Proč ses rozhodl(a) pro studium na zahraniční univerzitě? Co tomu předcházelo?
Dominik: Na začátku maturitního ročníku jsem jel na fyzikální soustředění, kde nám organizátor důrazně doporučil podívat se na zahraniční univerzity. Na stránkách Oxfordu jsem si pak všiml oboru Fyzika a filosofie, který mi okamžitě padl do oka, a o přihlášce bylo rozhodnuto.
Nina: Já jsem tak nějak vždy tušila, že mě dlouhodobý výlet do zahraničí čeká. Od malinka mám moc ráda angličtinu. Navíc jsem nebyla moc spokojená se systémem školství v ČR a přístupem na školu kašlat. Samozřejmě jsem tomu také propadla, ale někde uvnitř jsem byla pořád ambiciózní.
Kolik měsíců nebo let je potřeba na přípravu, aby se student dostal(a) na zahraniční univerzitu jako ty?
Dominik: Přihlásit jsem se rozhodl v září. V říjnu byla uzávěrka přihlášek, v listopadu písemný test a v prosinci ústní pohovory. Po rozhovorech s dalšími zahraničními studenty jsem ale došel k závěru, že jsem byl výjimkou. Ostatní studenti si plánovali své studium v zahraničí i několik let. Doporučoval bych proto větší předstih!
Nina: Je to velmi individuální. Já jsem například moc nehleděla na známky a rozhodla se pro LSE (London School of Economics). To bylo přesně ve druhé polovině druhého ročníku bakalářského studia. Ekonomické obory vyžadují namísto zkoušek GRE (častěji v UK) zkoušky typu GMAT (častěji v USA), a na ty je potřeba se dobře připravit. Ve výsledku ale nebylo ani potřeba na můj obor zkoušky GMAT mít. Nakonec jsem je přece jen dělala pro více ekonomicky zaměřené obory. Jazykové zkoušky, doporučení a sepsání smysluplného motivačního dopisu také chvíli zabere.
Co jsi během přípravy musel(a) zvládnout, naučit se?
Dominik: Na zkoušky jsem si musel připravit celou středoškolskou látku fyziky a matematiky, takže jsem si dal maturitní opakování o půl roku dřív. Navíc jsem se musel naučit fyzikální a matematické pojmy v angličtině. S každodenním úsilím to trvalo dva měsíce, ale na konci jsem byl skvěle připraven na přijímací test, který jsem psal na české škole. Když jsem se dozvěděl, že jsem v něm uspěl, začal jsem načítat filosofii, o které jsem do té doby skoro nic nevěděl. Naštěstí jsem měl přístup ke čtivým textům na základní úrovni a plný kvalitních přednášek je samozřejmě také YouTube.
Nina: Každý obor si určí podmínky a ty pak musíte splnit. Pokud je máte splněné, dostanete „Unconditional Offer“, pokud ne, dostanete „Conditional Offer“ a musíte zbývající podmínky splnit. Já jsem musela dodělat zkoušku z anglického jazyka. Tady bych doporučila všem uchazečům vybrat si IELTS. Ta se mi dělala snadněji než TOEFL, už jen tím, jak je zkouška nastavená.
Proč jsi žádal o stipendium právě u Bakala Foundation?
Dominik: Nechal jsem financování na poslední chvíli a tak jsem neměl moc na výběr, protože jiné nadace už měly po uzávěrce. Myslím si ale, že nemá smysl se rozhodovat mezi stipendijními programy. Uchazeči by se měli hlásit na všechny dostupné. Stipendií je hodně, není ovšem lehké je získat.
Nina: Slyšela jsem, že když si Bakala Foundation vyberou stipendistu, je to napořád. Není to jednorázová platba, ale vzájemné fungování a ochota. Což se mi potvrdilo.
Proč tě podle tebe vybrali? Co jsi měl(a) "navíc"?
Dominik: Pro svůj studijní obor jsem velice zapálený a snažím se v něm neustále hledat smysl a trochu i příběh. Nešel jsem před porotu s tím, že chci měřit rozpady W bosonů, ale s chutí porozumět nejhlubším zákonitostem světa kolem nás. Asi ze mě bylo cítit, že se tohoto snu nevzdám. Ani po čtyřech letech studia mě nepustil.
Nina: Myslím, že se jim líbil můj „drive“ pro zlepšení společnosti (ideálně celého světa). A možná trošku jiné pojetí tématu eseje, než by čekali.
Bylo těžké projít výběrovým řízením?
Dominik: Úspěšní uchazeči mají z výběrového řízení obvykle dobrý pocit, protože se mohou ukázat. Eseje, na jejichž základě se zve do dalšího kola, i následné pohovory, slouží k upoutání pozornosti poroty a to by ideálního stipendistu Bakala Foundation mělo bavit. Z jiného pohledu je ale celý proces skutečně těžký, protože přihlášek je mnohem více než úspěšných studentů. To by ale nikoho nemělo odradit. V každém případě jde o podnětnou zkušenost.
Nina: Vzhledem k počtu kandidátů to nebylo snadné ani pro jednoho z nás, ale zpětně musím říct, že pohovor u Bakala Foudnation se mi z mého pohledu zatím povedl asi nejvíce ze všech, které jsem podstoupila. Přesto jsem měla z konkurence studentů z Harvardu, Kolumbijské a dalších světových univerzit pocit, že už jsme všichni na stejné vlně a neměla jsem sebemenší představu o tom, jak to dopadne.
Co jsi očekával(a), když jsi odjížděl(a) na zahraniční univerzitu?
Dominik: Nadšené spolužáky, kvalitní výuku a vytrhnutí z tzv. „comfort zone“. Chtěl jsem také zkusit žít sám. Neočekával jsem mnohem méně hierarchický vztah učitelů se studenty. Naopak mě mile překvapil jejich vřelý přístup.
Nina: Já jsem LSE navštívila na letní škole 2 roky před nástupem na magisterské studium, tudíž mé očekávání se týkalo spíše konkrétních předmětů, než zkušenosti jako takové.
Jaká je tvoje největší motivace při studiu na zahraniční univerzitě?
Dominik: Ve fyzice to je touha jít dál, dostat se na dobrý doktorandský program a prorazit do akademického světa. To celé má ale smysl jen proto, že mě můj obor strašně baví a chci porozumět fyzikálními zákonitostem kolem nás.
Ve filosofii mě zase motivuje, že mě učí živoucí legenda filosofie fyziky. Oxford vyniká objemem času, který mohou studenti trávit se skvělými akademiky, ať už v povinných tutoriálech, kde dva studenti procházejí eseje nebo domácí úkoly s učitelem, ve fakultních seminářích nebo i jen ve frontě na kafe. Je těžké zůstat nemotivovaný, když máte neustále přístup k tolika zajímavým lidem.
Nina: Pro mě byla motivace už jen možnost vyslovit „já jsem na LSE“. Dělám ráda věci, na které můžu být pyšná a tohle je přesně ten případ. Úžasní profesoři, kteří se vám po všech stránkách snaží pomoct a vyjít vstříc. Spolužáci plní nadšení, každý z nás měl pocit, že všichni kolem vědí mnohem víc – i to je pořádná vlna motivace. Celková atmosféra na takovéto škole vás pohltí a chcete vstřebávat znalosti.
Jaké jsou z tvého pohledu hlavní rozdíly ve vzdělávání mezi ČR a USA (UK)?
Dominik: Rozdíly jsou, ale Oxford je ještě více specifický. Máme tu velký důraz na intenzivní samostatnou práci. Není výjimkou, že studenti musí načíst, napsat a odevzdat dva nebo tři eseje po dvou tisících slovech, nebo ekvivalentní počet spočítaných příkladů. Ke každému takto splněnému úkolu pak patří hodinový tutoriál s učitelem a obvykle jedním dalším studentem. Je to náročné, ale jako zkušenost k nezaplacení.
Můj obor skoro nikde jinde ani neexistuje. Filosofii fyziky bych na této úrovni nemohl dělat nikde v Česku. Ve fyzice je tady kladen mnohem menší důraz na dlouhé přednášky v sálech s vydýchaným vzduchem, které máme nepovinné. Zaměřujeme se spíše na počítání příkladů a samostudium s následnou opravou od učitelů. Mnoha studentům, včetně mě, to takhle vyhovuje víc.
Nina: Na VŠE, kam jsem chodila na bakalářský program, mě nikdo neznal a jediné, kdy si o mně mohli utvořit obrázek, bylo při ústní zkoušce. Věřím v profesionalitu profesorů, ale přesto jsme jen lidé a necháváme se méně nebo více ovlivňovat vzhledem, vůní, přístupem, spisovností jazyka a já nevím čím vším při ústních zkouškách. Na LSE mě znal každý můj profesor, někteří ještě předtím, než jsem dorazila do Londýna. Přesně věděli, kdo jsem a jaké mám zkušenosti. Zkoušky naopak byly všechny písemné a „anonymní“. Místo jména píšete číslo. Je to jednoduše jiný přístup, natolik jiný, že ač jsem teď v ČR, tak bych se tu například na doktorandský program, který zvažuji, nepřihlásila. Jednoduše byla moje zkušenost z LSE tak pozitivní, že bych se tam hned vrátila.
Vnímáš nějaké výhody plynoucí ze studia na takové prestižní zahraniční univerzitě?
Dominik: Ano, ve více rovinách. Oxford láká politicky angažované studenty a místní studentské unie jsou tím pádem velice silné. V Oxfordu, víc než skoro kdekoliv jinde v UK, je například velmi dobré povědomí o duševním zdraví, za což vděčíme studentským kampaním. Zde například české univerzity výrazně zaostávají. Prestižní univerzity také samozřejmě lákají produktivní akademiky, se kterými mohou studenti spolupracovat na projektech. Je tu bohatší kultura studentských spolků, ale i stáží a dalších moderních trendů.
Nina:V zahraničí je jich mnoho, ale popravdě v Čechách se to na mně zatím tolik neodráží. Jsem ale zpět v ČR po několika letech jen chvíli a uvidíme, kde za dalších několik let budu. LSE vám ale pomůže ve výběrových řízeních a i po skončení studia mne často zvou na různé Career Fairs a akce související s hledáním zaměstnání. Také mi například z LSE volali, aby se zeptali, jestli jsem spokojená, jestli mám práci atd. Jejich zájem o studenty je vážně neuvěřitelný. O to více jim to pak chceme vrátit svými znalostmi a aktivitou.
Co je podle tebe klíčem k tomu, aby se student dostal na prestižní zahraniční univerzitu? Jakou bys mu dal(a) závěrem radu?
Dominik: Chce to vypěstovat si hluboký zájem o dost úzké téma. Čti populární vědu, najdi si něco, co tě fascinuje a chytni se toho. Nauč se cizí jazyk, třeba sledováním seriálů bez dabingu a titulků. Hlavně to ale zkus. Kdyby mi nikdo neřekl, že Oxford je skutečné místo pro skutečné lidi, kam se dá dostat, nikdy bych se nepřihlásil.
Nina: Když student ví, co chce, pak to jde podle mě samo. Známky to ale nejsou. Já neměla skvělé známky, ale mnohé stáže a mimoškolní aktivity, které se mého budoucího oboru většinou často týkaly. Zajímavé bylo, že jsem tehdy ani nevěděla, že něco takového budu jednoho dne studovat. Ale hlavní radou je se nebát. Nepodceňovat se. Přihlaste se, věnujte své přihlášce čas, vynaložte úsilí při ucházení se o stipendium a ono to nějak dopadne. Několik mých přátel jsem prý svou cestou na LSE motivovala a tak jednou za čas někomu radím s přihláškami a hlavně motivačními dopisy. Nebojte se zeptat někoho, kdo si tím prošel. My vám rádi pomůžeme. Držím palce všem těm, kteří se do zahraničí chystají – bude to stát za to!
Autor: Matěj Kotrba
