf svojí vlastní výstavu. Výstava s Lubošem mě už trochu uvedla do uměleckého světa, pár fotografií se prodalo i do zahraničí, ale na prostor pro velkou výstavu 25 velkoformátových fotografií, kde bych mohl eventuelně vystavit obě části projektu, to zatím nestačí. Zatím mám příslib na výstavení části projektu v DOXu, ale to je ještě v jednání a kdo ví, za jak dlouho se to bude moci uskutečnit. Ale je faktem, že s mou galeristkou Nadiou Rovderovou se domlouváme, že bychom první část projektu vystavili na jaře u ní v galerii, ale je to všechno teprv na začátku a bude potřeba sehnat peníze atd. Uvidíme …
Budeš k projektu mít i text?
Nyní to vypadá tak, že jsem každého z portrétovaných poprosil o vlastní popis sebe sama. Kromě Ludvíka to mám dokonce od všech ručně napsané, od něj už jsem to bohužel nestihl získat, protože nedávno zemřel na selhání plic. Tyto texty pak chci při vystavování k fotografiím použít.
Ty jsi za projekt získal i ocenění.
Ano, s projektem Jedineční jsem se stal finalistou mezinároní soutěže vysokých uměleckých škol FETA AWARD 2016. Tam jsem zaslal výběr 11 fotografií z mého projektu. Hlavní cenu vyhrála italská fotografka Priscilla Pallante, já jsem skončil na druhém místě, pokud jsem správně pochopil závěrečnou řeč. Ale i tak jsem rád, protože soutěž mi následně dopomohla třeba k výstavě s Lubošem Plným.
Je snadné se pro začínajícího fotografa uchytit se hned po škole?
Dva měsíce po promoci jsem pracoval ve fotografické agentuře, která byla přidružená k reklamce. Tam jsem dělal asistenta reklamnímu fotografi a řešil jsem i nějaké produkční záležitosti. A tehdy jsem zjistil, že to svým způsobem peklo. Většinu práce zabere komunikace s klientem, všechno jde přes několik lidí a prostředníků, často se potýkáte i s absurdními a dívnými požadavky a hlavně jako reklamní fotograf nejsme tvůrčí složka, ale "řemeslník". Po psychické stránce je to v tomto ohledu dost náročné.
A jak je to v uměleckém světě?
Tam to funguje jinak. Já jsem v tom teprve krátce, takže taky ještě moc nevím, ale v podstatě nejdůležitější je o sobě neustále dávat vědět, aby se člověk nějak uchytil. Jakmile člověk přestane, tak je těžké se vrátit. Zároveň hodně záleží na místech, kde člověk vystavuje, na počtu výstav jak u nás tak v zahraničí, na kontaktech, na kriticích, jestli vaše dílo má nějaký významný sběratel, nebo instituce…je toho mnoho co ve finále určuje vaše renomé a defakto i cenu.
Měl jsi už zkušenost s prací na některých mezinárodních projektech?
Mým plánem do budoucna (až na to budu mít finance i morál), je fotit zajímavé osobnosti po celém světě, stejně jako to teď dělám v rámci Jedinečných. Chci dokumentovat lidskou zvlášnost v globálním měřítku.
Máš nápady na nějáké další projekty do budoucna?
Zároveň jsem si do budoucna vymyslel, že bych chtěl fotit zvlášnosti v rámci lidské sexuality, ale to bude problematické, protože tito lidé jsou v uzavřených komunitách a bude složité si získat jejich důvěru. Nejde mi o senzaci, ale spíš o podstatu, jak to u sebe objevili a proniknout k jádru jejich svébytné sexuality. Kdyby třeba některý ze čtenářů chtěl v tomto projektu participovat, budu rád za jejich zájem.
