Ti provedli metaanalýzu předchozích studií, jež se zaměřovaly na problematiku počítačových her spojených s násilím. Nejprve bychom si měli objasnit, co vlastně metaanalýza je? Není to nic složitého - jedná se o studii srovnávající výsledky a provedení předchozích výzkumů. Do detailů se tak procházejí starší záznamy a dávají se vzájemně do souvislostí. Díky tomu jsou vědci schopni obsáhnout mnohem větší vzorek populace. Sjednocením kritérií také mohou vyvrátit některé zavádějící studie vycházející například z neúplných údajů.
Jak to bylo s výzkumem
Skupina vedená Jayem Hullem si dala za cíl vytvořit nejaktuálnější pohled na danou problematiku. Vycházeli ze 24 předchozích studií z let 2010-2017 s celkovým počtem přes 17 000 účastníků. Hodnocení jejich projevů postavili jak na rozhovorech s rodiči, známými i učiteli, tak na pozorování a dokumentaci vnějších ukázkách agresivity jako například rvaček. Co z předchozích studií vyřadili, byly násilné myšlenky a představy. Důležitým faktorem byla také délka jednotlivých výzkumů zaznamenávající dlouhodobost negativního vlivu.
Jak to tak bývá, každý člověk je jiný - vědce tak zajímala je tzv. bazální úroveň agresivity. Polopatě řečeno, jak vysoké násilnické sklony měli daní jedinci před začátkem výzkumu. U jednotlivých her je zajímala míra soucitu s oběťmi, odměňování za násilnické chování a také to, zda hráč může činit vlastní volbu mezi násilnou a "mírumilovnější" variantou, nebo jestli je pouhým pasivním příjemcem jako při sledování filmu.
Co z toho vzešlo?
Podle autorů jimi předkládané výsledky jasně dokládají souvislost mezi zvýšenou mírou agresivního chování a dlouhodobým hraním. Nemyslí to tak, že z mírného kloučka se přes noc stane největší grázl v okolí, ale že se tak mohou prohloubit již vrozené sklony. Doufají, že by jejich práce mohla přispět k posunu od otázky, zda vůbec nějaká souvislost existuje, k otázkám, u koho se daný problém nejvíce projevuje, jak mu předcházet a co můžeme dělat pro postižené.
Zajímavostí je, že se zaměřili i na etnickou příslušnost účastníků výzkumu. Jasně vyplynulo, že tento dříve podceňovaný aspekt hraje mnohem větší roli, než se předpokládalo. Negativní vliv počítačových her se nejsignifikantněji projevuje u bělochů, o něco méně u asijské populace a naprosto minimálně u hispánců. Domnívají se, že vliv by mohlo mít kulturní prostředí, ve kterém děti vyrůstají.
Východní kultury se svým tradičně empatičtějším pohledem na oběti značně kontrastují západní představě individualismu, kdy vítěz bere vše.
Tento efekt by také mohl vysvětlovat odlišné výsledky předchozích studií. Ty, které vyvracely teorii o vlivu počítačových her na psychiku hráčů, se nejčastěji opíraly právě o průzkumy mezi hispánským obyvatelstvem.
Co si o tom myslíte vy? Změníte se po kole Counter Striku v běsnícího maniaka, nebo vás to nechává naprosto klidným?
