Svou kariéru odstartoval vítězstvím v Chopinově klavírní soutěži ve Varšavě v roce 1970. Doslova přes noc se z něj stal jeden z nejvyhledávanějších interpretů děl Fryderyka Chopina. V pražském recitálu však figurují dvě jiné Ohlssonovy hudební lásky – Ludwig van Beethoven a Franz Schubert. Za kompletní nahrávku Beethovenových sonát získal v roce 2008 prestižní Cenu Grammy. Držitel Avery Fisher Prize, jehož recept na úspěch je „být srozumitelný a upřímný a nedělat hudbu pro potlesk a zisk,“ zahájí čtvrtý ročník Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného, který se uskuteční od 19. do 26. listopadu v pražském Rudolfinu.
„O Ohlssonovi je známo, že má extrémně bohatý a různorodý repertoár a že znovu a znovu překvapuje novými a neotřelými nápady. Ani tentokrát nezklamal. Očekávali bychom cokoliv, jen ne české tance…,“ píše respektovaný německý magazín Piano News v úvodu recenze na Ohlssonovu nahrávku obou řad Českých tanců Bedřicha Smetany, která vyšla před několika měsíci. Vztah nekonvenčního amerického pianisty ku Praze a k české hudbě není náhodný a má dávné kořeny: „O české hudbě jsem měl jen povšechné znalosti, jako mnoho cizinců, dokud jsem nezačal jezdit do Prahy. V roce 1973 jsem hrál poprvé na festivalu Pražské jaro a v následujícím roce 1974, kdy probíhal „Rok české hudby“, jsem byl požádán, abych do svého programu zařadil nějaké české dílo. Vybral jsem si Na břehu mořském Bedřicha Smetany. To byl můj první kontakt s českou hudbou. Čím více jsem českou hudbu poznával, tím víc a víc jsem se do ní zamilovával. Při svých častých návštěvách (tehdejšího) Československa jsem k tomu měl dost příležitostí,“ říká Ohlsson.
- Newyorský rodák odstartoval mezinárodní kariéru ve dvaadvaceti letech vítězstvím na Chopinově soutěži ve Varšavě roku 1970 a dodnes zůstal jediným Američanem, který tuto prestižní soutěž vyhrál. Triumf na Chopinově soutěži zastínil jeho předchozí prvenství na neméně významných soutěžích v Montrealu (1968) a ještě dva roky předtím v Busoniho soutěži v Bolzanu. Od té doby, bylo mu šestnáct, má stabilně v repertoáru gigantický 70-ti minutový klavírní koncert Ferruccia Busoniho, na který si troufne jen hrstka pianistů na světě. V roce 1989 jej Ohlsson natočil pro label Telarc.
Nevšední osobnost Garricka Ohlssona vystihuje příhoda z počátku jeho kariéry, kterou zmiňuje v obsáhlém rozhovoru pro New York Times z ledna 2012. Když totiž vyhrál Chopinovu soutěž, jeho bývalý manažer Harold Shaw mu poradil, aby tři sezony nehrál nic jiného než Chopina. Ale Ohlsson se vzepřel. „Naprojektoval mi ten typ kariérní strategie, podle které si mě publikum mělo spojovat s určitým repertoárem. Řekl jsem mu: ‚Ale, ale, pane Shawe, to ne. Nehodlám být zaškatulkován.’ Dodnes nevím, kde jsem sebral tolik sebedůvěry, abych toto řekl významnému manažerovi, který mi budoval triumfální kariéru. Ale já někde uvnitř duše cítil, že to není cesta, kterou bych chtěl jít. A pamatuji si, jak se posadil, na chvíli se zamyslel a pak mi řekl: ‚OK, chápu to. Nebude to ovšem tak jednoduché. A nebude to ani tak rychlé.’ Mohu říci, že moje kariéra dosud neprobíhala vůbec špatně, i když všechno nešlo tak hladce, jak by to bývalo mohlo jít, kdybychom se přizpůsobovali požadavkům hudebního marketingu. Ale jsem tomu nesmírně rád. Šel jsem tak nějak svou cestou. ´“
Legendárního pianistu, který dosáhl uměleckého vrcholu vlastní cestou, uslyšíte v sobotu 19. listopadu v Rudolfinu. Více na www.firkusny.cz.
