Jak to bylo dříve?
Dříve: chci někam jet, tak se jednoduše sbalím a vyrazím. Třeba příští týden. Jenže všude je to drahé - letenky byly ještě před pár lety úplně mimo běžný studentský rozpočet a stejně tak nějaké lepší ubytování. Takže stopem nebo vlakem někam relativně blízko. A když už se vyrazilo dál, pak to často znamenalo málo jídla, ubytování v pofiderních čtvrtích a hostelech. A parádní zážitky. Vždyť ta nejlepší vyprávění začínají často nějak takhle: "kámo, pamatuješ, jak jsme tenkrát neměli na…". Ty nejlegendárnější zážitky jsou totiž často spojené právě s těmi největšími životními faily. Tak proč dneska studenti raději delší dobu šetří a vyrážejí na luxusnější dovolené? Kde se to vzalo?
Low cost vs. luxus
Jsou snad dnešní mladí lidé zodpovědnější, než tomu bylo dříve? Chtějí mít všechno pod kontrolou a vyhnout se případným nepříjemným situacím, kdy by museli řešit nedostatek financí, nejistotu, kde budou spát atd.? Proč by pak ale soutěže jako LowCost Race, jejíž podstatou je právě cestovaní s nulovým budgetem, slavily takový úspěch? Když zadáte do googlu "low cost cestování", vyskočí na vás asi 90 tisíc výsledků. Na prvních místech jsou tipy a triky jak levně cestovat, e-booky o tom, na čem všem a jak se dá během cestování po světě ušetřit, blogy, knihy, weby a dokonce festivaly, které učí jak často a levně cestovat. Tak jak to tedy je?
Na jedné straně tady máme obrovský boom lowcostového cestování, na straně druhé pak studenty v luxusních rezortech. Dnes, v době finančně velice příjemných služeb jako airbnb, couchsurfing, housesitting a lowcostových leteckých společností se dá skutečně snadno naplánovat parádní dovolená za velice přijatelný rozpočet. Když narazíte na výhodnou akci (a že jich je!), můžete letět na týden na Kanáry za peníze, které by dříve stačily tak akorát na týden na Slovensku. Bez stravy. Na druhé straně je tady pak ale stále více rozšířený trend šetření na pořádné cestování. Na delší dobu, do vzdálenějších krajin, s lepšími službami.
Chceme zazářit
Co tyto dva typy cestování spojuje? Jsou to zážitky - intenzivní a neopakovatelné. Tím, co ale dodává na oblíbenosti té druhé variantě, je možnost jejich perfektní dokumentace a následného sdílení. Zatímco lowcostové cestování slaví úspěchy při vyprávění face to face (které už není zrovna dvakrát v kurzu), co si budem povídat, není zas tak úplně vhodné na pořízení luxusních fotek. Víte, jaké myslíme? Určitě takové záběry znáte - západ slunce, vy v bazénu s výhledem na moře a s koktejlem v ruce, nebo na pláži s luxusním bílým pískem. Když k tomu přihodíte ještě nějaký ten vhodný filtr, je to jako z katalogu. A co myslíte, že letí víc? Ano, chceme takové cestování, zážitky a fotky, které nám získají desítky lajků a obdiv na sociálních sítích.
Sociální sítě jsou pro nás jako droga, a jak už to tak s drogami bývá, potřebujeme stále více. Víc tweetů, víc lajků, víc sdílení, víc smajlíků… Wilhelm Hofmann z univerzity v Chicagu ve svém experimentu ukázal, že je pro mnoho mladých lidí mnohem snadnější odolat cigaretám nebo alkoholu než touze po dalším tweetu. Potřebuje prostě další dávku hormonu štěstí dopaminu. To souvisí mimo jiné také s tím, že mladí lidé jsou dnes, jak říká například Chloe Combi, autorka knížky Generation Z, pod neustálým tlakem vrstevníků, kteří je hodnotí. Potřebujeme vypadat dobře, nebo spíš skvěle. Bojíme se toho, že kdybychom se ocitli v nějaké situaci bez peněz, kdy bychom spali bůhví kde a vypadali bůhví jak, našel by se nějaký dobrák s chytrým telefonem, který by nás vyfotil a hodil na sociální sítě. A to by byl konec. Raději budeme šetřit a svoje profily (a ego) následně zásobovat perfektními fotkami.
A takovou asi nebude fotka ze zaplivaného nádraží, kde jste museli přespat, protože jste neměli na nocleh, že?
