Návštěva rodiny
Jako "maloši" jsme měli jen jeden úkol při návštěvě rodiny: nezlobit. Dnes je to těžší - i my se musíme zapojovat do konverzace. A ruku na srdce, v každé rodině je aspoň jeden exot, kterého vážně nepotřebujete vidět nebo s ním mluvit. Jako dospělí už taky víme, že oblíbený strýček Jarda je přívržencem politické strany, kterou z duše nenávidíme. Nebo teta Helča, se kterou jsme si hráli, že padáme na zem, vlastně nepadá úmyslně, ale až po lahvi vína. A když už si říkáte, že nic horšího než politické, ekologické nebo opilecké debaty nepřijde, vytasí babička s dědou otázku, jestli budou na vysvědčení jedničky. V tu chvíli chápete taktiku tety Helči.
Kapr není mezi námi
Další kapitolou je kapr ve vaně. Byl jako domácí mazlíček - sice smrděl, ale i tak jsme ho měli rádi. Jenže jednoho dne zmizel a než jsme stačili rozjet pátrací akci naplno, byla štědrovečerní večeře a rozbalovaní dárků. Ty zaměstnaly naši dětskou mysl natolik, že jsme si a na kapra ani nevzpomněli. Až teď víme, že pro našeho kámoše nastal totální horor (!!!) hned po vytažení z vany. Naštěstí jsme se ponaučili z chyb rodičů, a když budeme kupovat nějakou rybu, necháme ji klepnout hned na stánku. Abychom si k ní zase nevytvořili citový vztah.
Je to stresující a vyčerpávající
Úspěšné Vánoce se neměří podle počtu dárků, radosti, ale pomocí míry vyčerpání. Projevy večírků, přejídání, zkouškového, nákupu dárků a tlaku na socializaci na sebe nenechají čekat. Vidina lepších zítřků? Ani omylem. Stres je tak velký, až cítíte, jak vám naskakuje další vráska. Kde jsou sakra ty časy, kdy jsme se mohli v klidu dívat na pohádku nebo sáňkovat?!
5 kilo nahoru
Někdo napeče dvacet druhů cukroví, aby se mohl s ostatními předhánět. Jiný se předhání tím, kolik toho sní. Obecně je lepší patřit do druhé kategorie, protože se nejen nenadřete, ale ještě se dostatečně zásobíte cukrem, který sníží hladinu stresu. Takže to američtí vědci a přední psychologové určitě doporučují. Háček je ale v tom, že v dospělosti je snad každý gram navíc jde vidět. Brali jsme v sedmi letech ohled na své břicho a hodnotili, jestli ještě můžeme pokračovat v jídelních radovánkách? Ne! To, že si část odkládáme na další dny, není kvůli tomu, že jsme chytřejší a skrblíme si do zásoby. Je to proto, abychom byli vůbec schopní vstát z postele.
Bankrot za tři, dva, jedna!
Věřit na Ježíška bylo výhodné. Stres z nákupů nás obcházel obloukem a ani jsme nemuseli rozbíjet prasátko s úsporami. Pak jsme přešli do období, kdy jsme věděli, jak to s dárky chodí, a chtěli jsme se podílet na šíření radosti. Pod stromeček jsme tak servírovali vlastnoruční výrobky. I když rodina s kyselým úsměvem tvrdila, že vyrobené dárky dělají vždycky největší radost, po čase nás dostihla masáž řetězců a nákupní blázinec. Průměrný Čech utratil v loňském roce kolem 6 000 korun za dárky. A teď si ještě přičtěme, co propijeme na vánočních trzích, utratíme za jídlo, kino nebo teplejší oblečení. Pokud bankovní účet není v prosinci totálně vytunelovaný, je na místě se poplácat po zádech a pořádně si pogratulovat.
Bílé Vánoce
Z každého zimního obrazu od Josefa Lady je jasné, jak vypadají správné Vánoce. Jsou plné sněhu a obrovských sněhuláků. Tuto představu jsme si utvrdili v dětství, protože jsme zažívali ten největší luxus na světě - měli jsme dostatek času na bobování, bruslení a všemožné aktivity. Teď vstáváme do tmy, vyrážíme do školy nebo na brigádu a vracíme se kdy? Ve tmě. Ladovská zima nemá šanci, i kdyby výjimečně nasněžilo v prosinci místo února. Uvědomili jsme si, že bílé Vánoce se konat nebudou a měníme mindset spíše do černa. Pro milovníky sněhu je tu dobrá zpráva. První větší nános by se měl objevit na Silvestra, takže pokud si bílou pokrývku chcete nejen užít, ale i pamatovat, moc nepijte.
