Kdy ses rozhodl si na cestování pořídit parťáka?
Když jsem jel půl roku stopem po Africe, rozhodl jsem se, že se už usadím. Pořídit si psa byl můj dlouholetý sen a osm let jsem věděl, jak se bude jmenovat. Řekl jsem si teď nebo nikdy a z Afriky jsem začal obepisovat chovné stanice. Chtěl jsem Francouzsku nebo Švýcarku, border kolii a blue merle zbarvení, což je tahle plesnivá barva. Určitě jsem chtěl fenku. V Africe je žádný nebo tak špatný internet, že se nenačtou ani fotky, takže jsem domluvu s chovnými stanici po měsících vzdal. Rozhodl jsem se, že přiletím a budu objíždět Francii, dokud nenajdu tu pravou. A v tu chvíli, aniž bych to někomu řekl, tak mi kamarád, který má tohle plemeno psa, napsal: "Hele, budu mít štěňata, nechceš jedno?" Tak jsem se vrátil a měsíc na to se narodila. Poprvé jsem se na ni jel podívat ten den, kdy se jí rozlepily oči.
Vzhledem k tomu, že už s Corey máte na kontě 27 zemí, jste se ale moc neusadili, ne?
Moc ne. V sedmi týdnech jsem si jí vyzvedl a už jsme spolu jeli poprvé vlakem. Psi můžou cestovat až od čtyř měsíců a když jí byly tři měsíce, tak mi napsali kamarádi: "Jedeme v deseti lidech stopem závod do Itálie, pojeď s námi!" I když to bylo lákavé, tak jsem jim řekl, že nemůžu, že mám štěně a ještě to nejde. Zrovna jsem ale jel do Plzně a stopl jsem si skvělou bandu lidí a ti mi řekli, že jedou do Švýcarska. Tak jsem je jen poprosil, ať zastaví u mě doma, že si vezmu stan, spacák a víno a pojedu s nimi. Souhlasili. A byl jsem tak potom jeden z prvních, kdo závod dojel.
Zavírá, nebo spíš otevírá ti při snaze u někoho nocovat pes dveře?
V Evropě určitě otevírá, v muslimských zemích hodně zavírá. Když jsem jel stopem do Bratislavy, tak mě ze čtyř aut vzaly tři hned, jen proto, že mám psa. "Stopaře vůbec nebereme, ale pejskař přeci nemůže být masový vrah," říkali. A já jsem zjistil, že to s tím psem jde a že je to hrozně super.
Čím to je, že v muslimských zemích ti pes dveře zavírá?
Pes je pro ně špinavé zvíře, stejně jako prase. Nesmí se ho dotknout a nesmí ho pozvat dovnitř. Mají hodně homeless psů, který jsou dost nebezpečný. I když má někdo psa doma, což začíná být trendem, tak ho neumí trénovat, takže je nevychovaný. Pes tam ale stojí tak sto padesát tisíc korun a je to známka nadřazenosti. Dost často si pořizují husky, což je třeba v takovém Uzbekistánu, kde je 50 stupňů, opravdu hloupé. Problém je, že se tam psi dost kradou, protože se ví, že jakmile je na vodítku, tak má hodnotu.
Jak jsi to tedy s Corey vymyslel?
Spal jsem venku ve stanu. Párkrát mě lidi pozvali domů, ale spíš jsem s díky odmítal. Stalo se mi, že jsem s ní mohl dovnitř, ale musela být přivázaná u dveří. Což bylo nejhloupější, protože tam pořád chodili lidi.
Co všechno musíš pro psa na cesty zařídit?
Pro Evropu je potřeba čip, očkování a pas. Není to ale nic, co by člověka překvapilo. V některých zemích, jako je třeba Ukrajina, musí být těch dokumentů víc, třeba serologické vyšetření - dokument o tom, kolik má pes protilátek proti vzteklině. V některých zemích ten dokument musí být mladší 20 dnů, někde zase starší 120 dnů.
Měl si s tím nějaké problémy?
Kvůli tomu nás nepustili z Vladivostoku do Japonska. My ten dokument máme, ale oni mi řekli, že na něm musí být ruské razítko, což jsme neměli, jelikož jsme ho v Rusku nezařizovali. To jsou věci, které se dost mění a nikde se je nedočteš. Navíc když máš měsíční vízum do Ruska a měsíc trvá udělat test, tak to prostě nedáš.
Bylo pro Corey náročné cestovat 5 měsíců do Japonska?
Psovi je jedno, jestli jsme v Japonsku, Rusku nebo v Plzni. Ona chce být se mnou a chce, aby se něco dělo a abychom potkávali lidi. Bylo to pro ni náročné v zemích, kde bylo vedro. Jednou se mi stalo, že měla svalovou horečku, když jsme to přepískli. Ale pes ti to dá vědět - koukne na tebe a víš. Naštěstí veterinární stanice jsou všude na světě a psí žrádlo taky.
Omezuje tě nějakým způsobem na cestě?
S ubytováním jsi úplně bez šance, se psem to nejde. V Evropě někdy ano, ale v Asii ne. V Kyrgyzstánu nebo Íránu nesmí psi ani do parku. A když tě nevezmou do autobusu a ty jsi uprostřed Teheránu, který má 12 milionů obyvatel, tak se musíš ve 40 stupních dostat z města pěšky. Docela pěkná procházka to byla. Největším problémem ale bylo, když nás nepustili do Japonska, ani do Číny a v Rusku nám končily víza a zavřeli nás. Všichni ale byli skvělí a snažili se mi pomoc a omlouvali se mi za jejich byrokracii. Jediným řešením bylo, že mě předvolali před soud, kde jsem musel říct, že umím plynně rusky. Takže se mě soudce zeptal, já mu vše odkýval, ale nic jsem nerozuměl. Nějakým způsobem jsme se pak dobrali k tomu, že jsem zaplatil pokutu a mohl jsem odjet. Nemohli mě ani zavřít do cely, protože tam nesmí psi, takže jsem spal na policejní stanici na chodbě.
Byl jsi hodně zklamaný, že jste se nedostali do Japonska?
Docela jo. I když jsem v Japonsku už byl, měl jsem v plánu dát si Shikoku trail, což je něco jako Svatojakubská cesta, ale buddhistická, má to 1 500 km a obejdeš při tom celý ostrov Shikoku. Chtěl jsem to ujít s Corey. Plán byl, že to odtud vezmeme na Aljašku, přestopujeme Kanadu a uděláme tak cestu kolem světa. Bohužel to nevyšlo.
Plánuješ jí brát s sebou na všechny budoucí cesty?
Ano a nikdy už kvůli tomu nikam nepoletím. Sice existuje šance, jak dostat psa do letadla, ale stojí to hodně peněz a já ji nikdy nechci nechat uspat, aby mohla letět. A navíc, po souši se dá dostat všude na světě. Když chceš třeba do Kanady, tak dostopuješ do Portugalska a stopneš si loď do Karibiku a přestopuješ USA.
Co s sebou musíš kvůli Corey mít?
Vždycky máme jídlo nejméně na týden, což jsou tak tři kila psího žrádla na zádech navíc. Máme dva postroje, z čehož jeden říká, že je to pomocný pes, to se vždycky může hodit, nikdy nevíš, i když v Asii to neznají, pak dokumenty a náhubek samozřejmě.
Potkal jsi na cestách další cestovatele se psem?
Na poslední cestě ne, protože do muslimských zemí si to nikdo nedovolí. V Evropě potkáš hodně dodávkářů, který mají psa. Pak znám pár lidí, co stopují se psem, třeba kluky, co jeli s retrívrem do Moskvy. Začíná to být moderní, takže se tomu začínají přizpůsobovat hotely i parky, což je super. Ale třeba v Plzni jsem potkal Rusky mluvící cestovatele s koněm. Já jsem si v Tádžikistánu pronajal oslíka a chodil sem s ním po horách. A všichni mě zastavovali. Byli jsme skvělý tým - já, pes a osel.
Ty jsi velký lowcost cestovatel a třeba půl rok v Africe tě vyšel na 30 tisíc včetně osmi letenek. Je to pro tebe se psem finančně náročnější?
Letos už jsem jel s více penězi, asi stárnu. Pořád ale jezdím stopem, pořád kempuju. Ale občas už chodím do restaurací. Každopádně výdaje navíc byly akorát granule. A tahle půlroční cesta do Japonska mě vyšla na asi 40 tisíc.
S takhle roztomilým psem se ti musí i dobře balit slečny, ne?
No jéje! Hlavně je to dobré médium na potkávání a zakecání se s lidmi. Nedojdeš daleko, aby tě někdo nezastavil. A to je skvělý.
Co ti cesty dávají?
Třeba to, že lidi, kteří nic nemají, jsou skvělý. Jeden pán v Tádžikistánu mě hned pozval domů. Když jsme ale přišli k němu, tak jsem zjistil, že nemá elektřinu, okna, vodu, ani žádný nábytek a spí na koberci, pod kterým je vrstva hlíny a prachu. Já si na něj vždycky vzpomenu, když mi někdo říká: "Hele já doma nemám uklizeno…"
Máš ze svých cest pocit, že si v dnešní uspěchané době lidi už místa neumí užít?
Rozhodně nemám v plánu říkat, že někdo cestuje špatně, protože to se tak nedá říct. Existuje totiž několik druhů cestovatelů. Každý cestujeme z nějakého důvodu a jedeme si to po svém. Existuje třeba "China style" s ohvězdičkovanými atrakcemi. A jakmile má něco jen čtyři hvězdičky, tak tam nikdo nejede. Novozélandský styl je zase "mám dva týdny dovolené a chci vidět 15 zemí". Pak jsou lidé, co procestují pár států, i když už jsou na cestě třeba dva roky, nebo tací, kteří byli loni na čtyři dny v Africe a jsou velcí cestovatelé. Strašně moc lidí také jezdí jen s dalšími cestovateli, kteří ale nejsou místní. A mají vše rozplánované a objednané zájezdy, takže podpoří nějaký korporát, a ne lidi v té zemi. To bylo vidět krásně na Tádžikistánu, kde existuje žvýkací tabák, který jedou úplně všichni, ale někteří turisté ani netuší, že tam něco takového mají.
Kam se chystáš teď?
Přednáším po celé České republice svůj Travel Stand-up comedy: Stopem se psem po Asii, ale mám i přednášky pro firmy, domovy důchodců a konference. Pořádám svůj vlastní cestovatelský festival, který jsem nazval Travel Stand-Up Festival. Je založený na cestování, srandě a zajímavých přednáškách. Mimo jiné ale bude i Slam Poetry nebo divadlo. Těšit se můžete na Tomáše Šebka, Karla Štěpánka, Beer With Travel, Vláďu Váchala a mnoho dalších. Bude to v Plzni 11. a 12. ledna, v Praze pak 22. a 23. února.
