Na začátku všeho byl blog Kde je Péťa. Jak tě napadlo něco takového vytvořit?
Vyrazil jsem na semestr do Jižní Koreje, poznal úplně odlišnou kulturu a cestoval po Asii. Úžasná zkušenost, které však něco chybělo - větší smysl. Tehdy mě napadl trochu bláznivý nápad. Přes svůj blog Kde je Péťa? jsem začal prodávat pohlednice. Peníze šly Kontu BARIÉRY a dárce ode mě dostal pohled s ručně psaným vzkazem a poděkováním. Upřímně, bylo to hrozně naivní. K překvapení všech jsem ale za tři a půl měsíce odeslal 646 pohlednic v hodnotě 186 292 Kč. Dar pomohl deseti dětem s handicapem.
A jak s tím souvisí Srdcaři na cestách?
Na jaře jsem jel na 24 dní do Vietnamu. Své cestě jsem chtěl dát opět krásný přesah. A napadlo mě, že by bylo skvělé, kdyby podobnou možnost měl každý. A tak vznikl projekt Srdcaři na cestách.
Kdo se může zapojit?
Kdokoliv. Ať už jedeš na víkend do Berlína nebo na Erasmus do Portugalska. Stačí nám napsat na my@jsmesrdcari.cz a domluvíme se. Napíšeš krátký medailonek o své cestě a pošleš nám ho spolu s fotografii. My ti založíme vlastní pohlednicovou výzvu a jízda může začít.
Kontroluješ nějak kdo co posílá?
Plně našim srdcařům důvěřujeme. Naopak oni s námi mnohdy sdílí obavy, jestli neměli připsat ještě něco víc, zjišťují, jestli už pohledy dorazily i jak se líbily. Všichni k tomu přistupují velmi zodpovědně.
A co konkrétně na dopisy píšou? Nedochází jím občas inspirace?
Já se snažím, aby každý pohled byl originál. I když jich odešleš přes 600, tak se to dá dokázat. Jednou nakreslíš obrázek, jindy napíšeš básničku nebo popíšeš nejsilnější zážitek z daného dne. Fantazii se meze nekladou. Kamarád přidával k pohlednicím dokonce i své fotografie pořízené na Polaroidu.
Není trochu komplikované poslat velké množství pohledů?
Někdy ano. Například v Koreji jsem potřeboval koupit 200 známek. Pošťák bohužel moc nerozuměl anglicky. Dal mi dvě známky. Opakoval jsem svoji žádost a na pultě jich leželo dvacet. Po pěti minutách jsme se dopracovali k tomu, že jich chci opravdu 200. S nevěřícným výrazem se mě na závěr zeptal, jestli jsem ve své zemi slavný. Odpověděl jsem stroze: "Yes, of course."
Kdo je váš nejmladší a nejstarší srdcař?
Naši nejmladší cestovatelé vybrali 10 000 Kč a byly to nevidomé děti, které psaly pohlednice z dětského tábora. Bylo krásné sledovat, jak děti s handicapem pomáhají svému vrstevníkovi s jinou formou handicapu. A zatím nejstarší cestovatel? To je moje oblíbená kolegyně z práce. Tak doufám, že si tento rozhovor nikdy nepřečte.
A co nejzajímavější cestovatel?
Těch je hodně. Jedna slečna ve 22 letech prodala všechny své osobní věci a vyrazila sama do Asie. Další šla sama pěšky Via Dinarica Trail. V chorvatských horách potkala uprchlíky a v Bosně ji velmi zasáhla stále přítomná atmosféra války. Jeden doktor aktuálně posílá pohledy z Keni, kde pomáhá v české nemocnici. Přidali se například i kluci z Beer with Travel. V září budou z Londýna posílat pohlednice děti z dětského domova.
Z jakých neobvyklých destinací pohledy přišly?
Aktuálně je to například Peru, Uganda, Keňa, velmi populární Etiopie či Transsibiřská magistrála. Dříve jsme měli například výzvu odeslat pohledy z malých ostrůvků v Pacifiku nebo Kamčatky.
Může se stát, že pohled z dovolené nedorazí. Pošta někdy nefunguje, jak má a pohledy mohou k majiteli pustovat i celé měsíce. Řešíte i takové problémy?
V rámci projektu Srdcaři na cestách se nám ještě nestalo, že by pohled nedorazil. Někdy to však trvá trochu déle. Například pohlednice z Číny přišly až po pěti týdnech. Naši dárci jsou však trpěliví. Myslím, že ve většině případů je pro ně pohlednice jen třešničkou na dortu. Jde především o to, že udělali dobrý skutek.
Kdo všechno se na projektu kromě cestovatelů podílí?
Třeba moji kamarádi. Velmi si vážím toho, že všichni včetně mě na projektu pracují bez nároku na honorář. Díky tomu můžeme dárcům zaručit, že maximum financí jde tam, kam má.
Skloubit práci, běžný život a ještě dobročinnou činnost není úplně jednoduché. Jak moc časově náročné je udržet projekt při životě?
Představ si, že chodíš do práce na plný úvazek. Dvakrát týdně máš tréninky, o víkendu zápasy. Chceš si přečíst knížku, zajít do posilovny nebo si udělat čas jen sám pro sebe. Každý den přitom aktualizuješ web a rozesíláš adresy dárců. Komunikuješ s cestovateli, obdarovanými, píšeš příspěvky na sociální sítě. K tomu máš dalších pár projektů, které pomáháš koordinovat. Není to jednoduché, ale mám kolem sebe plno skvělých lidí, s kterými to každý den dáváme dohromady.
Ty sám pohledy ještě posíláš?
Jasně, že jo. Vždy, když jedu někam do zahraničí, snažím se přispět. Teď jsem například posílal pohlednice od Lago di Garda a v prosinci mě čekají vánoční Bruggy.
Spousta cestovatelů cestuje lowcost a posílání desítek pohledů není úplně na jejich budget listu. Cena za pohled a za odeslání se dost často vyšplhá na desítky korun. Myslíš, že to může někoho odradit?
Cestovatelům proplácíme náklady do výše 30 Kč za pohled. Dovolím si však vypíchnout, že 90 procent cestovatelů si hradí náklady na odeslání pohlednice ze svého. Chtějí prostě co nejvíce pomoc. Klobouk dolů!
Přispěli jste na invalidní vozík pro Elen nebo třeba na čtecí zařízení pro Pavlínku. Kdo rozhoduje, komu pomůžete?
Ve spolupráci s městy, neziskovými organizacemi a doktory hledáme konkrétní osoby s handicapem. O finálním výběru poté rozhoduje správní rada nadačního fondu.
Komu pomáháte aktuálně?
Momentálně vybíráme finance pro Vojtu, který potřebuje neurorehabilitační přístroj pro zlepšení kvality chůze. Díky elektrické stimulaci by dokázal upravit pohyb chodidla a chodit bez potíží.
