Pro generaci našich otců, kteří ještě zažili povinnou vojnu, je armáda ve spoustě případů strašák. Dnešní vztah mladých je však i podle Zelinky lepší: "Pozoruji nějaký generační zlom. Lidé, kteří zažili ještě základní vojenskou službu (zejména její poslední dozvuky - reálně dnešní čtyřicátníky), je těžké přesvědčovat, že dnes je armáda úplně jiná, než byla tehdy. Jsou to úplně jiné světy. Na rozdíl od nich nemají dnešní třicátníci nebo dvacátníci žádný negativní vztah k armádě vytvořený negativní zkušeností, nedívají se na ni prizmatem šikanovaného záklaďáka. To je naprosto zásadní."
Změnila se i geopolitická situace, lidé si uvědomují důležitost armády. Průměrný záložník výsadkového praporu má kolem 35 let či méně, narodilo se mu první dítě, nezažil ještě základní vojenskou službu, takže v tomto ohledu nic neumí a chce to dohnat. To je podle Zelinky také jedna z hlavních motivací dnešní mladé generace.
Armáda už dávno není jen záležitostí mužskou. V naší armádě je údajně něco kolem 13 % dívek, což je i na světové poměry lehce nadprůměr. Jsou však rozložené poměrně nerovnoměrně. Více dívek bychom našli například v agentuře vojenského zdravotnictví. "Dívky mají mnohdy jiné motivace než muži. Přemýšlí i o druhé kariéře, co budou dělat, až v armádě nebudou, vybírají si tedy místa, která jsou později uplatnitelná i v civilní sféře. Zároveň přemýšlí třeba o mateřství," říká výsadkář.
Do armády se může přidat i běžný civilista
K tomu slouží Aktivní záloha, které je součástí Armády ČR. Členové Aktivní zálohy několik týdnů v roce prochází vojenským cvičením a zbylý čas se věnují civilnímu zaměstnání. Zájem o ně raketově stoupá: "Ještě před třemi lety bylo aktivních záložníků řádově 1 200. Dnes je jich více než 2 700 a raketovým tempem to stoupá. Rychlost růstu je v zásadě daná spíš schopností armády zprocesovat, vycvičit a vystrojit záložníky. Je to způsobené následujícími faktory. Zaprvé - změnil se zákon, díky čemuž je mnohem vstřícnější právní prostředí. Další je změna geopolitické situace. Není náhodou, že o Aktivní zálohu začal být zájem po roce 2014, kdy proběhla ukrajinská krize a lidem došlo, že konflikt střední intenzity na evropském prostoru je možný, a dokonce je možný i v zemi, která sousedí se Slovenskem."
Další možností je i několikatýdenní výcvik, nicméně mezi tímto výcvikem a aktivními zálohami je rozdíl: "Dobrovolné vojenské cvičení a Aktivní záloha se v prvním období nijak neliší. Zcela úmyslně. Trvá to stejnou dobu, během šestitýdenního výcviku ve Vyškově jsou tam ti lidé bok po boku, prochází naprosto identickým výcvikem. Rozdíl je v tom, že zatímco aktivní záložník podepisuje smlouvu na dobu určitou a potom v tom výcviku pokračuje, tak ten, kdo projde dobrovolným vojenským cvičením, v něm dál nepokračuje. Pokud se však rozhodne, tak poté může podepsat smlouvu s nějakou jednotkou Aktivní zálohy. Každopádně v rámci výcviku skládá vojenskou přísahu, což je právně závazný akt. To znamená, že kdyby došlo k mobilizačním opatřením, tak se na tyto lidi myslí dříve, než na lidi, kteří neprošli žádným vojenským výcvikem. Primárně se povolá profesionální armáda, pak jednotky Aktivní zálohy a poté ti, kteří někdy prošli nějakým vojenským výcvikem," vysvětluje rozdíl Ivo Zelinka.
Charakter války se mění s dobou
Podle Zelinky se dnes na rozdíl od válek před padesáti lety stírá hranice mezi mírem a válkou. Poslední vyhlášení války provedl Sovětský svaz vůči Japonsku v roce 1945. Od té doby se už války nevyhlašují z jednoho dobrého důvodu. Protože existují jaderné zbraně. To však neznamená, že konflikty neprobíhají. Rusko má dokonce doktrínu permanentního konfliktu, jehož součástí jsou různé dezinformační operace, kybernetické útoky nebo třeba špionáž.
"Hybridní válka je slovo, které používá každý rád, ale málokdo ví, co se tím skutečně myslí. Tento koncept vymysleli Rusové, konkrétně Valerij Gerasimov. Ten uvádí, že v hybridní válce se vojenské a nevojenské prostředky mixují v poměru 1:5. Jedna pětina vojenských prostředků, ale zbytek jsou ty nevojenské prostředky. Ekonomické sankce, používání polovojenských jednotek, kybernetické útoky, terorismus atd. Pokud by se zesílil tlak od nějakého státního aktéra, tak zrovna kybernetické útoky a dezinformační informace budou určitě první výstřely války. Proto je to tak důležité. Pokud selžeme v kontrování této první palební přípravy, tak pravděpodobně selžeme i v tom všem ostatním," říká Zelinka.
I naše armáda si uvědomuje tuto hrozbu, a proto buduje tři nové schopnosti. Tou první je Velitelství kybernetických sil a informačních operací, které začne fungovat od 1. ledna v Brně. Druhou schopností je výsadkový pluk, který by v případě konfliktu plnil úlohu síly okamžité reakce se schopností provádět širokou škálu úkolů. Tou poslední je prapor národního logistického zabezpečení, jelikož jsme uvnitř území NATO, takže jsme tranzitní zemí a nedávné přesuny spojeneckých vojsk přes naše území ukázaly, že v současném systému je jejich zabezpečování stavu pro logistiku naší armády vyčerpávající.
Dezinformační články
Na otázku, jestli je naše země v ohrožení dezinformační kampaní, Zelinka odpovídá: "Samozřejmě. V ruském doktrinálním myšlení existuje koncept blízkého zahraničí. To jsou země, které nejsou součástí Ruska, ale neuplatňují se na ně stejná pravidla jako na normální zahraničí, čili Ruská federace přistupuje jinak k Maďarsku, Polsku, nám, než přistupuje třeba k Francii nebo Belgii. To je prostě realita. To znamená, že budeme pravděpodobně vždy atraktivnějším cílem nějaké informační kampaně než Belgie a Francie."
Jako příklad uvádí server Sputnik, který je známý pro své dezinformační články. Podle Zelinky jsou to sice marginální zdroje, nicméně některé zprávy mohou přesáhnout do mainstreamu a část společnosti by se mohla vykolejit v důvěře ve vedení vlastního státu, což by mohlo být zásadní v nulté fázi konfliktu: "Dnes je většina informací zadarmo, tím pádem naprosto relevantní informace jsou skryty v houšti nesmyslů a blogů. Může se ale zdát, že jsou to vše relevantní informace."
Kromě hybridní války se často mluví i o znovuzavedení povinné vojenské služby. Příznivci hovoří o tom, jak by vojna pomohla vychovávat mladé muže. Povinná vojna by však s sebou nesla řadu komplikací. Je vůbec její znovuzavedení možné? "Možné to je. Takové rozhodnutí je výsostně politické rozhodnutí, do kterého armáda přidává tzv. vojenské stanovisko. My bychom hodnotili, jak je to proveditelné, kolik by to stálo, jaké jsou výhody a nevýhody. Nicméně byl by to obrat o 180 stupňů v budování našich bojových sil. My jsme se před více než deseti lety rozhodli, že již nechceme základní vojenskou službu prezenčního typu, ale že budeme mít profesionální armádu, která bude mít nějaké malé zálohy. Pokud bychom se rozhodli vrátit se k původnímu modelu, tak by byly náklady skutečně enormní.
Armáda braneckého typu může být efektivní. Existují ve světě takové modely, jako třeba Izrael nebo Finsko, ale vždy je pro to nějaký specifický důvod. Tyto státy mají regionálně blízkého definovaného nepřítele. U Finska je to Rusko, u Izraele v zásadě všechny okolní státy. Nebo je zde historický důvod. Například Německo dlouho drželo braneckou armádu z toho důvodu, že měli strach z profesionální armády. Dávají důraz na pacifismus. Oni dobře věděli, že by mohli mít efektivnější vojenské síly, ale vědomě upřednostnili civilní kontrolu před efektivitou." Česká republika však nemá ani regionálně daného nepřítele, ani historický důvod.
"Československá armáda byla organizovaná úplně jinak než dnešní česká. Pokud bychom se vydali tímto směrem, tak bychom museli vynaložit enormní náklady nejen do počtu zbraní, záloh a dalších věcí, ale zároveň spoustu vojenských objektů, které jsme opustili, bychom znova museli vzít do majetku. To by vzbudilo asi velkou vlnu nevole mezi civilním obyvatelstvem. Já osobně nejsem příznivcem tohoto nápadu," shrnuje Zelinka problematiku povinné vojny.
Zahraniční mise
Závěrem jsme se s Ivem Zelinkou dostali i ke vztahu veřejnosti k vojákům. Po nedávné smrti tří českých vojáků v Afghánistánu se objevovaly nenávistné komentáře vůči vojákům v zahraničí. Zelinka se však v osobním životě s nevraživostí u lidí nesetkává. Právě naopak. A jako příklad popisuje svoji ranní cestu do práce v uniformě, při které se s ním několik lidí dalo do přátelského rozhovoru. Nenávistné komentáře se podle něj objevují zpravidla na internetu: "Lidé to neřeknou do očí, a když se podíváte na výzkum veřejného mínění a důvěryhodnost státních institucí, tak těch 70 %, co má Armáda ČR nemá žádná jiná státní instituce. Třeba prezident má lehce nad 50 %, Senát kolem 30 % a PS něco kolem 25-30 %. Má to podle mě dobrý důvod. Armáda obyvatelům nijak neškodí, dává jim pocit bezpečí. Vidí reálné výsledky ať už doma či v zahraničních misích a zároveň na ně neklade žádné požadavky, které by lidé nechtěli plnit, jelikož není základní vojenská služba. To, že neexistuje základní vojenská služba a to, že je armáda tak oblíbená, jsou dvě spojené nádoby. Kdybychom tuto rovnici změnili, tak si myslím, že se budeme divit."
