Z logiky věci je jasné, proč je student finančně znevýhodněn - čas, který jiný dospělý člověk věnuje práci, prosedí student na přednáškách. Samozřejmě by mohl pracovat po škole, ale to by se měl učit, psát seminárky, připravovat se na zkoušky a tak dále. Tedy alespoň teoreticky. Prakticky tomu totiž už dnes tak úplně není. Už před dvěma lety 67 % z vás odpovídalo v jedné z našich on-line anket, že si při studiu i přivyděláváte, a trh práce hovoří podobně - čím dál více studentů získává praxi už za studia. A spektrum praxe, kterou mohou získat, se za poslední léta také hodně změnilo.
Praxe, praxe a zase praxe
Ještě relativně donedávna byl problém na straně zaměstnavatelů, kteří se zdráhali zaměstnávat studenty bez praxe. Praxi jste ale logicky neměli, když vás nikdo nezaměstnal. Studenti pak houfně končili ve fastfoodech a hypermarketech, což jim moc plusových bodů do životopisu nepřidalo, anebo na neplacených stážích, ze kterých zase nezaplatili ani kolejné. Pak ale nastal zvrat a také velký obrat v chování zaměstnavatelů, který přetrvává až dodnes.
Nezaměstnanost padla na historické minimum (pro představu: zatímco v roce 2012 byla kolem 8 až 9 procent, letos v březnu byla už jen 3,5 procent) a společnosti momentálně evidují přes dvě stě tisíc pracovníků, co jim v byznysu chybí, prostě protože nejsou. A do toho 69 % vysokoškoláků věří, že praxe je k dobré kariéře důležitější než vzdělání (i tohle jsou čísla z naší ankety). Výsledkem jsou náborové akce na středních i vysokých školách, různé placené stáže, částečné úvazky, všemožná stipendia a školení, která mladého člověka bez praxe dokonale připraví na zapřažení do pracovního procesu.
Zdá se, že zaměstnavatelé už snad nemohou udělat víc, aby studenta zlákali, najít si tak práci na nějaký částečný úvazek už dnes není žádný problém. Většina škol také není tak náročná, že by student práci při studiu nezvládal, takže studujeme i pracujeme, a tudíž oproti tomu historickému chudému studentovi máme přece jen jednu výhodu - máme peníze. A to není všechno.
Renesance mamahotelů
Kromě peněz máme taky mozek a umíme si spočítat, co je a není možné a taky co je a není neúměrně drahé. Třeba bydlení, které se v poslední době stává vyloženě nedosažitelným. Zatímco naši rodiče už v pětadvaceti v družstevním bytě vychovávali potomky, my nezaplatíme nájem, pokud nebydlíme alespoň se dvěma dalšími lidmi. A lepší to nebude - ceny nemovitostí vzrostly v loňském roce meziročně o 11 %, v předchozím roce byla situace obdobná a ani letos se moc nepředpokládá, že by se trend zvrátil.
Co nám pak zbývá? Potlačit ego a zůstat bydlet doma - tam, kde je to možné. Jestli vás napadá klasický koncept mamahotelu s dětským pokojíčkem se vzducholoďmi na stěně, kde je vždycky světlo a vždycky teplo, připojení na internet neustále funguje a v koupelně je ten zázračný koš, do kterého když hodíte špinavé kalhoty, najdete je za dva dny čisté a voňavé ve skříni, dovolte nám ho trochu pozměnit. Hosté tzv. mamahotelů totiž už dnes zdaleka nejsou jen povaleči, lenoši a pohodlní. Naopak.
Ti, kteří mají možnost při studiu bydlet doma, velmi často fungují jako samostatná jednotka v prostě jen trochu jiném spolubydlení. Vydělávají si peníze, starají se o sebe a někdy se i finančně podílejí na chodu domácnosti. Prostě se chovají jako dospělí, a ne jako děti.
Reálná čísla
Podle studie Eurostudent, kterou zaštítilo Ministerstvo školství v roce 2016, potřebuje průměrný student 9000 Kč měsíčně. Do průměru jsou započítáni studenti denního studia, a to ti, co bydlí doma, ale i ti, co si někde činži platí. Dokonce jsou ve výpočtu zahrnuti i studenti soukromých škol, jejichž náklady logicky placením školného rostou. Celková částka zahrnuje školné, stravu, bydlení, dopravu, náklady na mobil a internet i peníze na kulturní vyžití.
I díky mamahotelům většině z nich po zaplacení všech nutných výdajů (nájem, energie, jídlo) zůstanou tři tisíce korun na libovolnou útratu (což jsou mimochodem další údaje z naší předloňské ankety) a to ve finále není zase tak málo. Dá se za to jít do kina, koupit si něco hezkého na sebe nebo do domu nebo si z toho něco ušetřit - což většina z nás také dělá (opět naše anketa). Ač je tomu někdy těžké uvěřit právě kvůli těm příběhům s družstevními byty viz výše, podle The Economist mají obyvatelé zemí OECD (35 ekonomicky nejvyvinutějších zemí, jsme tam mimochodem i my) okolo třiceti let v průměru o 7 % víc, než měla předchozí generace (Generace X) v jejich věku, a o 40 % víc, než co měli baby boomers.
Jakkoli to tak možná nevypadá, máme vlastně docela dost.
Článek byl zveřejněn v dubnovém magazínu Studenta s tématem Money. Přečti si víc!
