Záhadně zachovalé buněčné dýchání, vybíravý virus napadající jen určité oblasti mozku, netypický apetit, libovolně dlouho stagnující rozklad těla. Navzdory tomu, že jsou zombie jenom výplodem fantazie, jejich existence už zaměstnala nejednoho badatele. Zajímal je nejenom vznik nemrtvých, ale i teorie o jejich biologii nebo průběhu zombie apokalypsy.
Kde se berou zombie
Zombie vznikají různě. V některých příbězích stojí na počátku radiace, jindy zase tajuplný virus. V seriálu The Walking Dead se setkáváme s tím, že onen virus je už od počátku přítomen v každém člověku. Zatímco při normální situaci si klidně spí, po kousnutí zombíkem prudce vzroste jeho množství v těle a napadený umírá. Po smrti virus aktivuje mozkový kmen a další oblasti centrálního mozkového systému a voilà, nový požírač mozků je na světě.
"Připomíná to prionová onemocnění," komentuje Eliška Selinger z Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR. "Priony jsou infekční bílkoviny. Zdravou variantu bílkoviny máme všichni v mozku. Ale varianta špatně tvarovaná, získaná třeba konzumací nakaženého masa či kanibalismem, se začne v mozku hromadit a postižený nakonec umírá." Ale to, že by si takový virus jen tak zvládl po smrti hostitele aktivovat určité části nervového systému, je vysoce nepravděpodobné.
Zombie jako atlas neurologických poruch
Tajemství zombie chování tkví v jejich mozku, respektive poruchách specifických částí. Nejistá chůze, problémy s rovnováhou a náměsíčné vrávorání souvisí s poškozením mozečku, který zodpovídá za koordinaci pohybů a rovnováhu. Zombie zároveň nejsou ten nejostřejší nůž v šuplíku a vypadají, jako by nevěděly, co dělají. To odkazuje na poškození čelního laloku koncového mozku. Jejich agresivita se dá vysvětlit nadměrnou aktivací amygdaly, která se podílí na emočním chování. No a konečně, jejich neutišitelný hlad odpovídá lézi na ventromediálním hypothalamu, který je centrem sytosti.
Zmasakrování lidstva do sto dnů
Matematických modelů zombie apokalypsy existuje několik (počíst si můžete například v tomto projektu University of Ottawa), jeden z posledních mají na svědomí studenti University of Leicester. Ti svůj výzkum založili na epidemiologickém modelu SIR (susceptible, infected, recovered/dead) a dvou předpokladech:
- že by se lidstvo neumělo bránit,
- že by byla 90% šance proměny po napadení zombie.
Závěry studie pro lidstvo nevyznívají příliš nadějně: po prvních 100 dnech zombie apokalypsy by na celém světě zůstalo jen necelých 300 lidí. To zní jako pořádný filmový masakr, co? O něco lépe vyznívá následující studie, která vzala v úvahu bojeschopnost lidského druhu a porodnost. V takovém případě by lidstvo bylo schopno hrůznou pandemii odvrátit a veselým rozmnožováním zvyšovat populační čísla.
Proč se prostě nerozloží jako každá mrtvola?
Jednou z mnoha záhad zombie těl je jejich podezřele dlouhá životnost. V reálném světě to totiž netrvá dlouho a do mrtvého těla se pustí hromada bakterií, které ho postupně rozloží takříkajíc na molekuly.
Samozřejmě záleží na tom, jak taková zombie vzniká. Pokud by šlo o zombifikaci živého těla, kterému pořád funguje krevní oběh a další fyziologické pochody, a má jenom poněkud ožraný mozek, dá se stabilnost tělesné schránky s přimhouřením obou očí pochopit. A to i když to vyvolává spoustu dalších otázek jako dostatek živin pro funkce organismu, absence pití a podivný zombie jídelníček. Jde-li ale o oživení mrtvých, situace se komplikuje.
Nad tímhle problémem se zamýšlel Kyle Phill, který ve svých videích Because Science rozebírá vědu ve filmech. A došel k zajímavému závěru. Pokud by zombie způsoboval virus, mohlo by jít zároveň o virus, který umí zpomalit rozklad těla. Jak by se mu to mohlo povést? V hlenu, který máme různě po těle, našli vědci bakteriofágy a viry, co zabíjejí bakterie. Kdyby se zombie viru podařilo zvyšovat jejich množství, mohli by účinně bojovat proti bakteriálnímu rozkladu. A trocha slizu na zombících není nic překvapivého.
Vyrobte si svého zombíka - recept z Haiti
Pokud po přečtení tohohle článku ztrácíte naděje, že byste si kdy mohli na vlastní kůži zažít zombie apokalypsu, možná vás zaujme následující příběh z Haiti. Ostrov v Karibském moři má dlouhou historii voodoo, a tak není divu, že právě tam se v minulém století objevila první zdokumentovaná zombie.
Clairvius Narcisse zemřel v roce 1962 lékařsky potvrzenou smrtí a byl následně pohřben. Jenže o 18 let později se objevil ve své vesnici a byl rozpoznán svou rodinou i přáteli. Na rozrušené otázky všech vytrvale odpovídal, že se stal obětí voodoo černokněžníka, který si ho podmanil, aby mu sloužil. Jeho případ vyvolal překvapení, a tak se na místo vydal čerstvý absolvent etnobotaniky Wade Davis.
Davis udělal několik analýz zombie směsí černokněžníků a poskládal z toho pravděpodobný příběh. První prášek obsahoval smrtící neurotoxin tetrodotoxin, který u Clairviuse navodil kóma, navenek vypadající jako smrt. Haiťan byl tak uznán za mrtvého a pohřben. Černokněžník ho následně vytáhl z hrobu a začal ho krmit durmanem, který obsahuje psychoaktivní látky. Otrava durmanem mimo jiné způsobuje vrávoravou chůzi, náměsíčné chování, agresivitu, dezorientovanost, nesrozumitelnou řeč a halucinace. A jsme doma! Nebo ne?
Zatímco delirogenní účinky durmanu jsou dobře známé, první část příběhu pokulhává. Dalšími analýzami se přítomnost tetrodotoxinu v "zombie prášku" neprokázala a Davisova hypotéza byla odmítnuta jako nepravdivá.
A rozhodně tohle nikomu nedoporučujeme zkoušet doma. Ani v zájmu vědy.
