Všichni máme z psychologického hlediska tzv. "paví" tendence - chceme se před ostatními naparovat, nafukujeme a zveličujeme své zážitky a ukazujeme se v tom nejlepším světle. Vždy ale bude někdo lepší, hezčí, chytřejší či úspěšnější než my (anebo vše dohromady) a v on-line prostředí se o tom vždycky zaručeně dozvíme. Ani se pak kolikrát nenadějeme a už jsme ve víru syndromu FOMO.
Závislost a strach
Syndrom FOMO (fear of missing out) zasahuje hlavně lidi mezi dvacátým a třicátým rokem. Je to čas, kdy si utváříme vzory, napodobujeme modely nebo se proti nim vymezujeme, a syndrom může zaútočit hlavně na ty z nás, kteří jsou neukotvení, nespokojení, anebo mají pocit, že jim něco chybí nebo uniká.
Syndrom FOMO se řadí do nelátkové závislosti a vychází z naší potřeby někam patřit. Pokud máme dojem, že jsme odmítáni nebo že nejsme dostatečně integrováni, může to u nás nastartovat psychické problémy. Může se někdy připojit i fenomén zvaný netolismus, neboli závislost na internetu, se kterou je typicky spjatá ztráta sociálních vazeb a ochuzení se o mnoho zážitků a prožitků z různých oblastí života. Mezi časté abstinenční příznaky této formy závislosti patří nervozita, zrychlené bušení srdce, pocity úzkosti či deprese, celková podrážděnost. Pozornost se zhoršuje, nálada klesá pod bod mrazu a vy máte pocit, že jste zatuhli ve vlastním osudu, ve vakuu bez smyslu života. Člověk se pak uzavře do sebe, nebo si spíše otevře dveře do on-line nápodoby reality, kde nemusí vystupovat za sebe, ale naopak může být kýmkoli a čímkoli. Prokázaná korelace mezi našimi pocity štěstí a aktivitou na Facebooku je kolikrát dosti šokující.
Chci být víc než ostatní
Máte pocit, že včera bylo pozdě, všechny zážitky vám utíkají a vy toužíte být jinde, než se zrovna nacházíte? Tak to pozor, můžete být na hraně FOMO! Zvláště ohroženým druhem jsou lidé s nedostatečným sebeuvědoměním, kteří jsou stíháni neustálým perfekcionismem a touhou po tom vyniknout za každou cenu. Mají přání se nejen vyrovnat, ale hlavně dalece předehnat své "soky" a nechat je v prachu za sebou. Tato honba za ideálem ale jen dohromady přináší opravdu kýžený cíl. Výsledkem většinou bývá jen absolutní tenze z "nicnedělání" a utápění se ve své zdánlivé neschopnosti čehokoli.
Facebook nám pak umožňuje víc "strkat nos" do životů lidí okolo nás a to je teprve ten pořádný problém, protože čím více informací máme o jejich vzdělání, aktivitách, schopnostech a partnerských (veleúspěšných samozřejmě) vztazích, tím více nás to, slušně řečeno, zneklidňuje. Úzkostná porucha FOMO je pak jako semínko baobabu. Zakoření a klíčí. A to někdy až do hrůzostrašných rozměrů.
Extrémní úspěch? Extrémní cena
Vyniknout mezi ostatními, být lepší a zajímavější, být obdivovaný. Často se to pojí s absolutně neúměrným úsilím. Vezměme si třeba fenomén tzv. extrémních selfies, což jsou nebezpečná selfíčka na hraně a někdy i dost za hranou, s nimiž můžete nejen oslovit a uchvátit své kamarády, ale třeba s nimi i soutěžit v kampaních typu #selfieolympics a ohromit celý svět. Jenomže - jen od března 2014 při jejich pořizování zemřelo na sto třicet lidí a mnoho dalších bylo zraněno.
Ačkoli si průměrně pořizují více selfíček ženy než muži, mužům jsou daleko častěji osudná. Tři čtvrtiny z oněch sto třiceti lidí byli totiž muži a v drtivé většině pod 24 let. A ačkoli se může zdát, že jsme s riziky sociálních sítí dostatečně obeznámeni a že víme, že jejich svět není skutečný, toto číslo i přesto rok od roku stoupá. Nejčastější příčinou smrti při pořizování tzv. "killfie" jak se tyto fotky začínají nazývat, je pád z útesu či budovy, srážka s nějakým dopravním prostředkem (letadlem, vlakem apod.) nebo zvířetem (například býkem) a nepozornost při řízení.
Buďte sami sebou
Dobrou zprávou je, že se dá pracovat na brnění proti FOMO i proti úpadku sebevědomí i jednoduššími a o poznání méně nebezpečnými cestami. Stačí si uvědomit, že internet podporuje naše tendence se porovnávat, touhu vynikat a nezapadnout do davu a násobí je jako zesilovač. Základem obrany proti jeho vlivům je proto přijmout svůj život a sama sebe jako základní veličinu a mít radost z každého dne, kdy žijete. Jakkoli to možná zní jako klišé, třeba takoví Dánové jsou nejšťastnějším národem na světě právě proto, že si v životě dennodenně nacházejí drobné radosti. A to přece úplně stačí.
Nenechte se vtáhnout do vyumělkovaného obrazu dokonalého světa na internetu, je to přece jen celé tak trochu jako Potěmkinova vesnice. Kulisy dobré, ale zbytek je prázdný. Respektive - neexistuje vůbec. Je to vlastně takový bludný kruh, kdy se člověk motá ve vyčerpání, nespokojenosti a pocitech beznaděje kvůli tomu, že mu někdo lže o tom, že jeho život nemá chybu. Protože má, každý má, taková je realita.
Rada mnoha odborníků proto zní: dělejte, co vás baví, co máte rádi. Nebojte se riskovat, využívat svůj potenciál a vydejte se do světa - toho skutečného! Zaměřte se na tady a teď. Protože proč žít život diktovaný někým jiným? Je to vyčerpávající a zbytečné. Boj s větrnými mlýny. Přece když pořád půjdete v něčím stínu, nezanecháte stopy.
