Mapa s místem tréninku pražského týmu Prague Pegasus ukazovala, že mám jít na Letnou. Říkala jsem si, že je to asi jen místo srazu a pak se všichni odebereme někam do tělocvičny. Ale ne. Na louce kousek od tramvaje hlouček mladých lidí odkládal bundy a rozmisťoval kulaté obruče. "My vlastně nic víc než trávu a volné prostranství nepotřebujeme," vysvětluje mi student právničiny Honza Trnovský, když dorazím na místo. "Branky si postavíme sami, není třeba žádné zázemí ani umělý povrch."
Kolem sebe vidím různé typy mladých vysokoškoláků, najde se tu ale i pár středoškolských studentů. "Ve většině týmů, a poté proti sobě na hřišti, se sejdou lidé, kteří dříve hráli závodně ragby, s těmi, kteří do dvaadvaceti let jen seděli na pohovce. Všichni se musejí naučit základní dovednosti, každý si časem najde pozici a herní styl, který mu vyhovuje a může v něm být jedinečný," popisuje trenér Prague Pegasus Michael Škácha.
Žádná košťata ani hábity
Na louce vidím ležet i pytel s umělohmotnými tyčemi. "Tento sport vznikl v roce 2005 v Americe. Parta nadšenců do Harryho Pottera si řekla, že by pravidla šla vlastně převést i do reálného světa. V té době byla hra o dost podobnější famfrpálu z Harryho Pottera. Hráči měli mezi nohama opravdová košťata a na sobě dlouhé pláště. Sport se ale neustále vyvíjí a před několika lety se to v pravidlech pravého mudlovského famfrpálu zakázalo."
"Dneska už se mohou používat jenom asi metr dlouhé plastové tyče, aby nedocházelo ke zraněním. Týmy nehrají v pláštích, to spíš jen na turnajích pro legraci nebo na Larpech," vysvětluje Honza. Pak mě pobídne, abych se k nim přidala. Beru si tyč a dávám si ji mezi nohy, stejně jako ostatní, a chystám se jít trénovat přihrávky. Za chvíli si všimnu, že jsme se na Letné stali středem pozornosti všudypřítomných pejskařů a běžců.
"Každý trénink si nás někdo fotí, ptá se, co to děláme, nebo křičí: ‚Jé, to je famfrpál!‘ Někdy se u nás někdo zastaví s tím, že vůbec nevěděl, že se tady něco takového hraje, a ptá se, jestli se může přidat," komentuje zájem okolí Honza. Když se o tyč pak v dlouhé chvíli začnu opírat jako o hůl, okřikne mě: "Koště musíš mít neustále mezi nohama! Jinak spadneš!"
Drsňáci, co se nezdají
Oficiálně je famfrpál kontaktní týmový sport. Je to něco mezi ragby a vybíjenou. Na oválném hřišti je za každý tým sedm hráčů: dva odrážeči, tři střelci, brankář a chytač. Odrážeči hrají se třemi potlouky (snaží se sejmout chytače) a střelci mají jeden balon, který se snaží prohodit obručemi přes brankáře. Po 17. minutě vstupuje do hry zlatonka a chytači.
Stejně jako si museli mudlovští hráči odpustit létání na košťatech, museli oželet i pravou zlatonku. Nahradil ji člověk ve žlutém oblečení s tenisákem v ponožce zaháknuté zezadu za kalhoty. Chytači mají za úkol tenisák zlatonce vyfouknout. A zlatonka bývá pěkně zákeřná - někdy hráčům kradě třeba i košťata. "Většinou se k tobě chová tak, jak ty k ní," ujišťuje mě vysoký černovlasý chlapec. "Chovej se slušně, a koště ti nezmizí."
Co byste o famfrpálu měli vědět:
Jde o plně kontaktní, genderově vyvážený sport, přičemž oficiální mudlovský famfrpál vznikl v Americe. V ČR se hraje od roku 2015 a v současnosti u nás existuje pět týmů. Mistrovství světa se koná každé dva roky.
Pokud máte za to, že famfrpál hrají jenom vysokoškolské fajnovky, tak jste na omylu. I když je sport kontaktní, hráči nemají žádné chrániče. Jen ty na zuby. Bez nich je nepustí na hřiště. "Střety nejsou tak časté, ale v pravidlech je dovolené do někoho naběhnout celým tělem. Když hráč spadne špatně, vykloubí si rameno," prozrazuje Honza.
"Občas se hráči srazí hlavami a rozseknou si je, občas se objeví nějaký vyvrtnutý kotník, prostě asi tak jako ve všech sportech," doplňuje. Ptám se na úrazy i Sylvie, zástupkyně něžnějšího pohlaví: "U nás tak kontaktně nehrajeme, ale je dobré se to naučit. Spíš si myslím, že se člověk musí naučit dobře padat; umět u toho dobře sbalit hlavu a tak. Mnohem častější jsou ale zranění zaviněná tím, že zakopneš o vlastní nohu."
Zlaté pravidlo: Don’t be a dick
Největší respekt patří podle mě právě holkám, které se do tohoto sportu pustí. "Podle pravidel musí být famfrpál genderově namíchaný, takže musejí hrát kluci i holky. Genderové pravidlo stanovuje, že ani jedno pohlaví nesmí být na hřišti zastoupeno více než čtyřikrát, to znamená, že v jednu chvíli mohou být na hřišti maximálně čtyři holky a čtyři kluci. Ve většině týmů je víc kluků, tady v Praze máme víc holek," vysvětluje mi Honza.
Podle něj mají kluci ve famfrpálu výhodu v tom, že jsou vyšší a silnější. Ale podle Sylvie jsou naopak trochu zvýhodněné holky. "Podle mě kluci po holkách zas tak často nejdou. A taky myslím, že se na sebe snažíme dávat navzájem pozor. Navíc pravidla kontaktu jsou stanovená velmi chytře, takže se například nesmí jít po krku, kontaktovat hráče můžete jenom zepředu a pouze jednou rukou a tak."
"Na hřišti jsou i rozhodčí, kteří vše kontrolují. Hlavní pravidlo této hry je ale klasické - Don’t be a dick. Takže velký kluk prostě nesejme malou holku," uklidňuje mě Sylvie. Především ale famfrpál genderovou rovností sděluje to, že chce brát všechny tak, jak jsou, bez ohledu na to, ke kterému pohlaví se řadí.
České týmy? Žádná ořezávátka!
Úplně první tým vznikl v Olomouci v roce 2015. Další dva v Praze a Brně na sebe nenechaly dlouho čekat. Tyto tři týmy jsou tedy nejstarší, nejnovější dva se objevily nedávno v Českých Budějovicích a Plzni. Pokud máte ale zájem založit tým u sebe ve městě, není problém. Stačí na webu kontaktovat Českou asociaci famfrpálu.
"Jsou i mezinárodní turnaje. Každé dva roky se pořádá světové mistrovství, kterého jsme se v roce 2017 zúčastnili úplně poprvé. Bylo to ve Florencii v Itálii. Na místo dorazilo 29 týmů z celého světa a všichni očekávali, že se umístíme někde na konci. Nám se ale podařilo pár zápasů vyhrát a umístili jsme se na 15. a 16. místě. Byl to obrovský úspěch, který nikdo nečekal," říká mi s úsměvem Honza.
Prague Pegasus jsou rádi za každého nováčka a všechny jejich tréninky jsou veřejné. Pokud vás sport inspirovaný snad nejslavnějšími čarodějnickými knihami a filmy taky nadchnul, určitě se za nimi běžte podívat. A nejenom za nimi. Každý tým vás jistě přijme s otevřenou náručí. Najdete tak skvělou partu na sport i pokec o Harrym Potterovi.
