Petr Ludwig

Český guru osobního rozvoje Petr Ludwig: Dělám pravý opak toho, co by mi doporučili rodiče

Studentům, kteří pomalu přeměňují svůj studentský život v kariéru, má rozhodně co říct. Vždyť vlastní pílí, studiem a motivací dokázal vybudovat společnost zaměřující se na osobní rozvoj a stal se autorem (anti)prokrastinačního bestselleru. Poznejte Petra Ludwiga.

Tvou profesí a náplní tvé firmy je osobní rozvoj a růst, mohl bys je přesněji definovat?

Jako osobní rozvoj bych definoval všechny činnosti zdokonalující naše dovednosti a celkově nás samé. Není to rozhodně nic nového, například v Antice patřil osobní rozvoj k  nejvíce hodnoceným ctnostem. A i dnes, aniž bychom to tak vědomě pojmenovávali, tak všichni nějakým osobním rozvojem procházíme. Vzdělávání, sport, odpočinek, boj se zlozvyky, práce na vztazích či zdraví. Co je nové, je to, že jsou tyto oblasti více vědecky zkoumány. Osobní rozvoj se pomalu přesouvá od motivačních koučů a různých ezoterických kartářek na ty nejlépe hodnocené univerzity. A moje práce je přesně tyto výzkumy převádět do praxe lidí a firem. Třeba o prokrastinaci se počet výzkumů za posledních deset let více než zdesetinásobil. A i to byl pro mě impulz o tom napsat knihu.

Dá se s rozvíjením osobnosti začít kdykoli, tedy klidně až po škole nebo už je pozdě?

Právě při studiích je nejlepší doba s něčím začít. Mezi dvacátým a třicátým rokem života máme to nejproduktivnější období, kdy třeba Einstein vymyslel teorii relativity. Je velká škoda, pokud člověk tato léta promarní. Myslím ale, že se věci výrazně mění. Na naše kurzy například chodí více a více studentů, a pokud děláme přednášky na univerzitách, máme plné posluchárny. Mladí lidé také začínají více podnikat, zdravě jíst, více cestují a sportují nebo se dívají se na přednášky na TEDu. Čas investovaný do svého růstu je jedna z nejlepších investic, protože z ní můžeme těžit dlouhodobě a už nám ji nikdo nevezme.

V jaké životní situaci za tebou nejčastěji chodí lidé, kteří na sobě chtějí začít pracovat?

Nejčastější stav je nedostatek smyslu v životě. Ať už v pracovním, nebo osobním. Nedostatek smyslu je dokonce jednou z hlavních příčin depresí v dnešní době. Pracujeme s klienty od středoškoláků po seniory. Velmi hezky celou problematiku shrnuje jedno japonské přísloví: "Vize bez akce je sněním, akce bez vize je noční můrou." Toto přísloví naprosto perfektně vystihuje dva hlavní problémy, které lidé mají. První část je vize bez akce. To je to, že lidé často mají představy toho, co by chtěli dělat, ale nic pro to nedělají. Ještě horší je ale ta druhá část. Akce bez vize, činnost bez smyslu, se právě často stává pro lidi tou noční můrou. V ideálním případě člověk potřebuje obojí. Jak vizi - představu toho, co by ideálně chtěl dělat, tak akci - to, že se člověk překoná a opravdu něco dělat začne. Vize + akce = spokojenost.

Petr Ludwig

Guru české, ale pomalu i světové (anti)prokrastinace. Jeho kniha Konec prokrastinace se hned po vydání v roce 2013 stala bestsellerem. Boj proti chorobnému odkládání úkolů ale není jedinou náplní profese Petra Ludwiga. Před deseti lety založil společnost GrowJOB Institut, která se věnuje osobnímu i firemnímu růstu, a to na základě sledování aktuálních výzkumů v této oblasti. Má titul inženýra na brněnské VUT a také čtyři roky brněnských práv, které kvůli rozjetému podnikání opustil.

Je studium dobrou průpravou a přípravou na budoucí pracovní život ve smyslu organizace času, úkolů a vlastního života?

Univerzity obecně dovednosti pro 21. století moc neučí. Prezentační dovednosti, time management, podnikání či leadership nejsou předměty, které by na školách byly prioritou. S mnohými univerzitami proto spolupracujeme na tom, že děláme takové kurzy pro studenty přímo během studia. Studia by také neměla být o kvantitě, ale kvalitě. Ze své zkušenosti vím, že jedno desetiminutové video dokáže člověku dát do života více než jeden semestr dlouhý předmět. Žijeme v informační době a právě kvalita informací, které konzumujeme, je to, co ovlivňuje náš úspěch na trhu práce.

Dají se už při studiu naučit konkrétní návyky související s organizací času a denních i dlouhodobých úkolů, které se pak dají aplikovat i v zaměstnání?

V zahraničí je běžné, že se do CV dávají on-line kurzy, které mají lidé za sebou během studia. Pro mě coby zaměstnavatele pak může být daleko zajímavější člověk, který má za sebou deset kurzů osobního rozvoje, než ten, co vystudoval školu s červeným diplomem. V česku se on-line kurzy postupně rozvíjejí, například na SEDUO.cz je mnoho super kurzů a některé jsou přístupné bezplatně a člověk za ně získá certifikát. Myslím, že právě za studií by se člověk měl rozvíjet. A dnes to rozhodně není o tom, naučit se nazpaměť obsah učebnic. Dnes více než kdy jindy je to o tom, naučit se dovednosti pro život.

Jaké zlozvyky si zdejší studenti do práce ze studentského života odnášejí, které jim mohou v dalším životě překážet?

Ranní odkládání budíků je vyloženě zlo. To se velmi těžko odvyká a mnohé studie ukazují, že čím víckrát člověk budík odloží, tím hůře se cítí. Mozek se začne připravovat na spánek a vy ho po pár vteřinách z něho vytrhnete. Velký zlozvyk je také dělat vše na poslední chvíli. Seminárky jsou také pěkné zlo. Lidé se neučí komunikovat jednoduše, ale aby splnili nějaký limit, učí se nafukovat texty nesmyslnou vatou. Tohle se pak v praxi těžko odnaučuje. No a asi tušíte, že nejhorší zlozvyk, který se člověk při studiích naučí je právě prokrastinace.

Často se omílá pojem "generace Y". Docela v tom vidím souvislost se sebeuvědoměním a osobním rozvojem, jak to vnímáš ty?

Přesně to vnímám také. Často s nadsázkou říkám, že dělám přesně pravý opak toho, co by mi doporučili rodiče. Je mi devětadvacet, a když jsem před deseti lety v prváku začínal podnikat, rozhodně z toho nebyli nadšení jak já. A občas je podezřívám, že z toho nejsou nadšení doteď. Raději by mě viděli ve stabilním zaměstnání nějaké korporace. My jsme ale dospívali ve svobodě. A jsme první generace, která mohla plně využívat internet. To jsou dva vlivy, které nám totálně převrátily hodnoty. Náš život je v našich rukou a záleží jen na nás, jak s ním naložíme. A když na sobě budeme pracovat, nemůžeme neuspět.

Foto: Jindra Kodíček

Kde si myslíš, že se v mladých lidech najednou vzala ta touha myslet víc na sebe a svůj život než na kariéru a práci?

Myslím, že jsou to propojené věci. Myslet na sebe rovná se i myslet na svoji práci. Protože v práci trávíme skoro třetinu života. A to náš osobní život ovlivňuje jako nic jiného. Výběr kariéry, zaměstnavatele, ale i oboru studia je jedním z nejvýznamnějších faktorů ovlivňující naši životní spokojenost. Japonci proto používají slovo ikigai. Ikigai by se dal definovat jako spojení toho, že člověk najde práci, ve které využívá svoje silné stránky, ta práce ho baví, vidí v ní smysl a zároveň ho uživí. Když se spojí tyto čtyři věci, tak nejenom že je člověk výrazně šťastnější, ale studie prokázaly, že je ikigai recept na dlouhověkost. Lidé, kteří to tak mají, se dožívají výrazně více let.

Znovu se zeptám na zahraničí - je i např. v západních zemích patrný tento trend, kdy mladí lidé chtějí lepší pracovní podmínky?

Jelikož děláme i s mnohými korporacemi, vidíme i tam posun. Chtějí-li velké firmy lákat talenty, už jim k tomu nestačí jen benefity ve formě stravenek a týden dovolené navíc. Kvalita lidí je hlavní konkurenční výhodou. Daleko větší vliv než stravenky bude mít na moji spokojenost s prací kolektiv, a hlavně můj šéf. Leadership je pro nadšení, motivaci a produktivitu lidí ve firmách klíčový. Ryba smrdí od hlavy. Pokud si nám šéfové stěžují, že jejich podřízení jsou neproduktivní a nebaví je práce, je to hlavně jejich vizitka. Znám naštěstí mnoho velkých firem, které ale vnitřně fungují na poměrně velké svobodě v práci, která je blízká spíše start-upům. V zahraničí jsem viděl firmy i s desetitisíci zaměstnanci, kterým se podařilo udržet super atmosféru, dobré vztahy a smysl práce na prvním místě.

Myslíš, že by prostor pro osobní rozvoj měl být důležitým aspektem při výběru zaměstnavatele?

Myslím, že je to naprostý základ. Pokud se člověk nerozvíjí, tak stagnuje, anebo spíše klesá, což je spojeno s negativními pocity. Všem bych doporučoval hledat. Mám strašně rád myšlenku Stevea Jobse, který říkal, že s dobrou prací je to jak s dobrým vztahem. Je to rok od roku lepší a lepší. A také dodával "keep looking, don’t settle". Prostě pokud to člověk nemá, tak by měl najít odvahu hledat. Když člověk najde svůj ikigai, tak to stojí za to. Nedávno jsem měl klienta, který to našel v pětasedmdesáti letech a říká, že zažívá jedno z nejspokojenějších období života vůbec. Většina studentů má výhodu, že může začít hledat svůj ikigai dříve.

Mohlo by tě zajímat

Nejnovější