Jako místo konání zvolili organizátoři Aerohouse v Karlíně, na jeho šesti podlažích se pak celá výstava rozkládala. Abychom byli přesní, součástí nebyla pouze výstava, ale rovněž cyklus přednášek osobností a veletrh leteckých firem. V přízemí mohli návštěvníci vidět akrobatický kluzák české reprezentace, na kterém se český pilot Miroslav Černý stal ani ne před rokem prvním českým Mistrem světa v bezmotorové akrobacii. Druhé patro pak bylo věnované již zmíněným přednáškám osobností. Celý sál pro cca 200 lidí se podařilo naplnit akrobatickému pilotu Martinu Šonkovi, který tvořil páteční hřeb večera. Neméně úspěšná však byla bývalá pilotka American Airlines Alena Ziková nebo letec a cestovatel Jiří Pruša.
K večeru pak akci navštívili i fandové létání anebo letci, které známe z televizních obrazovek. Byl mezi nimi například herec Ladislav Županič, hudební skladatel Ondřej Soukup a moderátor Eduard Hrubeš. Zkrátka nepřišli ani návštěvníci sobotního programu akce. Vše zahájil patron české letecké akrobacie Jiří Kobrle se svou přednáškou o historii i současnosti akrobatického létání. Nejen o létání hlavou dolů, ale i o „každodenních“ záležitostech se vedly živé diskuze. Jedna z největších pak byla po přednášce pana Libora Škody, náměstka ředitele ATM systémů Řízení letového provozu ČR, jak jinak než o řízení letového provozu nad Českou republikou.
Přesuňme se však do vyšších pater budovy, ty byly věnovány zejména leteckým firmám, školám a technickým univerzitám. Spojovalo je jediné, snažily se oslovit své nové kolegy. S rostoucí ekonomikou přestávají mít společnosti potíže se sháněním nových klientů, práce mají zpravidla dostatek, avšak chybí jim noví zaměstnanci. Možná překvapivě se nemusí jednat o zkušené matadory svého oboru, zájem je ve velké míře i o studenty a čerstvé absolventy technických směrů. Ti mohou, avšak nemusí, být vysokoškolsky vzdělaní – zájem je přibližně vyrovnaný jak po středoškolsky vzdělaných mechanicích, tak po inženýrech.
Právě možnosti studia mohli zájemci probrat se zástupci ČVUT Fakulty strojní a Fakulty dopravní, tak se zástupci SŠ Letecké a výpočetní techniky Odolena voda. Všechny tři školy patří těm, o které je v ČR největší zájem jak ze stran studentů, tak jejich budoucích zaměstnavatelů. Své expozice také nezařídily nudně, spolu s leteckými školami představily simulátory stíhacích strojů, sportovních letadel i větroňů.
Poslední, nejvyšší, patro celé budovy pak bylo zasvěceno umění a muzejním artefaktům. Jedním z nich byly například fragmenty americké druhoválečné stíhačky P51 Mustang, která byla sestřelena v roce 1945 při spojeneckém náletu na Ruzyňské letiště. Z novodobých exponátů pak můžeme zmínit modely letadel HpH Models, které patří k nejdokonalejším vůbec. Největší část však tvořila expozice fotografií, bylo tak možné vidět snímky pilotky Radky Máchové – akrobatická skupina Flying Bulls, kterou svého času vedla, patřila bez jakékoliv nadsázky k nejlepším na světě. Pozornost vzbudila i výstava zatím nezveřejněných malovaných obrazů Veroniky Červené.
Flying 4 People jistě měla svá negativa, prostor mohl být ucelenější pro snazší orientaci a další ročníky by bylo určitě vhodné směřovat na jiné termíny. Každopádně se však jednalo o akci, která svým rozsahem nabídla něco, co jsme dosud neznali – pro zájemce o létání a práci v letectví bez debat „must go“ událost.
