Byl jsi na stáži v Evropském parlamentu přes stipendium Roberta Schumana. Proč ses rozhodl právě pro parlament, a ne třeba pro Evropskou komisi nebo jinou instituci?
Na stáž v Evropské komisi - na Blue Book Traineeship - jsem se hlásil několikrát už dřív. Ani jednou jsem se ale nedostal. Potom jsem se odvážil vyzkoušet parlament, přihlášku jsem psal někdy stranou večer a vybrali mě. Takže to byla spíš trochu loterie. Je tam spousta lidí, kteří se hlásí, ale nikdo v to moc nevěří. Mně se poštěstilo.
Jak získat mezi tolika lidmi výhodu? Co by měl člověk mít, aby se dostal se do Evropského parlamentu?
Výhodou je pocházet z nějakého menšího členského státu, například z Estonska nebo z Malty. Hlásí se odtamtud méně lidí, ale přesto se musí dosáhnout kvót pro každý členský stát, takže je mezi uchazeči menší konkurence. Je potřeba umět francouzsky, německy nebo anglicky, přičemž angličtina je samozřejmostí. Také pomůže, pokud studujete obor, ve kterém aktuálně shánějí stážisty. Například média, mezinárodní vztahy, politologie, jazyky. Hodí se mít vystudovanou nějakou školu, které v parlamentu vyhledávají, což jsou třeba francouzské politologické instituty.
Není to nevýhoda pro studenty z méně prestižních univerzit? Ty české přece jen proti některým evropským takový věhlas nemají.
Vybírají vás lidé z různých kanceláří, a pokud jste chodili například na stejnou školu, budou vám věřit víc. Francouzi, Britové a Němci si mezi sebou pomáhají. Pokud máte českou univerzitu, určitá nevýhoda může být v tom, že Čechů v evropských institucích obecně moc není.
Zažijete, co je to práce
Co přesně jsi měl v parlamentu za úkol?
Pracoval jsem pro European Parliament Research Service, což je jakási výzkumná agentura, konkrétně v sekci pro mezinárodní vztahy a lidská práva. Pokud si europoslanec vyžádá informace k nějakému probíranému tématu, agentura je zpracuje. Podle toho se pak daný poslanec může lépe rozhodnout při hlasování. EPRS taky vyvíjí různé analýzy, předpovědi a grafické informace pro parlament. Je to takzvaný think-tank Evropského parlamentu.
Artur Mundil
V šestnácti letech se dostal s rodiči do Velké Británie. Zůstal tam a vystudoval střední školu a následně politologii na dvou prestižních univerzitách. Během studia se dostal i na pařížskou Sorbonnu nebo na College of Europe v Bruggách. Po škole se mu povedlo získat stáž v Evropském parlamentu. Nyní pracuje na Úřadu vlády a radí českým politikům s evropskou agendou.
Je možné dostat po stáži v Evropském parlamentu stálé pracovní místo?
To je téměř nemožné, protože parlament je transparentní instituce. Při troše štěstí můžete získat kontakt na některého z poslanců a stát se jeho asistentem. V Evropské komisi to funguje lépe - jakmile se tam jednou dostanete, můžete získat smlouvu tím, že vás někdo pozve k pohovoru. Vzhledem k tomu, že na stáži dáte okolí možnost vás poznat, dostávají lidé ze stáže Blue Book občas příležitost zůstat.
Měl jsi možnost nahlédnout i do interního fungování parlamentu?
Research Service je detašovaná agentura, která ani není v Evropském parlamentu jako takovém. Tím pádem jsem nebyl součástí legislativního procesu, ale dělal jsem spíše akademické rešerše. Výhodou je, že máte kartu, se kterou můžete jít na jakékoliv jednání výboru.
Chodit na jednání nebylo součástí tvé práce?
Stážisti jsou vždycky přiděleni ke konkrétnímu tématu, které sledují. Nadřízený proto chce, aby na jednání chodili pro informace. Součástí stipendia Roberta Schumanna je taky jedna proplacená cesta do Štrasburku na plenární zasedání. Tam se můžete seznámit s legislativním procesem, potkáte europoslance a zažijete Štrasburk.
Jaké podmínky musí člověk splnit, aby stáž v Evropském parlamentu dostal? Můžou se hlásit i studenti oborů, které nesouvisí s mezinárodními vztahy? Co třeba takoví medici?
Můžou. Technické vědy jsou někdy lépe využitelné než politologie. Tu tam má vystudovanou každý. Ať ale studujete jakoukoliv školu, je potřeba mít minimálně bakaláře. Což ale mezi ostatními uchazeči může být málo. Magistr je proto určitě jistější, spousta žadatelů má další tituly.
Dá se říct, že taková stáž člověka změní? Co si může odnést do života?
Zažije, co je to práce, jak vypadá pracovní režim a vztahy. Naučí se, komu věřit, a komu ne, jak moc se angažovat. Získá cit pro to, co je správné, a co ne. To všechno se do života hodí. V parlamentu taky potká spoustu lidí ze všech možných zemí.
Změnilo se nějak tvoje nahlížení na Evropskou unii?
Člověk má pocit, že pokud je proevropský, zná historii a věří v projekt jako takový, může se do toho ponořit. Rychle jsem však zjistil, že ani po letech studia evropské politiky nevím takřka nic praktického a pořád mě může spousta věcí překvapit. Navíc samotné procesy jsou sice transparentní, ale k těm opravdovým rozhodnutím dochází trochu za zavřenými dveřmi.
Evropa pro naše děti
Půjdeš k volbám do Evropského parlamentu?
Jasně. Ještě, aby ne.
Proč chodíš k volbám? Obecně.
Časem si člověk uvědomuje, že jeho vliv je menší a menší. Ale je to potřeba. Je to nedílnou součástí občanství a je důležité si uvědomit, že i opozice se podílí na debatě. Když jdete volit, máte pak pocit, že jste toho součástí. Takže jděte všichni k volbám!
Mají volby do Evropského parlamentu význam i pro studenty?
Stojíme teď na takovém historickém milníku, kdy se škrtá všude možně. Od krize neexistuje konsensus o sociálním státě. Je nejvyšší čas obhájit práva na studium - pokud nebudeme aktivní, můžeme o studijní výhody přijít. Chvíli se diskutovalo o tom, že se zruší Erasmus a studentská odezva byla dost velká, takže se ve výsledku program dokonce rozšířil. Studenti by se měli angažovat proto, že ta Evropa, kterou vytvoříme teď, bude ta samá Evropa, co budou mít jejich děti.
Podle čeho bychom se měli rozhodovat, koho si vybereme ve volbách do Evropského parlamentu?
Myslím si, že je zbytečné volit stranu, která sabotuje Evropskou unii. Jsou dejme tomu euro-realistické strany, které jsou proti současnému stavu a chtějí reformaci, to je v pořádku. Ale volit euroskeptické, anti-evropské strany nemá smysl, protože to nepovede k žádné změně.
Liberálněji
Dlouhou dobu jsi žil a studoval ve Velké Británii. Jaký je rozdíl mezi studiem tam a v České republice?
V Británii je liberálnější vzdělávací systém. Přijel jsem tam v 16 letech a už v tu dobu jsem si mohl vybrat čtyři předměty podle svých preferencí. Nemusel jsem tím pádem studovat něco, co nechci a naopak jsem se mohl specializovat. Na druhou stranu Britům chybí všeobecný přehled. Znají nazpaměť dějiny Tudorovců, ale nevědí nic o druhé světové válce. Studium je taky z velké části o domácí práci - nemáte tolik hodin ve škole a záleží na vaší iniciativě. A zkoušky jsou příšerné.
Británie si taky zakládá na mimoškolních aktivitách.
Právě, vytváříte si hodně kontaktů. Jsou tam různé spolky nebo sportovní kluby - já třeba chodil na šerm a byla to nejlepší věc, co jsem kdy dělal. Vznikají tam přátelství do konce života.
Myslíš si, že zkušenosti se vzdělávacím systémem v Británii ti pomohly dostat se do Evropského parlamentu?
Euroskepticismus ve Velké Británii mě vlastně přivedl k tomu, abych studoval Evropskou unii. Výhodou bylo určitě i to, že jsem dostal hodně grantů a sociálních podpor. Navíc školy v Británii mají spoustu konexí se soukromým sektorem, a právě i s evropskými institucemi.
Doporučil bys mladým lidem, aby si vyzkoušeli, jak funguje Evropská unie zevnitř?
Určitě. Je to sice dost procedurální a byrokratické, ale to je tak skoro s jakoukoliv prací. Myslím si, že je potřeba to prostředí zažít, aby člověk opravdu pochopil, jak funguje. Potom můžeme tlačit na českou vládu, aby se v Evropě více angažovala.
