Jsi úspěšná v zimních sportech, to znamená, že jsi často na cestách. Takový život příliš dospívajících nezná, jaký je?
My jsme celá rodina takoví nomádi. Přijde mi to už zcela normální. Je to ale samozřejmě blázinec. Pořád jen balím, cestuju, vybaluju, lyžuju, balím, sedím v autě nebo v letadle, vybaluju, snowboarduju a zase balím.
Ten, kdo je zvyklý mít svůj stálý domov, to asi nepochopí. Nechybí ti pevné místo, kde by ses cítila doma?
Já ani takové místo nikdy nezažila, takže mě to netrápí. My jsme doma všichni kočovníci a pořád se někam stěhujeme. Když už jsem doma, tak jsem za to ale velmi ráda.
A co pro tebe znamená doma?
Asi ne to, co pro ostatní. Já jsem doma ve Špindlu, v Praze, v Řecku. Pro mě jsou to spíš místa, kam se ráda vracím a zůstávám tam víc než týden v kuse.
Před olympiádou jsi hodně na cestách, kde jsi tedy měla například svůj poslední "domov"?
Teď jsem byla "doma" v Coloradu, kde jsem byla měsíc. To už je u mě co říct.
Holky jsou zvyklé na velký šatník, na hromadu věcí, které třeba ani nepotřebují. Na to u tebe není prostor, že?
Jak si člověk pořád balí a vybaluje, tak si uvědomí, co skutečně potřebuje tahat s sebou. Já si toho vždycky beru docela dost, takže když odjedu z domova, jsou všichni najednou rádi, jak je uklizeno.
Stane se ti někdy, že ani nestačíš vybalit a jedeš zase dál?
Docela často. Kolikrát si ani nestíhám vybalit v hotelu do skříně. Dalo by se říci, že žiju "v taškách". A že jich je!
Většina Čechů zná hory a moře jen z dovolených. Ty tam často žiješ, trénuješ, trávíš každodenní život. Jaký máš k těmto pro nás exotickým místům vztah?
Hory i moře mě strašně baví. Přece jen velkou část roku žiju v horách, takže k nim mám blízký vztah.
Předpokládám, že řada tvých dětských vzpomínek bude právě ze života v horách.
Nikdy nezapomenu, když jsem chodila na základku a mohla jsem jezdit do školy na saních, na lopatách nebo snowboardu. Bydlení v horách mělo své nepostradatelné výhody. Jet lesem z kopce do školy, to byl zážitek.
Jak vypadala výuka v horské škole?
Pan učitel nás bral lyžovat, to bylo výborný. Neumím si představit, že bych dělala halový sport. I když na druhou stranu je pravda, že někdy hodně závidím hokejistům, rychlobruslařům nebo basketbalistům, že jsou v teple.
Když si potřebuješ psychicky odpočinout, být sama se sebou, jak vypínáš, chodíš se například projít do přírody?
Kdyby bylo kdy, tak bych klidně i chodila, ale je to těžké. Ráda si ale vyjedu na moře na windsurfu. To je taková moje procházka přírodou, tam si báječně odpočinu.
Jak nejraději trávíš večery?
Úplně nejradši spím. (smích)
A když jsi odpočatá a máš volný večer?
Zajdu si do divadla, to miluju. Také se ráda podívám na film, zajdu na koncert. Hodně záleží na tom, kde zrovna jsem.
Představ si, že jsi v Praze a nemáš plán.
Tak se zajdu podívat na Partičku, to je moje. A taky mám v oblibě knihovny.
Vážně?
Opravdu. Je tam takový druh ticha, který nikde jinde nenajdu.
Jaká jsi čtenářka?
Výborná! Knihovnice mě musí milovat. Napůjčuju si tam vždycky mraky knih, většinu z nich nestačím ani otevřít, a když je po půl roce vláčení světem vracím, platím moc pěkné zpozdné. Ale za ten zvláštní pocit v tý ohromný knihovně to stojí.
Kolik času trávíš v Praze a kolik na cestách?
Záleží na ročních obdobích. Ale pozor, já mám jenom dvě: zimu a léto. (smích) Jaro a podzim jdou mimo mě, v nich mám trochu zmatek. Tu dobu jsem většinou krátce v Praze.
Takže taková tvá zastávka mezi zimou a létem?
Přesně, a já ty návštěvy odlišuju tím, zda jsou před prázdninama, nebo před Vánoci. Jsou to chvíle, kdy doháním školu, a všechno mi to nějak splývá. Zimu a léto ale poznám bezpečně.
Podle čeho?
Zima jsou pro mě hory, tedy lyže a snowboard, a léto voda a windsurf.
Příští podzim si ale předpokládám pamatovat budeš, čeká tě jedna významná událost.
Maturita?
Správně! Stíháš se připravovat?
No právě, a jsme u toho! Normální studenty čeká maturita na jaře, jenže já budu mít jaro na podzim, protože na jaře budu dohánět čtvrťák, který nestíhám v zimě. Jsem kvůli zimní sezoně taková posunutá.
Kolik času máš na učení?
Bohužel moc ne. Když se mě někdo ptá, tak odpovídám takticky, že "tak normálně". Naštěstí nemám s učením a pochopením látky velké problémy, učím se celkem lehce. Když už se do toho pustím, tak to nemusím přehánět. Mamka ale tvrdí, že se učím hodně a jsem šprtka. (smích)
A jak se vidíš ty?
Řekla bych, že jsem notně nárazová studentka. (smích)
Jak dopadne tvá maturita?
Samý jedničky!
Skutečně?
Bereš mě vážně?
Přestávám.
No proto. Každopádně uvidíme, ale chci samý, to je jasný. (smích)
Jak často se dostaneš mezi spolužáky do školy?
V posledních letech už jen vzácně, v podstatě jen při zkouškách.
Učíš se sama, nebo si sháníš pomoc u rodiny či kamarádů?
Jediná pomoc, kterou mám, jsou učebnice. Protože jsem pořád na cestách, tak se učím sama.
Říká se o tobě, že při závodech nepociťuješ trému. Máš to podobně i ve škole?
Závody jsou jiné, protože při nich jsem sama. Vím, co mám natrénováno, a jedu sama za sebe. Ovšem ve škole při zkouškách mám protivníka, který může a umí kdykoliv zaútočit.
Jaký předmět je pro tebe nejhorší?
Dějepis. Mám na něj profesora, který celý život bádá a zkoumá historický souvislosti. Jeho těžko načapám nepřipraveného.
Zato on studenty asi nepřipravené načapat umí, že?
Dokonale umí najít v mých vědomostech skulinku, ne-li celou mezeru. U něj nepomůže ani to, že přečtu všechny učebnice. Vždycky se najde něco, na co neznám odpověď.
A co nějaký oblíbený předmět?
Matematika je skvělá. No… (přemýšlí) To je možná silné slovo, ale minimálně je spravedlivá. Vypočítám výsledek a hned je jasný, zda je to správně, nebo špatně. Ale umět historii? To je pro mě peklo!
Co ti dělá největší problém si zapamatovat?
Jména, ty jsou pro mě velký oříšek. Já bych si nejradši všechny ty panovníky očíslovala.
Přistihl tě někdy nějaký učitel, jak opisuješ?
Jo, jo, ve třetí třídě. Učitelka si myslela, že opisuju, ale to nebyla pravda. (smích)
Jak to?
Já jsem byla vždycky dítě, které má nejvíce věcí, ať už to bylo na lavici, nebo kolem sebe na zemi. Nikdy jsem nebyla připravena na ten konkrétní předmět. Chtěla jsem totiž mít všechno při ruce.
A to byl problém?
No právě že při němčině jsem měla v té hromadě věcí kromě jiného na lavici i otevřený sešit. Na pyramidě těch věcí jsem psala písemku, protože jinde nebylo místo. Paní učitelka nám něco diktovala, a když šla kolem mé lavice, vytáhla z hromady ten sešit, ukázala mi ho, zavřela a řekla: "Esterko? Víš o tom?" Koukala jsem jako blázen. Takže šanci opisovat jsem měla, ale jak by řekl Robert Záruba, neproměnila jsem ji.
Nedávno jsem si četl tvůj on-line rozhovor. Všiml jsem si, že ti tam dost kluků vyznává lásku a chce tě pozvat na rande. Stává se ti to často?
Při on-line rozhovorech často, tam mají všichni odvahy za dva.
Máš vůbec šanci se svým stylem života s někým chodit, měla bys na přítele čas?
Na stejnou otázku bych se chtěla zeptat třeba Lindsey Vonnové. V lyžařském světě to v tomto směru není moc jednoduché.
Plánuješ si, co budeš dělat za pár let? Přemýšlíš nad svou budoucností?
Nevím, co bude zítra, natož kde budu a s kým. Ale to je na životě to nejhezčí.
Co dráha zpěvačky, je ještě nějaká šance, že půjdeš ve stopách svého táty Janka Ledeckého?
Třeba jednou zpěvačkou budu, já nevím. Nechám tohle rozhodnutí na chvíli, až se mi bude chtít a budu velká.
Jaká jsi vůbec zpěvačka?
Senzační. Čekám jen na kvalitního producenta. (smích)
Máš představu, čemu by ses chtěla konkrétně věnovat třeba na vysoké?
Všeobecně se snažím dělat vždycky to, co mě baví. A tomu se věnuju naplno. S tím studiem je to u sportovců složitý a já nejsem výjimkou. Vrcholově sportovat se dá jen určitou část života, kdežto studovat můžu celý život, a to bez ohledu na to, jaký obor.
Takže vedle sportovní kariéry zatím vysokou vypustíš?
Když najdu vysokou školu, při které bych mohla profesionálně sportovat, tak bych do toho šla. Medicína ani DAMU to ale asi nebude. I když, kdo ví?
Na závěr se musím zeptat na největší událost letošní zimy, olympijské hry v Soči. Jak se těšíš?
Jako malé děcko! Díky tomu nebudu ani nervózní, protože děti nemívají strach. Závodění mě strašně baví, takže se na olympiádu hrozně těším.
Ester o…
… kočovném stylu života
Baví mě ta neustálá změna. I když se mi některá místa velmi těžce opouštějí, je fajn, že vím, že se tam vrátím. Řekla bych, že se na většinu míst jenom vracím, protože musím. Závody a tréninky se střídají na stejných ledovcích, na stejných horách, na stejných sjezdovkách po celém světě. Někdy mi připadá, že jsem už všude byla.
… zimě a nepříjemném počasí
Když je minus třicet, tak mrznu, ať jsem zvyklá sebevíc. Když je vánice nebo když leje a je mlha, tak je to hodně náročné. Je ale pravda, že zase díky tomu není žádný trénink ani závod stejný.
… tahácích
Na to, abych si dělala taháky, jsem nikdy neměla čas. Občas si ale "vytetuju" různé letopočty na ruku, abych je měla déle na očích.
… vysoké škole
Zatím o ní nepřemýšlím, je to za dlouho. Nechávám to plynout, protože ani nevím, na jakou bych šla. Mám hodně široký záběr, baví mě jak jaderná fyzika, tak divadelní režie.
