Nejdřív mě zajímá, co přesně v iShorts děláte?
Horák: Já jsem před jedenácti lety iShorts založil a nejdřív jsem se věnoval všemu, čemu bylo potřeba. Řešil jsem program, produkční chod a celkovou realizaci. Ale časem jsme se naštěstí trochu vyprofilovali, takže já jsem teď víc zaměřený na produkční organizaci, dojednávání partnerů, další posouvání iShorts ve smyslu domlouvání dalších míst, kde by se mělo promítat, a hlavně takovou celkovou supervizi.
Koubek: Já se soustředím hlavně na program. Na to, abychom měli dobré filmy, které chceme ukazovat. Protože nás to nedělá tolik, tak musíme dělat různé věci, takže já většinou zodpovídám i za korekci titulků a obecně korekci textů, které se kolem iShorts objevují. Naše práce se dost překrývají, ale hlavně řeším programy a filmy.
To se týká výběru těch jednotlivých krátkých filmů, nebo i celých sérií, kterými se chcete zabývat?
Koubek: Probíhá to tak, že máme časem vyprofilované série a témata, kterým se věnujeme každý rok. To jsou třeba oscarové kraťasy, festivalové kraťasy, na podzim hororové kraťasy, které už se zaběhly, protože je hrajeme každý rok. Ale jinak ta selekce filmů probíhá tak, že o tom diskutujeme, řešíme, co by bylo dobré hrát nebo co se nějak tematicky k něčemu váže. Na Valentýna jsme hráli romantické kraťasy. Může to být cokoli, co někoho napadne. Ale za vybírání konkrétních filmů zodpovídám já.
Horák: Ono to vždy funguje tak, že plánujeme půl roku dopředu. Termíny, místa projekcí i programy. Jednou za půl roku se všichni sejdeme, dáme hlavy dohromady a řekneme si, že třeba tyhle typy programů by mohly být zajímavé. A pak Petr do nich vybírá konkrétní filmy.
Koubek: Ono to funguje obousměrně, že někdy vymyslíme téma a hledáme filmy, a někdy se mi zase sejdou filmy, které spolu nějak souvisejí, a já si mezi nimi všimnu nějaké struktury, díky které se dají poskládat.
Co považujete za zatím největší úspěch iShorts?
Horák: Pro mě je to určitě už jenom to, že fungujeme jedenáct let. Co se týká programu, tak pro mě je jedním z největších úspěchů to, že jsme domluvili projekce oscarových krátkých filmů, letos je to už čtvrtý ročník. Další velký úspěch je spolupráce s Evropskou filmovou akademií, takže evropské Oscary. A pak jsem nadšený z různých žánrových projekcí, třeba hororové kraťasy jsou velice úspěšné a máme z nich velkou radost. Na podzim jsme hráli sci-fi kraťasy, to byl taky úspěch.
Koubek: Pro mě je to asi naplňování poslání, které jsme si vytyčili, totiž že chceme ukázat lidem, že má smysl sledovat krátké filmy. Že nejsou v ničem méněcenné nebo horší, ale jen kratší. Některé příběhy a nápady nepotřebují hodinu a půl, ale svých pět, deset, patnáct minut. Zdá se, že to asi začínáme vysvětlovat správně, protože ty projekce jsou čím dál navštěvovanější. Pak samozřejmě osobní radost má člověk vždy z nějaké konkrétní projekce. Udělat nějaké kompromisy a dostat tu projekci k lidem, to jsou vždy taková malá vítězství.
Kdybych po vás chtěl, abyste rozlišili konkrétní projekce či série, které byly třeba divácké úspěšné, ale vás tolik nebavily, nebo které jste naopak dělali s největší radostí, ale u diváků velký zájem nebyl, šlo by to? Máte zkušenost, že když to baví vás, baví to i lidi?
Koubek: To se asi nedá říct obecně. Já občas mívám problémy s oscarovými kraťasy. V některých letech je vidět, že všechny vybrané filmy jsou natočené prostě tak, aby byly nominované na Oscara. Jsou to takové maličké hollywooďáky. Nemusí být výrazně nápadité, ale jsou perfektně technicky zpracované, mají smyčce jako od Hanse Zimmera, výbuchy a vypadají prostě jako hollywooďák ve špatném slova smyslu. Takže z toho bývám zklamaný. Projekce jsou vyprodané, protože značka Oscar samozřejmě prodává. Ale není to tak každý rok.
Horák: Já do toho skočím. Tohle je totiž jeden z mála programů, které my neovlivníme. I když je tam nějaký krátký film, který se nám nelíbí, tak ho prostě musíme hrát.
Koubek: Takhle rozpačitý jsem byl třeba z loňských oscarových kraťasů, ale třeba ty letošní mi přišly výrazně lepší. Opravdu se to proměňuje.
Horák: Mně napadá konkrétně jeden program, nasadili jsme ho, tuším, před třemi lety. To byly krátké filmy o dětech. Ten program se mi hrozně moc líbil, ale přišlo na něj málo diváků. Říkali jsme si, jestli je to propagací, nebo prostě děti méně táhnou, nevíme proč. Ale program byl z kvalitativní stránky podle mě hodně dobrý.
Když jste už zmínili letošní Oscary, jak jste spokojeni s jejich výsledky? Mám na mysli ty dvě kategorie krátkých filmů - mezi hranými zvítězil Stutterer a mezi animovaný Bear Story.
Koubek: Letos mi hrané filmy přišly hodně silné. Líbil se mi německý snímek Všechno dobře dopadne. Viděl jsem ho, když byl nominován na Evropské ceny a už tam se mi strašně líbil. Je to skvěle udělaný film. Podobně dobré mi přišlo Ave Maria. Ale myslím, že zvítězil nejameričtější film. O klukovi, který to nejdřív nemůže dát, ale nakonec to zvládne. Je milý, hřejivý, s výraznou hudbou. Ale nevadil mi, i když ty další dva mi přišly určitě nápaditější. Třeba loni jsem byl naštvaný z Telefonátu, to byl podle mě špatně americký film.
Horák: Mezi hranými byl Stutterer můj favorit. A letos mi přišly hrané filmy lepší než animované. Ale když se podívám čtyři roky nazpět, co divákům oscarovky promítáme, měl jsem většinou favority mezi animovanými.
Koubek: Mezi animáky loni vyhrála pixarovka Feast, sice krásně udělaný, odvyprávěný příběh dvou lidí skrze misku psího žrádla, ale byl tam i Bigger Picture, skvělý tematicky, a taky The Dam Keeper o prasátku, které musí hlídat nádrž s temnotou, aby nezaplavila město. Takže letos jsem byl z těch animáků trochu zklamaný.
Když srovnáte výběry Oscarů s evropskými cenami, je vám nějaký přístup bližší?
Horák: Hodně je vidět, odkud se ten výběr bere. Evropské kraťasy fungují tak, že existuje patnáct festivalů a z každého vzejde jeden vítězný krátký film. Je důležité zmínit, že každý festival je úplně jiný - některý se zaměřuje na mainstream, jiný zase na artovou tvorbu. Takže se do programu dostane ruský černobílý film, téměř bez zvuku, kde dva lidi na samotě u lesa věší záclony, ale zároveň i filmy o sběrateli duší skrze foťák. Nebo minulý rok dokonce Kung Fury, takže jsou vidět obří rozdíly. Měli jsme taky snímek Krev, kde se deset minut řezali lidi a který by údajně neměli sledovat slabší nátury a těhotné ženy. Oscary fungují úplně jinak.
Koubek: Jak jsem říkal, oscarové kraťasy jsou prostě oscarové kraťasy v dobrém i špatném slova smyslu. Evropské mají mnohem větší odvahu experimentovat a dávat šanci odlišným filmům, a to za cenu, že některé filmy mohou diváky znudit. Ale taky se zvyšuje pravděpodobnost, že se tam dostane hodně zajímavý film, co by neměl šanci uspět na Oscarech. Nominace se totiž překrývají málokdy.
Je vám tedy evropský přístup bližší?
Koubek: To se tak říct nedá. My chceme přinášet filmy, které jsou zábavné a zároveň odlišné a zajímavé. Úplné experimenty v podstatě nehrajeme, pouze v rámci speciálních akcí.
Horák: Teď jsme třeba spolupracovali s festivalem Jeden svět, kde jsme řešili dokumentární filmy ze zemí, které sousedí s Českou republikou. Nebo taky s Rakouským kulturním fórem a muzeem na Kampě.
Jaké jsou vaše vůbec nejoblíbenější krátké filmy?
Koubek: Nějakou topku dohromady nedám, koukám totiž na stále moc věcí. Vždy mě něco nadchne, v poslední době to byl třeba Ondra Hudeček s Furiantem, to je asi jeden z nejlepších krátkých filmů, co jsem viděl. Nejenom v českém, ale i světovém kontextu. A dál mě napadají spíše takové Popelky, které nakonec tak úspěšné nebyly. Třeba American Autumn, který jsme hráli a který se sice k lidem moc nedostal, ale kdo ho viděl, byl nadšený. Vzpomínám si i na Gregory Go Boom nebo Darling Darling.
Horák: Já zmíním třeba Tulip, Texas and Us. A jinak jsem byl nadšen z letošního Stutterera a taky z God of Love, který získal studentského i normálního Oscara, to je jeden z mých velkých favoritů.
Kolik lidí se v tuhle chvíli podílí na iShorts?
Horák: Jsme nezisková organizace a snažíme se to dělat profesionálně, ale bohužel nás iShorts neuživí, takže máme jádro zhruba 4-5 lidí plus hodně dobrovolníků, bez nichž by to taky nešlo. To jsou hlavně naši známí, co nám pomáhají s titulky, realizací projekcí v různých městech a podobně. Prostřednictvím programu iShorts Work Experience nás lidé mohou oslovit ke spolupráci a pomoci.
Na co přesně se mohou zájemci o spolupráci těšit? K čemu by se mohli dodat?
Horák: Máme dvě hlavní aktivity - produkce programu a celková realizace včetně propagace a PR. Takže s každým dobrovolníkem se bavíme, co by mu sedělo víc. Jsme určitě otevření jakékoli pomoci či spolupráci.
Chtěli byste něco vzkázat čtenářům Studenty?
Horák: Zmiňovali jsme tady hlavně formáty oscarových a evropských kraťasů, které jsme převzali. Nám se ale podařilo vybudovat i speciální formát souboje filmových škol. Ten začal už někdy před sedmi lety, kdy jsme vybrali dva krátké filmy z FAMU a z FAMO a porovnávali jsme je a debatovali s tvůrci. V posledních letech jsme rozšířili program i na krátké filmy ze Zlína či Slovenska a od letoška i na jeden film z koprodukce umělecké průmyslovky. Takže z toho jsem teď nadšený. A taky máme hezkou spolupráci s Letní filmovou školou, festivaly Jeden svět nebo Future Gate, proběhly i projekce v New Yorku, Los Angeles nebo Kuala Lumpur.
Koubek: Ve spolupráci s Asociací českých filmových klubů se podařilo vrátit do kin předfilmy, což je tradice, která časem bohužel zmizela. Teď díky jejich vstřícnosti se to zase daří. Takže před každou projekcí AČFK se můžete těšit na krátký film jako předfilm, což považuji za velký úspěch.
