„Marihuana pro mě neznamená nic. Pro mě je zbytečná.“
S Vladimírem Pavelkou, ortodoxním nekuřákem marihuany, jsme se sešli v jedné z pražských hospod na Andělu. Vláďovi je 23 let a studuje třetím rokem ČZÚ obor krajinářství. Marihuanu zkusil asi pětkrát, ale nějak zvlášť ho nezaujala.
Na otázku „Co pro tebe znamená marihuana?“ odpovídá bez váhání: „Pro mě osobně neznamená nic. Nemám k ní žádný vztah. Marihuana je pro mě zbytečná. Kdybych ji kouřil, tak bych měl pocit, že jsem feťák a já nechci být feťák.“
Kuřáky marihuany rozděluje do tří skupin. První jsou občasní huliči, kteří si párkrát do měsíce dají „nějaké to brčko v pohodičce s kamarády“. V druhé skupině jsou podle Vláďových slov úplně „vyfetovaný smahla“, pro které se tráva stala podstatou jejich života. Třetí skupinu popisuje následovně: „To jsou takové rádoby partičky. Myslím tím hlavně hiphopery, kteří se prezentují jako drsní rapeři a marihuana jim pomáhá v jejich sebevyjadřování a stmelování. Ale musím říci, že každý má to svoje. Já třeba kvůli stejným důvodům jako oni chodím do hospody. Naše parta se tmelí u piva a já věřím, že jiné party se můžou sdružovat třeba u hulení,“ dokončuje Vláďa svou myšlenku.
Své negativní názory na trávu si utvrdil zvláště poté, co kvůli ní ztratil pár svých přátel. „Já jsem bohužel měl více kamarádů, skvělých lidí, s kterými jsem se dokázal bavit o čemkoliv. Pak jsme se rok neviděli, a když jsme se opět potkali, byli to najednou úplně jiní lidé. Náhle jsem si s nimi neměl co povědět. Jediné, co mi dokázali říct, bylo, jak se někde zkouřili, jak vypěstovat nejlepší skank a podobné věci.“
Diskuze se poté stočí k myšlence legalizace. Vláďa se pozastavuje nad zákonným termínem „menší než malé množství“ a dodává, že podle ministerstva spravedlnosti je za malé množství považováno 50 gramů trávy s obsahem THC minimálně 3 gramy. „Takovou gramáž prostě nosíš už pomalu v pytli. To mi přijde jako blbost, protože já taky s sebou nenosím na zádech třeba dvacet kartonů tvrdého alkoholu.“
Dodává, že je také naprosto proti legalizaci a dnes by naopak zpřísnil postihy za kouření marihuany na veřejnosti. „Samozřejmě neříkám, že je správně sebrat například Lojzu před hospodou, protože si tam zapálil brčko. Ale nějaké oznámení rodičům (pokud mu nebylo alespoň 18let) nebo pokutování, by, myslím, nebyl úplně špatný nápad. Lidi by si tak netroufali jako dnes. Protože když se teď podíváš, vidíš dost kuřáků, jak si bez zábran zapálí brko v hospodě nebo na diskotéce, což se mi vůbec nelíbí.“
„Jsem v pohodě. Nepotřebuju hulit.“
Zpovídanou dívkou je Markéta Hermová, která studuje obor ochrana životního prostředí na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Ve svých dvaadvaceti letech se zajímá o zdravý životní styl – sportuje a zároveň se pečlivě stará o skladbu svého jídelníčku. Kouřit marihuanu zkusila jednou a nehodlá se k ní znovu vracet.
„Poprvé jsem zkusila kouřit marihuanu až na vysoký, protože jsme měli ve třídě dealera, který ji s sebou jednou vzal do hospody,“ vypráví Markéta o začátku a zároveň konci svého vztahu s marihuanou. Ví také, že marihuanu už nikdy nezkusí – obtěžuje ji pach páleného konopí a ten, když se navíc spojí se vzpomínkou na nepříliš pěkný stav po vyhulení jediného jointu v životě, ji od kouření dokonale odradí.
„Já ani kouřit nepotřebuju, jelikož si myslím, že lidé se ke kouření trávy uchylují hlavně kvůli své psychice. A já jsem naprosto v pohodě.“ Co je tedy podle studentky Markéty hlavním důvodem ke škrtnutí sirkou a zapálení smotaného špeku? „Nezáleží na tom, jestli je člověk kuřák občasný nebo si zapálí špeka denně. Myslím, že pokaždé k tomu má stejný důvod – problém se sebevědomím, komplexy, pocit méněcennosti nebo špatný zážitek. Chce tak své problémy skrýt – nejen před ostatními, ale hlavně sám před sebou,“ tvrdí Markéta a zároveň srovnává kouření trávy s pitím alkoholu: „Člověk se může opít spontánně, neplánuje to dopředu. To se o kouření marihuany říct nedá. Vždycky ji člověk musí různě složitě shánět…“
„Lidi, kteří kouří mariánku pravidelně, neodsuzuju. Je to každého život – jeho vlastní rozhodnutí. Dokonce mi přijdou mnohem horší kuřáci cigaret, na které si česká společnost až podivně zvykla.“ Na druhou stranu – na rozdíl od cigaret – považuje Markéta marihuanu za lehkou drogu, jejíž užívání může být strmou skluzavkou k drogám tvrdým. „Legalizace by tak podle mě nic neřešila – určitě tu neplatí úsloví, že zakázané ovoce nejvíc chutná. Spíš naopak – člověk, který si tak řeší své problémy, si ji dá ať je legální nebo ne a bude tak k ní mít akorát snazší přístup.“
Ptali jsme se Markéty, proč už kouřit nechce: mohla by to být třeba sranda. „Já si užiju srandu jinak, navíc nechápu, proč bych měla sama sebe dobrovolně poškozovat. Asi nemám ty správný vlastnosti k tomu, abych něčeho podobného byla schopná.“
Byla by legalizace marihuany dobrým počinem? Jaké je „menší než malé množství“ lehkých drog? Dokáže nadměrné užívání konopí měnit psychiku nebo právě kvůli ní lidé marihuanu kouří? Mají i podle vás kuřáci problémy se sebevědomím? Nebraňte se psát své názory do diskuze. Nejlepší tři diskusní příspěvky budou opět oceněny lístky do kina.
Připravili: Eva Samšuková a Pavel Prchal
