Možná by vás zajímalo, jak se vůbec Češi do této oblasti dostali. Ke konci 19. století je přilákala zajímavá nabídka - za to, že vymýtí přidělené pozemky a začnou na nich hospodařit, budou osvobozeni od daní a částečně i od vojenské služby. To rozhodně nebyly zlé vyhlídky, a tak se, jako noví obyvatelé, do této oblasti vydali.
Život mezi horami ale nebyl jednoduchý. Měli zde problémy s vodou a kvůli členitému terénu trvala vesničanům cesta na pole i několik hodin. Dodnes to tady vypadá, jako byste se vrátili o pár desítek let zpět. Kromě pomoci několika traktorů se vše dělá ručně a úplně běžně na silnici potkáte dědečka se dvěma kravami nebo stádem koz.
Náročné pochody s plnými žaludky
Pokud se ptáte, jak v téhle zemi nikoho najdete hotel nebo hostel na spaní, odpověď zní "nenajdete". Pokud se v oblasti chystáte zůstat přes noc, vyberete si rodinu a u té přespíte. Kvůli zvyšujícímu se turismu na tenhle způsob přivýdělku přistoupila většina vesničanů. Ubytování si tak můžete domluvit prakticky u kohokoli doma. Ti podnikavější si dokonce odkoupili domy od rodin, které se odsud odstěhovaly, a ubytovávají ve velkém. Zaplatit si můžete i polopenzi, kdy na vás ráno a večer bude čekat hostina hodná královské rodiny - vývar, maso, kterým místní rádi hostí, a samozřejmě koláče, rohlíčky a další dezerty, u kterých se mi i při vzpomínce sbíhají sliny.
Místní jídlo je výborné a domácí na vás rozhodně šetřit nebudou. I když vycházet na pochod do další vesnice po chlebu s fíkovou, šípkovou a (zdůrazňuji a, a ne nebo) ostružinovou marmeládou, domácími vajíčky, klobáskou, šunkou, kravským, ovčím i kozím sýrem, není úplně jednoduché. Celá oblast Banátu se totiž nachází v rumunských Karpatech, vesnice jsou od sebe vzdálené okolo dvaceti kilometrů, a cesta do té další vám tak zabere v podstatě celý den. Po cestě na vás ale budou čekat, obzvlášť při výstupu do Rovenska, nejvýše položené vesnice, nádherné výhledy, hory a krásná příroda.
Bacha na alkohol
Místní vám také rádi povyprávějí, jak to mají se školou, s dostupností do větších měst, se zubaři nebo s doktory. Zdejší chudý a náročný život je fascinující pořád, i když už to zdaleka není taková divočina jako kdysi. Když třeba dřív ve vesnici chyběl veterinář, prostě se zaškolil někdo z obyvatel.
Drsný kraj s sebou samozřejmě nese i nějaký ten alkohol - abyste měli obraz místní kultury kompletní, průzkum pálenek určitě nevynechejte. Jen pozor na to, že domácí 50% višňovka je dost zrádná, i když vám na začátku přijde jako sladké pití pro holky. Pár panáků o objemu jedné deci za čtyři lei (což je asi dvaadvacet korun), a nevíte, čí jste. A věřte, že na druhý den se do těch kopců úplně snadno nešlape. Když už si myslíte, že máte vyhráno, nejspíš vás po cestě zastaví místní s nabídkou prodeje domácí vínovice, a jste opět v pasti. A o zábavu na další večer máte opět postaráno.
Návrat domů
Pokud se o historii Čechů v lokalitě chcete dozvědět víc, můžete vyrazit i do Českého domu v Gerníku, který slouží jako muzeum. Ten se snaží zajímavé osudy uchránit i pro budoucí generace, protože české vesnice v Rumunsku pomalu zanikají. Mladí se stěhují zpět do Čech nebo odcházejí za vzděláním do celého Rumunska. Do chudé oblasti, kde obživě stále dominuje zemědělství, se pak vracejí zřídkakdy.
